Oskeruše – zapomenutý mohykán Evropy
V letech 2014–2022 jsme se vydávali na cesty Evropou, abychom spolu s místními lidmi našli stromy a příběhy posledních velikánů druhu Sorbus domestica. Jeřáb oskeruše byl ještě v 19. století cenným ovocným stromem a vysazoval se jako strom rodový i užitkový. Dnes je bohužel na okraji zájmu společnosti, přestože je to jeden z mála původních ovocných stromů Evropy.
Je pozdní léto 2016 a spolu s dcerou přijíždíme na slavnost Cormier do Maison-Maugis ve francouzském kraji Sarthe. Vítá nás Evelyne Moinet, hlavní organizátorka akce i spolku Cormier. Hned mi vypráví, co je nového, jaké nové oskeruše objevili a zavedli do své databáze, která čítá přes 150 stromů. Na fotografiích mne upoutá jedinečný strom v Thorigné-sur-Dué. Jeho stáří je odhadováno okolo 300 let, a jak později zjišťuji, je to největší známý roubovaný strom oskeruše.
Oskeruše z Thorigné-sur-Dué ve Francii, největší známá roubovaná oskeruše
V hale Parc naturel régional du Perche je plno, desítky lidí spolu živě diskutují, všichni na totéž téma – oskeruše. Francouzi z jihu jí říkají latinsky sorbier, protože tam tradici pěstování zavedli Římané, ale tady se jí říká galsky cormier a od nepaměti se z ní dělal alkoholický nápoj curmi, jehož tradici dnes nadšenci oživují. Přichází Eric Bordelet, který nově vyrábí jedinečné oskerušové cidery, jež si získávají oblibu ve vybraných restauracích po celé Francii. Mladý pěstitel Philip Heinemeyer mi ukazuje rouby i plody jedinečné rzivé bretonské variety odolávající strupovitosti, hojné nemoci růžovitých, mezi něž oskeruše patří. Šikovný řezbář předvádí krásné šperky a ozdoby z pevného, ale pružného dřeva. Evelyne představuje pana Alaina Desbrosse z Burgundska, který objevil největší oskeruši ve Francii s obvodem kmene 4,57 centimetrů. Její stáří je kolem 500 let. Jsem nadšen.
Největší oskeruše Francie z obce Mavilly-Mandelot u Baune v Burgundsku
I já rozbaluji svůj malý stánek a nabízím rouby z velkoplodých oskeruší, jež jsou v mžiku rozebrány; oplátkou dostávám ochutnat dobrou pálenku a povidla z oskeruší. Dámy ze spolku tu provedly snad první světový košt oskerušových povidel, sešlo se na dvanáct vzorků. Diskuse se protahují do tmy a my odjíždíme s pocitem, že ve Francii tradice oskeruší žije mezi odborníky i laickými nadšenci.
Na zpáteční cestě v Alsasku objevujeme krásnou krajinu pastevních sadů, kde rostou desítky stromů oskeruší a lidé je ještě drží v úctě. V Marmoutier v zahradě u románského kostela Sv. Štěpána pěstuje pěkné oskeruše vitální důchodce pan Lerch. Jeho pálenka má vynikající aroma a také léčivé účinky. V kronice Jeana Bourdichona z roku 1508 se píše, že oskerušové víno se ve Francii začalo vyrábět ještě dříve než révové víno. V Evropě je oskeruše kultivována jako ovocná dřevina nejméně 2 000 let; existují záznamy o tom, že stromy oskeruší byly při klučení lesa ponechány jako solitéry, které nadále přinášely ovoce pro lidi i pro pastvu v pastevních lesích. V současnosti je nadějí pro tento dlouhověký a krásný strom vysazování v agrolesních systémech, kde vykazuje dobrou odolnost vůči dopadům klimatické změny.
Další velikány druhu Sorbus domestica jsme objevili už v roce 2014 v německém Hesensku, kde nám byl průvodcem Heiko Fisher, lesník v penzi a dlouholetý milovník ovocných stromů, zejména jabloní a oskeruší. Dokazuje, že má přehled o všech stromech oskeruší v okolí Kronbergu, sbírá jejich plody, zpracovává je, a co více, nezralé plody dodává do místní moštárny, kde je lisují a trpkou šťávu tradičně přimíchávají do místních jablečných ciderů jako konzervant. Dříve se šťáva přidávala i do klasického vína, vzpomíná Heiko, a servíruje nám domácí oskerušový dezert a oskerušový likér vynikající chuti, jehož recept s dalšími vydal v malé kuchařce tradičních oskerušových receptů.
Odpoledne nám ve svém sadu ukazuje, jak pěstuje stromky ze semen: vybírá nejkvalitnější plody, semínka dává stratifikovat a ta zhruba po třech měsících vyklíčí. Semenáčky první rok udržuje v suchém prostředí skleníčku kvůli vysokému riziku houbových chorob; později mohou ven do záhonu. Heiko nám představuje i své umění v roubování oskeruší. Na malém stromě má naroubovány až tři různé typy plodů. Největší známé plody v Německu patří odrůdě Sosenheimská obrovská; její až pěticentimetrové krásně žlutočervené „jeřabiny“ mohou vážit i čtyřicet gramů.
