Korupce, úplatky a černá magie – tak vypadala olympiáda před 2000 roky

Tento týden začínají Letní olympijské hry v Londýně. Ušlechtilá myšlenka her je často přehlušována stížnostmi na jejich špinavost, zkorumpovanost a ignorování antického ideálu. Ono to ale nebylo moc slavné už tehdy…

Korupce, úplatky a černá magie – tak vypadala olympiáda před 2000 roky

Pro začátek: Z antických olympijských her byly zcela vyloučené ženy. Nesměly se účastnit klání, ale dokonce nemohly být ani přítomné v publiku. Jediný způsob, jak se mohly do her zapojit, byl při závodu koňských spřežení – bylo povolené, aby ženy koně vlastnily.

SROVNÁNÍ: Tak neskutečně se změnily olympijské sporty za 100 let

Neprovdané Řekyně se však mohly zúčastnit vlastního sportovního zápolení, které se nazývalo Heraia a bylo obdobou ryze mužských olympijských her. Ženy zde mohly zápasit v řadě sportů, ale na rozdíl od mužů musely být oblečené. Muži vždy sportovali zcela nazí, aby vynikla jejich atletická těla. Zato ženy musely nosit i při běhu těžké chitóny, vlastně mužské pracovní oblečení. Trest za porušení těchto pravidel byl velmi drsný – žena, která by se pokusila vloudit na olympiádu, by byla svržena z hory Typaion.

Smrt na hrách

K úmrtím dnes dochází na olympijských hrách jen zcela výjimečně. Zato antické olympiády smrt znaly velmi dobře. Nejděsivějším olympijským sportem byl pankration, jakýsi předchůdce zápasu.

Měl však výrazně volnější pravidla, respektive pravidla téměř neexistovala. Existovaly v něm jen dva zákazy: nesmělo se kousat a nebylo povolené vydloubávat protivníkovi oči. Zápasníci však oba zákazy často porušovali. 

Olympiáda v říši zvířat. Člověk by prohrál ve všech disciplínách

Podobné to bylo v boxu, dějepisec Pausaniás nám zachoval příběh, který by se mohl stát i dnes. Mladý boxer Kleomedes z Astypalaie zvítězil ve finálovém boxerském zápase, jeho poslední úder však odporoval pravidlům. A aby toho nebylo málo, tím úderem svého protivníka připravil o život. Organizátoři (nazývaní hellanodikai) ho z her vyloučili a s velkou ostudou ho vyhnali. Zahanbený sportovec se vrátil do Astypalaie a v záchvatu vzteku strhl sloup, který podpíral místní školu. Padající střecha zabila 60 dětí.

Dav rodičů se ho rozhodl zlynčovat, ale atlet využil své fyzičky a utekl do nedalekého chrámu bohyně Athény. Rozhořčení občané po něm marně pátrali, a nakonec se obrátili na bohy – vyhledali slavnou věštírnu v Delfách. Tam jim ale médium prozradilo, že Kleomedes je hrdina. Po návratu do Astypalaie byl tedy mnohonásobný vrah uctíván a místní mu ještě přinášeli oběti… Stalo se to roku 492 př. n. l. 

K čemu jsou atleti? I dnes se najde spousta kritiků, kteří tvrdí, že sportovci jsou zcela zbyteční a pro společnost nic nepřinášejí. Tento pohled není nový - poprvé s ním už v antice přišel Euripidés. Ve hře Autolycos útočí na atlety jako na příživníky. Pro své město nic nepřinášejí, jen vysávají jeho zdroje. Euripidés to ukazuje na příkladu diskaře: jak trapně by muž, který umí jedinou věc (vrhat diskem), vypadal na bitevním poli? Dramatikovi připadala trapná i těla atletů - zejména zápasníci stejně jako dnes vsázeli na co nejvyšší váhu…

Podobných případů bylo během antických olympiád mnohem více. Dnes jsme si je sice povýšili na ideál, který se marně pokoušíme napodobit, tehdy však měla sportovní zápolení k ideálu opravdu hodně daleko. Byla plné afér, podvodů a špíny. Měla však i své kladné stránky – atleti například nedostávali za své úspěchy žádné finanční odměny; dostávali však ve svých rodných městech slávu, která se přibližovala té určené božstvům. 

Doping a černá magie pod Akropolí

Překvapivé je, že se antičtí atleti setkávali i s něčím podobným dopingu. Špičkoví sportovci se na hry připravovali společně s týmy pomocníků a trenérů. Měli určenou přísnou dietu a také existovaly tréninkové plány. Někteří trenéři svým svěřencům předepisovali bylinky, které měly zvýšit jejich výkon. Plínius v jednom ze svých popisů olympijských her říká, že oblíbeným byl přípravek z přesličky, který snižoval u běžců bolest ze svalové námahy. Ten byl samozřejmě dostupný jen pro vyvolené. 

