Jak se zapálený nacista stal prvním Zeleným. Příběh Konráda Lorenze

Stihl toho na jeden život víc než – stal se legendou vědy, zapáleným nacistou i průkopníkem hnutí Zelených. A když dostal Nobelovu cenu, byl z toho pořádný poprask…

Jak se zapálený nacista stal prvním Zeleným. Příběh Konráda Lorenze

„Budoucí vyhlídky lidstva jsou mimořádně neutěšené. Je velice pravděpodobné, že díky jaderným zbraním spáchá lidstvo rychlou, nikoli však bezbolestnou sebevraždu. A i když k tomu nedojde, hrozí mu pomalá smrt v důsledku intoxikace či jiného způsobu ničení prostředí, v němž a díky jemuž žijeme. I kdyby se jeho slepému a neuvěřitelně naivnímu konání včas zamezilo, hrozí mu pozvolné odumírání všech těch vlastností a funkcí, které tvoří jeho lidskost.“ Konrád Lorenz věru nebyl optimista. Tyto věty napsal v knize Odumírání lidskosti, která vyšla roku 1983. Nejde se mu však moc divit; zažil toho tolik, že lidem už ke konci života moc nevěřil.

Kde je rozdíl mezi člověkem a motýlem? 

Myšlenku, že mezi člověkem a zvířetem není zase takový rozdíl, propagoval po většinu života. Vystudovaný vídeňský lékař miloval už od mládí zvířata víc než lidi. Ještě za studií začal v domě rodičů chovat ptáky – a ne jen tak pár kousků, ale celá hejna. Byli pro něj ideálním studijním vzorkem chování zvířat; Začínal s havrany a krkavci, postupně ale našel ideální studijní objekt v husách – právě s nimi bývá nejčastěji zobrazován. A na nich demonstroval základy nové vědy, etologie. Ta studovala fyziologii chování zvířat – a právě ona také zatáhla Lorenze do náručí nacismu. Etolog nejvíc miloval divokost a přirozenost, například vyšlechtění vlka na psa pokládal za degeneraci. V tom se jeho myšlenky protnuly s nacismem, který tvrdil, že je návratem k přirozenějšímu a čistějšímu způsobu života.

Proč je Konrád Lorenz osobností tohoto týdne? Narodil se 7. listopadu 1903 – tedy přesně před 108 roky. Zemřel 27. února 1989. Jen těsně se nedožil pádu Železné opony. 

Na frontu! 

Nacisté biologické vědy podporovali, není tedy divu, že i etologie je zaujala. Zejména Lorenzova teorie o tom, že přirozeným cílem organismu je početní růst a územní rozmach. Lorenz vstoupil do NSDAP dobrovolně roku 1938 a nebyl zdaleka pasivním členem. Podílel se například na činnosti rasových komisí a nebral to jen jako povinnost. Po válce mu nejvíc vyčítali, že se zúčastnil vybírání polských míšenců, u nichž rozhodoval, jestli jsou schopní přizpůsobit se německé kultuře. Díky svým postojům se roku 1940 stal ředitelem Ústavu fyziologie na univerzitě v Královci, ale dlouho mu to nevydrželo. Ani taková vědecká kapacita jako on se nevyhnula nasazení na frontě, v Lorenzově případě bohužel té východní… Snažil se dostat mezi mechaniky, ale protože byl vystudovaný lékař, skončil jako polní medik. Roku 1944 byla jeho jednotka obklíčená a Lorenz skončil v sovětském zajetí.

“Zatímco se generace u všech civilizovaných národů stále méně podobají a navzájem se odcizují, jsou si na celé zeměkouli lidé téže generace stále podobnější. Díky budování celosvětové dopravní soustavy a stále více se rozšiřujícím médiím se země jaksi zmenšuje. Vlastnosti, které mohly být ještě chápány jako vlastnosti národní, mizí. Ještě před několika málo lety bylo možné s jistotou rozeznat Němce, Angličana a Američana podle střihu jeho obleku; dnes je to nemožné. Podobnými se svým zevnějškem stali především mladí lidé všech průmyslových zemí.“ Z knihy Osm smrtelných hříchů.

 

 

Profesorem. A do politiky 

Po válce se na něj konečně usmálo štěstí, patřil k jedné z mála osobností, jimž veřejnost příliš nevytýkala kolaboraci s nacisty. Vrátil se do Německa a směl pokračovat ve své práci. Právě po válce si vybudoval největší vědeckou reputaci – doba etologii přála a Lorenz v ní prorazil. Vybudoval si špičkový tým a dokázal svou prací oslovit i experty z řady jiných oborů, například z biologie nebo sociologie. Čím dál častěji se věnoval pohledu na člověka a jeho místo v přírodě.

Tak se zapojil do další velké ideologie moderní doby – ekologie. Zelené hnutí ho považuje za jednoho ze svých otců. Lorenz však svými myšlenkami ekology výrazně předběhl, už v 60. letech 20. století upozorňoval na to, že člověk svým chováním ohrožuje celou planetu. K jeho prestiži výrazně přispěla Nobelova cena za biologii, kterou obdržel roku 1973.

„Dělba práce a specializace vede k tomu, že nikdo nemá pojem o celku. Kdysi si člověk dovedl základní předměty vyrobit sám - byť i třeba diletantsky. Pak byl schopen alespoň chápat, z čeho a jak jsou sestaveny. Dnes už jim nerozumí. Platí to i ve vědě, kde tím pádem nedovede správně stanovit důležitost a místo svého dílčího úseku zkoumání v celé soustavě vědomostí lidstva.“ Z knihy Osm smrtelných hříchů.

V rodném Rakousku mu říkali „Der Erste Grüne“ – neboli první Zelený. I na stará kolena totiž neváhal zelené myšlenky podporovat třeba i formou protestů a blokád. Vystoupil tímto způsobem například proti stavbě jaderné elektrárny v Zwentendorfu nebo vodní elektrárny v Hainburgu na Dunaji. Právě boj proti jaderné elektrárně byl bodem, ve kterém se zelené hnutí v Rakousku dalo dohromady.

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:

Související články

Jsme na Facebooku

Večer v TV

Celý program

REKLAMA

Přihlášení k odběru newsletteru

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru a neuniknou vám žádné novinky z webu i časopisu National Geographic.