Neuvěřitelné skutkem. Doga členem Královského námořnictva

Mimořádné schopnosti psů vděčně zachycují vědecké studie, cirkus či filmové plátno, ale málokdy se stává, aby se pes stal námořníkem v Royal Navy, tak jako doga jménem Just Nuisance.

Neuvěřitelné skutkem. Doga členem Královského námořnictva

Na důstojníka to však již chudák nedotáhl.

Kojili ho pivem

Just Nuisance se podle všeho narodil 1. dubna 1937 v Rondeboschi, jižní periférii Kapského města. Jako štěně německé dogy jej koupil Benjamin Chaney, který odjel do nedalekého Simon´s Townu, aby zde založil United Services Institute, hojně navštěvovaný členy královského námořnictva.

Námořníci psa rozmazlovali nejrůznějšími pamlsky a také - po námořnicku – pivem. Nebylo tak příliš k podivu, že se brzy stali jeho nejlepšími přáteli a on je naoplátku oddaně doprovázel do doků či na paluby lodí.

Na jedné z nich, bárce  jménem HMS Neptun, si urostlý pes často hověl přímo na lodním můstku, čímž vytvářel těžko překročitelnou "překážku". Tehdy  také údajně vznikla jeho přezdívka: "You're just a nuisance, why do you have to lie here of all places?!"

Simons Town

 

Černý pasažér

Z „Justa“ se ale však díky jeho reprezentativnímu vzhledu a přátelské povaze stal vítaný doprovod námořníků na spanilé jízdy vlakem do nedalekého Kapského města. Zvláště ceněný byl po zavíračce barů jako preventivní štít proti rvačkám a také jako opora a kompas při cestách na základnu. Díky jeho velikosti jej však zároveň nebylo snadné ukrýt před průvodčím, takže si záhy osvojil jízdu na černo, kterou však revizoři odmítali dlouhodobě pardonovat. Na to konto bombardovali drážní oficíři majitele psa pokutními obligacemi a výhrůžkami: pokud se "Just" nestane řádným pasažérem, zprovodí jej z životní dráhy.

 

Místo podpisu otiskl pracku

Velitel královského námořnictva se však celou kauzu  rozhodl vyřešit s elegantní extravagancí. Vzhledem k tomu, že Just Nuisance tmelil námořníky a jejich morálku, rozhodl se psa neodepsat, ale naopak povýšit do námořnického stavu. Tímto opatřením získá nejen jízdné, ale stane se tak i chráněncem slovutné námořní instituce.

Jako každý nový námořnický aspirant musel Just Nuisance projít obtížnými fyzickými testy a lékařskou kontrolou, které však zvládl, a byl prohlášen způsobilým pro aktivní službu námořnictvu.

25. srpna 1939 tak byl pod křestním jménem "Just", příjmením "Nuisance", značkou "Bone Crusher" a náboženskou denominací Scrounger oficiálně zapsán k Royal Navy. Zápis poté stvrdil inkoustovým otiskem pracky do kolony příslušného dokumentu.

Jako člen námořnictva požíval privilegia typu spaní na povlečených námořnických postelích, s pověřením se dbalo o jeho hygienu a způsobně oděn do námořnické čapky se objevoval na slavnostních námořnických nástupech a marš-parádách městy.

Konec kariéry

Na důstojníka to však Just Nuisance již nedotáhl. Na základně HMS Afrikander sloužil od roku 1940 a dne 1.ledna 1944 byl odhlášen ze zdravotních důchodů - jako důsledek nějdejší srážky s autem jej postupně paralyzovala trombóza.

Simons Town

 

V den svých sedmých narozenin byl odvezen na svou poslední cestu do simontownské námořní nemocnice, kde byl zde nadobro uspán. Den na to byl se vší námořnickou poctou a oslavnými salvami pohřben na simontownském Klaver Campu. Po sobě zanechal  tento příběh, svou „ženu“ Adindu a kupu štěněcích „dětí“.

ZVÍŘE U NÁMOŘNICTVA

Zvíře, coby vytesaný dřevěný idol na přídi, nejprve rozráželo vlny oceánů a posádce "garantovalo" neohroženost, úspěšnost plavby a bezpečný návrat domů (dřevěným idolem lodí holandských kolonialistů byl ještě mezi lety 1600-1700 kupříkladu lev, poté jej vystřídaly panny (Marie)).

Just Nuis

V období kolonialismu se pak stávalo exotickým či kuriozním rozptýlením, potravou, trofejí či darem, a až posléze, ve 20. století „mazlíčkem či maskotem“. Až do roku 1970, kdy byla "zvířátka" u námořnictva oficiálně zakázána z důvodu obav před vzteklinou, patřilo k dobrému tónu vozit s sebou nějakého toho papouška, opičku - či například v roce 1919 medvěda překřtěného tendenčním jménem Trockij.

Přes všechno okouzelní exotismem se u námořnictva se těšili největší oblibě psi a kočky, právě pro emocionální oporu a citové svázání v nelehkém a leckdy bezútěšném životě námořníka: 

"S pohnutím v srdci vám musím oznámit, že můj pes Bounce je mrtev. Obávám se, že v noci nešťastně spadl z paluby. Je pro mě velkou ztrátou: byl jednou z nemnoha mých útěch, protože mě miloval.Byl moudřejší nežli mnoho z těch, kteří své hlavy nosí výše, a byl velmi vděčný těm, kteří se k němu chovali mile.“
                                                            (Admiral Lord Collingwood, 1809.)

 

 DOMESTIKACE PSA

Pes – jako  „největší přítel člověka“ - se  objevuje cca před 15 -10.000 lety  jako „zkrotlý“ domestikant vlka.  Názory na to, jak k této proměně došlo, se různí.  K. Lorenz  se   domníval, že se člověk s vlkem sblížili při lovu, protože si  podmíněně zafixoval, že když pomůže s obklíčením  kořisti, pokaždé od člověka následovala jistá odměna – potrava. Z. Veselovský či  I.Sehnerová namítají,  že vlk je příliš plachým a nedůvěřivým tvorem na to, aby s člověkem při lovu blíže spolupracoval. Podle nich došlo k jejich sblížení prostřednictvím přiživování se na kořisti:  v době kamenné  totiž nejspíše vlci „uklízeli zbytky“ kolem obydlených jeskyní. Postupem času, jak se stále více se osmělovali a přicházeli blíž, se mohli stát vlčata  „živou hračkou“ pradětí. Další možností procesu domestikace je podle S. Komárka odkojení vlčete ženou, při němž byl mláděti vtisknut lidský pach a lidská přítomnost činila  vlka stále  více krotkým. Za pravidelný příděl zbytků se  člověku odměňoval střežením jeho obydlí. „Ochočení jedinci“ byli posléze izolováni od „divočiny“,  pářili se mezi sebou, a tak si stále více zvykali na lidskou společnost.

 

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:

Související články

Jsme na Facebooku

Večer v TV

Celý program

Přihlášení k odběru newsletteru

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru a neuniknou vám žádné novinky z webu i časopisu National Geographic.