"Vypadá to, jako by někdo v hlavě udělal jednoduchý program - aplikaci, která se aktivuje na vizuální signál, aby mohl člověk okamžitě reagovat," vysvětluje hlavní autor psychologické studie, profesor Joshua New z Barnard College v New Yorku. Vizuální vjem odlišuje osminohé pavouky od much, které člověk běžně ignoruje, nebo dokonce od moderních nebezpečí, jako jsou zbraně nebo injekční jehly..

Mimo jiné to ukazuje, že přestože je většina pavouků pro člověka zcela neškodná, v dávné minulosti byli vnímáni jako hrozba. A to natolik, že se evolučně zapsali hluboko do podvědomí.

Testování probíhalo s pomocí pouštění sekvencí různých obrazů. Stačilo, aby se v sekvenci objevil snímek pavouka na osminu vteřiny a lidé byli schopní vyjmenovat následné tři obrázky. To svědčilo o tom, že vjem pavouka lépe než jiné přiměl mysl člověka k vyšší pozornosti a ostražitosti.

Zlomek času vlastně ani nestačil na to, aby si člověk rozumově uvědomil, že viděl pavouka, ale stačilo to ke spuštění poplachu. Evoluční antropolog Lynne Isbell v této souvislosti pak upozorňuje i na okolnost, že podobná detekce nefunguje ani u nebezpečných hadů.