A kde jsou ty velikány, ze kterých se v úrodných letech dá nasbírat až tuna ovoce? Odjíždíme do obce Okstadt navštívit strom, jehož stáří se odhaduje na více než 400 let. Se svou výškou téměř dvacet metrů trůní v sadu jako baobab nad malými slivoněmi a jabloněmi. Naměřený obvod kmene v prsní výšce 4,4 metru činí tento strom největší známou oskeruší v Německu.
Krásné stromy a dobré lidi kolem nich jsme v roce 2018 potkali v rakouském Gießhüblu u Vídně, kde ještě nedávno rostl největší strom Rakouska. Dosahoval výčetního obvodu 4,52 metru, v současnosti je však již bohužel padlý a rozlámaný od vichřice. A dnes nejmohutnější strom s obvodem kmene 4 metry roste u domu v obci Aigen na jih od Vídně.
Zajímavé informace jsme měli také z Maďarska, kde nám lesník Kiss Balász v roce 2017 představil svou sbírku roubovaných stromů oskeruše. Největší stromy házi berkenye, jak oskeruším říkají v Maďarsku, jsou v Tokaji. Do tohoto městečka jsme se vydali až v červenci 2022 s přesnými instrukcemi o poloze stromů. Ač měly být chloubou dřívější vinohradnické krajiny na svazích vrchu Tokaj, nikdo o nich nevěděl, ani v místním informačním centru, přestože nedaleko jejich údajné polohy vede turistická trasa. Po vstupu do akátových houštin jsme pochopili, že najít stromy bude náročné. Po hodinovém hledání v pichlavém houští podle polohy GPS jsme u zarostlé úvozové cesty konečně objevili jeden ze tří stromů. Byl již mrtvý. Se suchými listy v koruně a s otevřenou dutinou stál smutně mezi bujnými akáty. Další dva živé, ale v koruně poničené stromy rostly výše po svahu. Jeden z nich představuje největší strom Maďarska a má obvod kmene 3,97 metru.
Památná Miklova oskeruše ze Zádveřic na Moravě s obvodem kmene 4,52 m.
Již řadu let pročesáváme také naše domovské oblasti, konkrétně moravsko-slovenské příhraničí, a hledáme staré oskeruše. Rostou zde úctyhodné stromy – více než padesát z nich má obvod nad tři metry, ale mnohé z nich dožívají bez povšimnutí uprostřed novodobých lánů polí nebo na monokulturních lukách, jako prastará „Miklova oskoruša“ ve Zlámanci u Zlína s obvodem kmene 4,52 metru.
Monumentální oskeruše z Modry na jihozápadě Slovenska, jejíž obvod byl v roce 2012 přesně 5,03 m
Mnoho velikánů roste ve vinohradech a sadech na vrchu Žerotín v Bílých Karpatech u města Strážnice, kde je patrně největší koncentrace starých oskeruší na světě vůbec. Strom zvaný „Adamcova oskoruša“, jak pyšně popisuje pan Rostislav Adamec, je stále velmi plodný, má až dvacet metrů širokou korunu a obvod kmene 4,75 metru. Místní odhadují jeho stáří na 500 let a pojí ho s rozvojem vinohradnictví v této oblasti. Ani tato oskeruše ale není ta největší. Musíme zajet na slovenskou stranu do obce Modra v Malých Karpatech. Zde roste oskeruše s největším zjištěným obvodem kmene na světě, který měl při veřejném měření v rámci exkurze spolku Corminaria v roce 2012 úctyhodných 5,03 metru. Projeli jsme ještě řadu míst v Itálii, ve Španělsku a na Balkáně, kde nám informátoři ukazovali pěkné stromy, ale žádný již nebyl větší než ty z moravsko-slovenského pomezí.
Veřejné měření Adamcova oskeruše na vrchu Žerotín u Strážnice na Moravě s obvodem kmene 4,72 m.
Navštívili jsme nejmohutnější stromy oskeruší světa. Z našich výzkumů můžeme vyvodit závěr, že v současnosti se nejmohutnější žijící stromy vyskytují ve střední a západní Evropě mezi 47. a 50. rovnoběžkou; jejich největší koncentrace je na česko-slovenském pomezí, kde roste hned několik stromů, které mají ve výčetní výšce 1,3 m obvod kmene přes 4,5 m a jejich stáří je přibližně 400 až 500 let. Tyto odhady potvrdil i dendrochronologický výzkum, podle nějž obvod kmene koreluje lineárně s věkem stromu. Proč jsou největší stromy právě v místech vinohradů a sadů ve střední a západní Evropě, a ne na Balkáně nebo v Itálii, kam se klade centrum výskytu, je stále otázkou dalšího výzkumu. Věříme, že brzy najdeme odpověď.
