Z močůvky do vesmíru: Otto Wichterle mohl být nejbohatší Čech

Vymyslel kontaktní čočky, byl jedním z tvůrců silonu a podílel se na manifestu 2000 slov. Na jeden život toho je toho víc, než byste čekali.

 

Den před Štědrým dnem jsem si doma z této stavebnice sestavil nový prototyp odlévacího zařízení, ve kterém jsem jako náhon použil dynamo z jízdního kola našich kluků. Když se dynamko připojilo na zvonkový transformátor, fungovalo jako motorek s naprosto přesnými otáčkami podle frekvence střídavého proudu. Z laboratoře na VŠCHT jsem si přinesl monomery a katalyzátory a také dvoulitrovou tlakovou láhev, která byla původně v kyslíkovém přístroji z pozůstalosti Luftwaffe. Láhev jsem vypláchl a natlačil argonem, abych měl doma zásobu neutrálního ochranného plynu. Na Štědrý den odpoledne jsem merkurovou aparaturu uvedl do chodu a odlil prvé čtyři čočky…“  

Tak vypadal přístroj, na kterém profesor Wichterle vyrobil oční čočky - vynález, který změnil svět. Podobně absurdní byl celý život jednoho z nejlepších českých vědců 20. století.

Hrozba smrti na začátku

Začalo to už dětstvím. Malý Otto v šesti letech spadl do louže s močůvkou a málem se v ní utopil.Když ho vytáhli, lékař předpověděl, že chlapec přežije maximálně rok. Po dvou letech musel svůj odhad opravit – kluk se měl čile k světu. Až na tu školu, ta ho moc nebavila. Místo studia biologie a češtiny hrál raději tenis. A docela mu to šlo. Přesto nakonec odmaturoval a dostal se na univerzitu.

Proč je Oto Wichterle osobností tohoto týdne? Česká centra ho představují výstavou, která je k vidění 1. – 31. prosince 2011 v galerii Českého centra Praha, Rytířské ulici 31. 

Na vysoké škole se poprvé ukázaly jeho vědecké i organizační předpoklady. Kromě toho, že mu chemie výborně šla, dokázal také změnit zcela nelogická pravidla školní výuky. V té době studenti začínali praxí – a teprve potom se učili základy teorie. Mladý Wichterle namítal, že to není právě rozumné, o bezpečnosti takového postupu ani nemluvě. A dokázal to, jako obyčejný student, prosadit – výuka se změnila.

 

Od chemie k silonkám

Válku přečkal ve Zlíně. Tam pro Baťu zkoumal umělé hmoty, mimo jiné z jeho výzkumu po válce vzešel silon. Před Němci výzkumný tým tento objev raději utajil, hlavně v obavě ze zneužití umělé hmoty pro vojenské účely. Ani po válce to ale Otto Wichterle neměl úplně jednoduché. Vrátil se sice učit na univerzitu, ale protože prosazoval, aby se nebraly ohledy na třídní původ studenta, ale spíš na jeho schopnosti, neměl v novém režimu šanci. Roku 1958 musel ze školy odejít…

Ostrovy svobody byly v té době jen pracoviště Akademie věd. A právě tam Wichterle našel své místo. Za krátkou dobu se stal jeho šéfem a pracoviště změnil na Ústav makromolekulární chemie. Právě tady udělal největší objevy.

Díkybohu za náhodu

Za kontaktní čočky vděčíme částečně náhodě. Wichterle se jednou vracel vlakem z Olomouce, když uviděl, že si jeho spolucestující čte časopis o náhradách oka. Slovo dalo slovo, oba muži si tomto tématu začali bavit a Wichterle zjistil, že by jako chemik byl schopen tomuto oboru přispět.

Po několika pokusech prosadit se s měkkými čočkami na akademické půdě se Wichterle pokusil o domácí řešení. Postavil si sám přístroj z dětské stavebnice Merkur - nejprve s dynamem z jízdního kola jako motorkem, později s motorkem z gramofonu. Na něm vytvořil první čočky. Protože on i tehdejší vedení pochopili, že je to geniální byznys, došlo k prodeji licenční smlouvy na čočky do USA. Firma, která si ji pořídila, doslova přes noc pohádkově zbohatla, sám Wichterle však ze zisku prakticky nic neměl.

Navíc se na konci 60. let zapojil do politických změn, které tehdy probíhaly. Podepsal manifest 2000 slov, za což měl po příjezdu sovětských vojsk draze zaplatit. Nový režim nastolený okupanty se s odbojným vědcem nepáral, hned roku 1969 byl Wichterle zbaven vedení ústavu.

Miliarda, která nebyla

V Americe mezitím vypukla válka o čočky. Spousta firem porušovala podmínky licence a vyráběla vlastní čočky. V několik let trvajícím soudním sporu však nakonec majitelé původní licence nakonec vyhráli. Co z toho měl Wichterle? Vůbec nic. Komunisté licenční smlouvu zrušili, především proto, aby se Wichterleho jméno už nikde neobjevovalo. Stát tak odhadem přišel o miliardu tehdejších korun…

Jak se ale komunistický režim rozpadal, začali být nakonec i mocní vůči starému profesorovi stále tolerantnější. Opravdového uznání se ale domohl až po změně režimu. Od Karlovy univerzity dostal titul Doctor honoris causa a roku 1990 byl zvolen presidentem ČSAV. Zemřel roku 1998 ve věku 84 let. Jméno Wichterle však jen tak nezmizí – už jen proto, že byl po něm pojmenován jeden z asteroidů.

  

 

Fotografie v galerii: Národní technické muzeum a Masarykův ústav a Archiv AV ČR, v. v. i.

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:

Související články

Jsme na Facebooku

Večer v TV

Celý program

Přihlášení k odběru newsletteru

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru a neuniknou vám žádné novinky z webu i časopisu National Geographic.