Cestování v čase: Nemusí být pouhá sci-fi. Vědci jej reálně zvažují

O cestování časem sní lidstvo odjakživa. Již přes sto let odborná i laická veřejnost uznává teorii, jež tvrdí že, hmotnost a klidová energie tělesa jsou si rovny.

Cestování v čase: sci - fi nebo realita?
Cestování v čase: sci - fi nebo realita?
Zdroj: archiv

Tento objev může otřást základy vědy

Z notoricky známé rovnice také vyplývá, pokud se jakékoliv těleso přiblíží rychlosti světla, čas se pro něj z hlediska ostatních těles zpomalí. Albert Einstein tedy již v roce 1915 stanovil teoretickou možnost cestování do budoucnosti. Dodnes se tuto teorii nikomu nepodařilo vyvrátit.

Nedávno novinářské vody rozvířila zpráva přímo z výzkumného centra CERN. Při experimentu CNGS zabývajícím se oscilací neutrin, byly naměřeny hodnoty, které nikdo neočekával. Pokud odborníci z CERNu při měření skutečně neudělali chybu, letěla neutrina vyšší rychlostí než světelnou. Pokud by se naměřené hodnoty potvrdily, může tento objev otřást základy teorie relativity a posunout hranice moderní vědy. Zajímavé dopady z ní vyplývají i pro příznivce cestování v čase. I ti největší optimisté z řad vědců jsou k výsledkům skeptičtí. Zatím však nikdo neodhalil, kde se stala chyba, pokud se nějaká stala.

Spisovatelé to předpověděli?

Možnost překročit rychlost světla otevírá dveře novým způsobům cestování. Tomuto vzrušujícímu tématu se věnují mnozí vědci, zastáncem cestování do budoucnosti byl i světoznámý astrofyzik Stephen Hawking. Stejně jako vědce přitahuje toto téma také spisovatele vědecko -fantastické literatury. Ne vždy však musí být realita fantastice vzdálená. Proud označovaný jako hard sci-fi se přímo opírá o poznatky věd jako je fyzika, astrofyzika nebo astronomie. Spojení sci-fi literatury a seriozní vědy se mnohým může zdát úsměvné. Je však pozoruhodné kolik vynálezů, které dne považujeme za samozřejmost, bylo již dávno před jejich objevením podrobně popsáno v knihách. Dříve nepředstavitelné skutečnosti se staly každodenní realitou. Je zajímavé kolik vynálezů se podařilo už v 19. století předpovědět třeba Julesovi Vernovi nebo jeho rivalovi H.G.Wellsovi.

Dějiny cest časem

Právě otec vědecko-fantastické literatury H.G.Wells se zabýval cestováním v čase. Hlavnímu hrdinovi se díky vynálezu stroje času podaří přenést do daleké budoucnosti, a to do roku 802 701. Jeho Stroj času se stal bestsellerem a knižní předloha se dočkala i dvou filmových zpracování. Nutno říci, že zejména poslední z nich se původní předlohou spíše inspirovala. Vynálezce Alexander Hartdegen je přesvědčen, že čas není nic jiného než čtvrtá dimenze v prostoru.

Na přidání čtvrté dimenze, tedy času stojí také převratná speciální teorie relativity Alberta Einsteina, H. G. Wells však knihu napsal už v roce 1895, tedy 10 let před zveřejněním teorie relativity. Kniha zpopularizovala problematiku cestování v čase a nepřímo inspirovala další autory a badatele, snažící se objevit způsob cestování stejně jako fiktivní vynálezce. Ani čeští autoři nezůstávají pozadu. Cestování v čase se v literatuře věnuje celý jeden proud, kterému se říká časovky. Povídky známých spisovatelů jako je Ondřej Neff, Františka Vrbenská nebo Jana Rečková vyšly v Čechách v souhrnném díle Časovír.

Teoreticky je možné, aby se člověk rozložil na elementární částice, které by cestovaly do budoucnosti. Nemálo tento proces připomíná způsob přemisťování posádky vesmírné lodě Enterprise ze sériálu Star Trek. Oříškem zůstává, jak donutit lidské tělo rozložit se na tyto částice a především, jak jej zpět a ve správném pořadí složit. Nové možnosti cestování, o kterých jsme dříve snili jen při četbě knih, možná již brzy přestanou být jen tématem vědecko-fantastickým, ale i čistě vědeckým. Stále více se ukazuje, že ve fyzice není naprosto nic stoprocentně platné. Každá teorie je uznávaná jen do té doby, než se ji podaří vyvrátit. A to se může stát každým dnem.

Vlado Ríša

 

 

    Související články