Olympiáda zvířecích rekordmanů. Člověk by neměl šanci

Zranění atleti zase dostávali tlumiče bolesti, aby se mohli zúčastnit zápasů v dalších dnech. Lékařská věda sice tehdy byla ještě v plenkách, ale dobové autority, jako třeba slavný Galén, byly proti. Sportovci si tak podle nich ničili zdraví jen pro olympijský úspěch.

Nic jako zakázané substance neexistovalo, proto je trošku nefér mluvit v souvislosti s antikou o dopingu. Jeden pomocník však povolený nebyl – šlo o černou magii. Pomocí ní se sportovci pokoušeli uřknout protivníky, například zapříčinit, aby se koně ve spřežení splašili. Vzhledem k pověrčivosti tehdejších sportovců to mohlo docela dobře účinkovat.

Dopravní zácpy na běžném pořádku

Olympijské hry byly v antickém světě nesmírně oblíbené. Na ty největší mířilo až 50 000 návštěvníků, což bylo v době omezené mobility a mizerné infrastruktury ohromující číslo. Tak velké často nebyly ani armády tehdejšího světa. V Olympii, kde se hry odehrávaly, sice stály velkolepé chrámy zasvěcené zejména Diovi, ale co se týká hygieny, byla situace mizerná. První cisternu se zásobou vody pro masy návštěvníků nechal zřídit jeden ze „sponzorů“ her až ve druhém století našeho letopočtu. Podle dobových svědectví byly primitivní cesty přeplněné povozy vezoucími návštěvníky i stády dobytka, která neustále do Olympie směřovala. 

Konec olympijských rekordů je tady, předpovídá expert

Stav dopravy v době her známe díky slavnému autorovi komedií Lukiánovi, jenž ho na vlastní oči pozoroval roku 165. Ulice zaplňovali nejen sportovci s doprovodem, davy fanoušků a dopravci proviantu, ale také spousta náboženských a politických fanatiků. Ti tuto příležitost využili jako ideální možnost oslovovat shromážděné davy. Jeden z nich se dokonce v průběhu her upálil – chtěl tak ukázat na zkaženou dobu a její nevalné mravy. 

 

Zkorumpovaní rozhodčí a podplácející atleti

Pokud se vám zdá, že moderní sportovci se spoléhají častěji na podvody než na své schopnosti, přečtěte si následující seznam nejhorších antických podvodů – přinášíme vám ho bez dalších komentářů. Většinou o nich informují historici Pausaniás a Plínius.

Roku 332 př. n. l. byl mladý pětibojař Kallippos z Athén přichycen přímo při tom, jak podplácí své soupeře.

Roku 12 př. n. l. byl dopaden při podplácení otec jednoho ze zápasníků. Dával peníze otci jeho největšího rivala. Chlapci nebyli potrestáni, zato jejich otcové ano.

Roku 93 se egyptský boxer Appolonios nestačil zúčastnit zahajovacího ceremoniálu; vymluvil se na to, že jeho příletu bránily „nepříznivé větry“. Pak se však ukázalo, že Appolonios je profesionální sportovec, který v době ceremoniálu ještě běhal na jiném stadionu. Trestem byl zákaz účasti na olympiádě.

 INFOGRAFIKA: Výkony špičkových sportovců. Někteří umí překonat i hodnotu koňské síly

Spousta podvodů se odehrávala v závodech spřežení, za antiky to byl jednoznačně nejzkorumpovanější sport. Hlavním důvodem bylo pravidlo, že vítězem nebyl muž, který vůz řídil, ale majitel spřežení. Díky tomu se několikrát vítězem olympiády stala i žena. Poprvé to byla Sparťanka Kyniska – zvítězila tímto způsobem rovnou dvakrát za sebou. A protože byla opravdu bohatá, nechala sama sobě postavit majestátní jezdeckou sochu. 

Díky sponzorování olympijských her se stal jejich vítězem také císař Nero. Také on se postavil za opratě koňského spřežení, příliš však neuspěl. Skončil sice na posledním místě a z vozíku dokonce vypadl, to však nemohlo organizátorům zabránit, aby ho nevyhlásili vítězem turnaje. Aby se mohl vůbec zúčastnit, bylo změněno datum tak, aby co nejlépe odpovídalo jeho potřebám.

FOTO: ancientolympics.arts.kuleuven.be 

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:

Související články

Jsme na Facebooku

Večer v TV

Celý program

Přihlášení k odběru newsletteru

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru a neuniknou vám žádné novinky z webu i časopisu National Geographic.