Roztoči pod mikroskopem

Tento dravý půdní roztoč zobrazený v několikasetnásobném zvětšení je ve svém mikroskopickém světě postrachem.

Silně obrnění roztoči z čeledi Scutacaridae využívají při hledání potravy k pohybu větší členovce (včetně jiných roztočů). Jakmile se dostanou ke zdroji čerstvých hub a mikrobů, odpadnou.

Neúměrně velké polštářky na končetinách umožňují těmto roztočům žijícím v ptačích perech držet se pevně svých hostitelů. Tento druh za sebou vleče senzorická vlákna, používaná při orientaci i hledání partnerů.

Prašivka králičí (nahoře) svého nedobrovolného hostitele kouše. Králík se drbe, svědí ho ucho a roztoč hoduje na tekutině, která se při tom vylučuje.

Pancířníci (dole) při ohrožení zatáhnou končetiny a uzavřou se do sebe.

Vědci zjišťují, že jsou roztoči výborně adaptovaní pro každou přírodní niku. Příklad: Díky barevným korálkům vosku, které odpuzují vodu, zůstává roztoč suchý i ve vlhkém mechu.

Vědci zjišťují, že jsou roztoči výborně adaptovaní pro každou přírodní niku. Příklad: Díky barevným korálkům vosku, které odpuzují vodu, zůstává roztoč suchý i ve vlhkém mechu.

Zavřít galerii