Pouť z Ráje: část čtvrtá
Co se začne dít, když se z vás stane válečný uprchlík? Jdete, konstatuje lakonicky na úvod čtvrté reportáže z dlouhé cesty ve stopách migrace prvních lidí Paul Salopek v březnové reportáži doprovázené fotografiemi Johna Stanmeyera.
Pravda, abyste si zachránili život – například když radikálové zaútočí na vaši vesnici –, budete možná nejdříve uhánět pryč jakýmkoli možným způsobem. Rodinným vozem. Nebo nákladním autem, jímž váš soused dopravoval ovoce. V ukradeném autobusu. Na dvoukoláku připevněném za traktorem.
Nakonec však přijdou hranice. A tady už musíte jít pěšky. Proč? Protože muži v uniformách budou chtít vidět vaše doklady. Cože, nemáte doklady? (Nechali jste je doma? V oné poslední zoufalé chvíli před útěkem jste místo toho popadli za ruku své dítě? Nebo jste si snad napěchovali tašku jídlem a penězi?) To není důležité. Vystupte ze svého dopravního prostředku, postavte se tamhle a čekejte. Ať s doklady nebo bez nich, teď opravdu začíná váš život uprchlíka: jdete pěšky a jste bezmocní.
K tureckému hraničnímu přechodu Mürşitpınar proudili syrští uprchlíci koncem září přes neobdělaná papriková pole po desetitisících. Byli to etničtí Kurdové. Utíkali před kulkami a noži Islámského státu. Mnozí přijeli v autech. Ať už to byly sedany či hatchbacky, dodávky či pickupy, zvedaly mračna jemného, bílého prachu z polí, jež patří k nejstarším nepřetržitě obdělávaným polím na světě.
Takové nesourodé karavaně Turci nedovolují projet. Na hranicích vyrostlo parkoviště opuštěných automobilů. Jednoho dne přišli černě oblečení islamističtí bojovníci a vozy sebrali. Ukradli je přímo před nosy tureckých vojáků. Vojáci přihlíželi. Nevadilo jim to ani v nejmenším.
Tak to začíná. Uděláte krok. Opustíte jeden život a vstoupíte do jiného. Projdete dírou v hraničním plotě a zůstanete bez státní příslušnosti. Jste zranitelný, závislý a neviditelný. Stane se z vás uprchlík.