Hřbitovy jak z jiného světa: digitální, vtipné i úplně rezavé

Když se řekne hřbitov, vybaví se každému velmi podobná představa. V některých zemích ale mají o hřbitovech úplně jinou představu než my.

Pohřeb stojí v Japonsku asi milion korun.

Na hřbitovech nemusí ležet jen lidé, byť je to nejčastější. Existují také hřbitovy různých předmětů nebo jiných tvorů. A velmi zvláštní jsou i některé hřbitovy pro lidi… 

Digitální hřbitov k pronajmutí

Japonsko je zemí moderních technologií a vysokých cen nemovitostí. To se projevuje i v tak neobvyklém kontextu jako je pohřbívání. Ceny klasických hrobů jsou tak vysoké, že si je většina běžných Japonců nemůže dovolit – pohybují se v přepočtu kolem milionu korun. Mít nové auto, anebo hrob? Na tuto otázku stále víc Japonců odpovídá druhou volbou. Ale co s mrtvými? Trendem jsou teď hi-tech hřbitovy v bývalých skladištích. Až šestipatrové budovy vypadají zvenku úplně obyčejně, jako bytovky. Uvnitř se ale skrývá sofistikovaný systém na uchování lidských pozůstatků. Na rozdíl od normálního hřbitova se zde šetří místem, těla mohou být v patrech nad sebou, proto se cena za jedno úložiště pohybuje kolem „pouhých“ sta tisíc korun. 

Naprostá většina Japonců se nechává spálit, proto je k jejich uskladnění potřeba jen minimum místa. Urny jsou pak naskládány do regálů. Když přijdou za zemřelým příbuzní, stačí, aby se prokázali speciální kreditní kartou. Pak zadají do počítače jeho jméno a robotická ruka jeho urnu vyjme ze skladiště a donese ji k truchlícímu. Na DVD displeji přitom běží film ze života zemřelého, případně jeho fotografie – přesně to, co si klient objedná. Do toho hraje ze skrytých reproduktorů hudba a dispozici je i buddhistický mnich, který pozůstalé utěšuje. Japonci si však nejvíc pochvalují úspornost tohoto systému – zatímco na normálním hřbitově by se na vybranou plochu vešlo jen sto těl, v hi-tech hřbitově je to asi sedm tisíc mrtvých… 

Hřbitov kotev

Mezi dunami portugalského ostrova Tavira leží tisíce zrezivělých a rezivějících kotev. Toto místo se nazývá Cemitério das Âncoras neboli Hřbitov kotev. Samotné kotvy zde ale nejsou pohřbené, souží jen jako symbol. Jsou jimi zatížené rybářské sítě, do kterých ještě před několika roky místní rybáři lovili tuňáky. Hřbitov má upomínat na tuto dnes už zaniklou tradici, která zmizela společně s hejny tuňáků… Sítě spojené mezi kotvami byla typická místní metoda lovu, která se zde provozovala od nepaměti – jejími autory jsou starověcí Féničané.

 

Tady umírají letadla

Hřbitov ledadel

Také vojenská letadla mají vlastní hřbitovy. Co s letadlem, které zastará, ale pořád má ještě příliš velkou hodnotu na to, aby se prodalo do šrotu? Tento problém řečí především ve Spojených státech, zemi s nejsilnějším letectvem světa. Téměř neustále nějaké stíhačky nebo bombardéry opouštějí aktivní službu a míří na „hřbitovy.“ Tak se nazývají místa, kde jsou vysloužilé stroje odstrojené, zbavené zbraní a zaplombované. V tomto stavu pak čekají, jestli ještě někdy nepřijde jejich velká chvíle, případně jestli by se nenašla nějaká země třetího světa, která by o ně projevila zájem.

Nejslavnějším leteckým hřbitovem je Mojave Airport v Mohavské poušti. Vládne zde extrémně suché počasí, což jsou ideální podmínky pro uskladnění letadel. Do elektroniky se nedostává vlhkost, trupy nerezaví a letouny jsou tak teoreticky schopné velmi rychlého návratu do služby. V současné době zde odpočívá asi tisícovka vojenských strojů – předšvším těch novějších. Armádní Boxingy 747 a obří L-1011 stojí bok po boku s ruskými stíhačkami Mig, které si Američané pokoutně obstarávali, aby něco zjistili o technice nepřítele.

Nejveselejší hřbitov světa

Zatímco většina hrobů se zdobí smutečními barvami, existuje i několik výjimek. Jednu z nich najdete ve vesnici Săpânţa v rumunském pohoříi Maramureş. Veselé barvy na náhrobcích, vtipné obrázky ze života zemřelého a všeobecně dobrá nálada a plno úsměvů. 

Taková je atmosféra na hřbitově, který vznikl těsně před II. světovou válkou. S myšlenkou nejveselejšího hřbitova světa přišel místní umělec Stan Pătraș, který si jednou uvědomil, že smrt je už tak smutná, tak proč se s ní trápit. Místo černé začal na kříže používat blankytně modrou, místo uslzených citátů z Bible začal náhrobky popisovat vtipnými hláškami ze života zemřelého. Tradice se ujala a po Pătrașově smrti v ní pokračují jeho žáci. V současnosti také proto, že to okolí přináší nemalý ekonomický zisk – vstup na hřbitov je pro turisty zpoplatněn vesnice na jejich zájmu vesele vydělává…

 

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:

Související články

Jsme na Facebooku

Večer v TV

Celý program

Přihlášení k odběru newsletteru

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru a neuniknou vám žádné novinky z webu i časopisu National Geographic.