První Američané

Genetické údaje a nové archeologické objevy přinášejí vodítka k vyřešení záhady původu pravěkých Američanů. Reportáž Glenna Hodgese doplňuje lednovém čísle National Geographic bohatý obrazový materiál z archeologických výzkumů a následných rekonstrukcí.

První známá tvář prvního Američana patří nešťastné dívce, která se zabila pádem do yucatanské jeskyně před 12 až 13 tisíci let. Její neštěstí bylo štěstím pro vědu. Příběh rekonstrukce této tváře začíná v roce 2007, kdy mexičtí potápěči pod vedením Alberta Navy našli obrovskou podvodní jeskyni, kterou pojmenovali Hoyo Negro – Černá díra. Na dně propasti dopadly paprsky z jejich reflektorů na prehistorické kosti, mezi nimiž byla i jedna téměř úplná lidská kostra. Alberto Nava oznámil překvapivý objev mexickému Národnímu antropologickému a historickému ústavu, který sestavil mezinárodní tým archeologů a jiných vědců. Pověřil ho zkoumáním jeskyně a jejího obsahu.

Kostra, nazývaná něžně Naia podle vodních nymf z řeckých bájí, se stala jedním z nejstarších nálezů na amerických kontinentech. A vůbec nejstarším nálezem, který byl natolik neporušený, že mohl posloužit jako základ pro rekonstrukci obličeje. Genetikům se dokonce podařilo z něj získat vzorek DNA. Tyto kosterní pozůstatky mohou pomoci při řešení přetrvávající záhady spojené s osídlením Ameriky: jestliže jsou původní obyvatelé Ameriky potomky asijských průzkumníků, kteří přešli do Ameriky ke konci poslední doby ledové, proč nevypadají jako jejich dávní předkové?

Drsní "pionýři"

Podle všeho museli být nejstarší Američané drsní hoši. Podíváte-li se na kosterní pozůstatky prapůvodních paleo-Indiánů, více než polovina mužů utržila násilná zranění a čtyři z deseti mají zlomeninu lebky. Poranění zřejmě nevznikla nešťastnou náhodou při lovu. Nic nenaznačuje ani tomu, že by šlo o válečné rány způsobené při útěku útočníkem. Zdá se, že tito muži bojovali mezi sebou – často a zuřivě. Ženy tento typ poranění nemají. Jsou však mnohem menší než muži a jejich kostry vykazují známky podvýživy a domácího násilí.

Podle archeologa Jima Chatterse, spoluvedoucího výzkumného týmu Hoyo Negro, vše naznačuje, že prapůvodní Američané byli obyvatelé „divokého severského typu" – odvážní a útoční, s hypermaskulinními muži a drobnými, poddajnými ženami. Proto jsou obličejové rysy nejstarších Američanů tak odlišně od rysů pozdějšího původního obyvatelstva Ameriky.

Ti úplně první byli průkopníci, kteří nesli riziko. Jen nejtvrdší muži získávali kořist a vítězili v bojích o ženy. Díky tomu se jejich robustní vzhled a vlastnosti přenášely přirozeným vývojem častěji, než se dědily jemnější a mírnější rysy a vlastnosti charakteristické pro pozdější populace, které již žily delší dobu na jednom místě.

Zatímco Chattersova hypotéza o lidech divokého typu není podložena důkazy, zjištění jeho týmu z Hoyo Negro podložená jsou. Naia má rysy obličeje typické pro nejstarší Američany i genetické znaky vlastní modernímu typu původních obyvatel Ameriky. To naznačuje, že obě skupiny nevypadají odlišně kvůli tomu, že nejstarší obyvatelé byli nahrazeni pozdějšími skupinami přicházejícími z Asie, jak uváděli někteří antropologové. Liší se proto, že se první Američané po svém příchodu změnili.

Chattersův výzkum je jen jedním z mnoha projektů posledních dvou desetiletí, během nichž se studie rozšiřují do nových směrů. Poslední archeologické nálezy, neotřelé hypotézy a poklady v podobě genetických údajů řeší otázky, kdo byli první Američané a jak mohli přijít na západní polokouli. Přestože vědci už mnoho okolností odhalili, příběh prvních Američanů zůstává do značné míry stále zahalen závojem tajemství.

Související články

Jsme na Facebooku

Večer v TV

Celý program

Přihlášení k odběru newsletteru

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru a neuniknou vám žádné novinky z webu i časopisu National Geographic.