Odvrácená tvář testosteronu. I zvýšené mužství si vybírá svou daň

Americký filmový hrdina či Valach, chlap s gulema. Společenské vnímání oceňuje alfa – muže pro kvality jako je dominance, síla, rozhodnost či odolnost. Každá mince má však dvě strany - a právě tou „odvrácenou“ se splácí daň za vysokou hladinu testosteronu.

Odvrácená tvář testosteronu. I zvýšené mužství si vybírá svou daň

Soutěživý hazardér

Bourák Steve McQueen. Nakopnutý testosteron plodí poněkud jiný druh soutěžení, nežli bylo obvyklé v soutěži Riskuj uváděné Janem Rosákem.

Začíná to jízdou na kole bez řidítek, pokračuje burácením fichtlů, riskantními jízdami autem, rvačkami, sázkami či odvážnými spekulacemi na burze… Tyto a jiné projevy „testosteronového chování“ ostatně nezřídka balancují nejen na tenké hranici společenskoprávní normy a delikvence, ale také mezi životem a smrtí.

Muži podstupují toto riziko v soutěži o statusy, prestiž a  potenciální partnerky, k nimž tímto způsobem vysílají biologický signál o své síle a odolnosti.Tuto skutečnost dosvědčil kupříkladu evoluční psycholog Bill von Hippel ve svém experimentu, kdy skupina skejťáků předváděla o poznání zabijáčtější triky v přítomnosti atraktivní přihlížející ženy.

Zamračený bručoun

George Clooney, Russel Crowe či Jim Morrison. Vedle hvězdné popularity spojují tyto muže i jiné faktory, jako kupříkladu „drsnost“ a šetření přátelskými úsměvy.

Jsou to rysy dominance, vysoce atraktivní pro ženy, ke kterým patří i „zamračený pohled“ z pod obočí a „bručení“. Hlubší mužský hlas, jako zvukový projev testosteronu, je totiž podle evoluční bioložky S. Collins spojován s vyspělejšími, těžšími, vyššími a všeobecně atraktivnějšími muži. Nemusí to sice platit bezezbytku, ale na „první signální“ to u žen funguje více než spolehlivě.Co na tom, že za přimhouřeným a pro ženy atraktivním pohledem legendárního představitele Tarzana, Christophera Lamberta, údajně stála silná krátkozrakost. Vít Bárta není také zrovna Barry White – přesto svůj skřehotavý hlas dokázal v případě dominance a vůdcovství kompenzovat.

Hluboký mužský hlas je sice pro ženy mnohem zvukomalebnější a vemlouvavější „předehrou“, avšak není ani spolehlivým prediktorem plodnosti, jak ukázala studie evolučního biologa L.W. Simmonse.

Přitažlivý parazit

Mužnost přitahuje parazity. To není reklamní slogan na nový repelentní deodorant, ale ani  klamavá reklama. Podle některých odborných studií totiž testosteron poškozuje funkci mužského imunitního systému. Biologové I. Folstad a A. J. Carter na tomto základě postavili svou hypotézu imunokompetenčního handicapu.

Podle této teorie si zátěž spojenou s vysokou hladinou pohlavních hormonů mohou dovolit  přežít jen skutečně kvalitní samci, protože na svých „bedrech“  vláčí nezanedbatelný zdravotní handicap. Je to cena, kterou platí za svůj sexuální úspěch, ale zároveň akcie, které se pravidelně zhodnocují. Pro samice totiž představují plně rozvinuté druhotné pohlavní znaky nefalšovatelný signál „mužské kvality“ a životaschopnosti.

Hranař a bačkora

Žehlička místo brady. Přestože si – kupříkladu podle obličejových znaků testosteronu – ženy vybírají místo "bačkor“ „hranaře“, děje se tak nejčastěji za účelem „povyražení“ a v období plodného vrcholu ovulace. Podle evolučního psychologa D.M. Busse jsou pro ženy tyto „mužné znaky“ příznakem „kvalitního genetického příslibu“.

 

Jejich perspektiva se však často mění v dlouhodobější perspektivě a praktickém soužití. V něm se často ukáže, že s takovým mužem se „nedá žít“. Doma se příliš nezdržuje, je zvýšeně agresivní, dominantní a nezřídka nevěrný. Žena pak často jako partnera na výchovu dětí upřednostní muže s jiným portfoliem vlastností:  celkově mírnějšího, empatičtějšího, pečujícího a  přitom zaopatřeného. Podle neurokrinologických výzkumů Sari van Anders navíc zadaný monogamní muž ještě „zkrotne“. Hladina testosteronu se v přítomnosti jedné ženy sníží, zatímco u nezadaných a stále soutěžících machů tomu bývá i naopak.
                                                              …
Není pak příliš k podivu, že životní styl  takovéhoto „mužného hrdiny“ spěje často ke konci, o němž zpívá Jan Burian: Supermani / Umírají náhle / A trochu trapně / Zaskočeni lavinami / Překvapeni vysokým napětím / Velkými vodami/ Nastraženými železy v lužkách cizích manželek…

 

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:

Související články

Jsme na Facebooku

Večer v TV

Celý program

Přihlášení k odběru newsletteru

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru a neuniknou vám žádné novinky z webu i časopisu National Geographic.