Nádherné listy. EXKLUZIVNĚ PRO NG

Někdy visí mistrovské dílo v muzeu. Jindy visí z větve na stromě nebo vyrůstá z útlého stvolu…

Všichni jsme drželi listy v ruce, jeli jsme celé kilometry, abychom se potěšili pohledem na jejich podzimní barvy, jedli jsme je, hledali jsme je, toužili jsme po stínu pod nimi. Jsou všude, a tak je prostě bereme jako samozřejmost.

Listy ovšem bez ohledu na nás neustále plní svou hlavní úlohu: přeměňují světlo na život. Když na zelené listy dopadnou sluneční paprsky, udeří nám do očí záření o vlnové délce patřící v rámci světelného spektra zelené barvě. Ostatní barvy – červené, modré, indigové a fialové – jsou pohlceny. List je plný komůrek osvětlených zachyceným světlem. V těchto žhoucích prostůrkách do sebe narážejí fotony, list zachycuje jejich energii a pomocí ní proměňuje oxid uhličitý a vodu v cukry, z nichž jsou vybudovány rostliny, živočichové a celé civilizace.

Listy jsou velké, malé, tlusté, složené z lístků, jednoduché, zakřivené nebo laločnaté. Tato slova jsou jen počátkem popisu rozdílů, které se botanici pokusili roztřídit. A přiřadili jim spoustu poetických a nesrozumitelných adjektiv – zpeřené, řasnaté, ostnaté, osinaté, chlupaté, hladké, žláznaté, lepkavé, šupinaté, chomáčkovité, pavučinovité a – mé oblíbené – plstnaté (pokryté měkkým chmýřím). Bez ohledu na rozmanitost tvarů a struktur má však většina listů v podstatě stejnou funkci: držet chloroplasty vysoko nad zemí.

Jak je možné, že všechny ty rozmanité útvary dokážou tak dokonale zachycovat sluneční paprsky? To se dočtete v článku v říjnovém čísle časopisu National Geographic. 

NAPSAL ROB DUNN

 

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:

Související články

Jsme na Facebooku

Večer v TV

Celý program

REKLAMA

Přihlášení k odběru newsletteru

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru a neuniknou vám žádné novinky z webu i časopisu National Geographic.