Petrolejka, dřevěná koza a tahák na zdi, tak vypadá porod v DR Kongo

Jak se rodí v DR Kongu? Podívejte se přímo na místo s Danielou Hranaiovou, která rok a půl působila v Kongu, a s fotografkou Lucií Pařízkovou.

Vstupujeme do malé hliněné chatrče asi pět krát tři metry bez oken. Příjemný venkovní vzduch se mění ve velmi dusný horký prostor, ve kterém se mísí pach léků a lidského potu. Dívám se na barevně oděné konžské ženy ležící po dvou na úzkých dřevěných postelích bez matrací. Jsou to čerstvé rodičky. V náručí drží svá látkou omotaná miminka, některé právě kojí. Kolem postelí visí moskytiéry. Cítím upřené pohledy všech přítomných. Aniž by ženy přerušily kojení svých miminek, zvědavě otáčejí hlavy a z jejich očí je čitelná jasná otázka: „Qu-est-ce qu’ils font la les wazungu?“ (Co tu dělají ti běloši?)

Inuité rodí v minus dvaceti. Nejbližší porodnice je čtyři hodiny. Letadlem

Zatímco kolega klade různé otázky personálu i pacientům zdravotního střediska Sugulu, hltám celou scénu, která se přede mnou odvíjí. Jako mladá žena, která se pravděpodobně také jednou ocitne v roli matky, si představuji samu sebe, jak rodím v místním porodním sále, malé temné místnůstce, kterou jsme navštívili před chvílí.

Jedna postel a bez matrace

Při cestě do ní jsme prošli malým předsálem s jednou dřevěnou postelí bez matrace – takzvanou hekárnou. Uprostřed další, závěsem oddělené, místnůstky stojí značně opotřebovaná dřevěná porodní koza, vedle ní petrolejová lampa, na hliněné zdi nakřivo nalepený plakát s názornými černobílými kresbami ženské vagíny a z ní vycházející dětské hlavičky – něco jako porodní tahák pro místního vyškoleného zdravotníka.

Zdravotnické centrum si lze v prostředí konžského venkova představit jako malou hliněnou či zděnou stavbu bez přívodu pitné a většinou i užitkové vody, sprch a často i záchodů nebo chladniček na uchování léků. Vybavení je velmi prosté, obvykle jen s poloprázdnou skříňkou na léky, základním lékařským materiálem a pár kusy nábytku.

V Africe postaví technologické město budoucnosti. U Nairobi vznikne africké Silicon Valley

Rodit zde je pro Evropanku myšlenka naprosto nepředstavitelná. Běžná Konžanka z oblasti Kitutu v Demokratické republice Kongo, do takového zdravotního střediska ráda dorazí pěšky až z deset kilometrů vzdáleného domova. Pro místní ženy, které se v rámci osvěty dozvěděly o fungování zdravotních center, představují tato střediska ve srovnání s jejich domácím prostředím či všudypřítomnými šarlatány, vydělávajícími na zdravotních potížích a nevědomosti prostých obyvatel, možnost bezpečnějšího porodu a léčby nemocí.

Sugulu v oblasti Kitutu v provincii Jižní Kivu je jedním z 22 zdravotních center, které podporuje Člověk v tísni v rámci svého projektu financovaného prostředky humanitárního fondu Evropské komise ECHO. Jeho cílem je zlepšit kvalitu zdravotní péče v odlehlých venkovských oblastech na východě Konga a zpřístupnit ji místnímu obyvatelstvu. Zvláštní důraz je kladen na snížení dětské úmrtnosti a zlepšení zdraví matek. Ženy díky němu mají mimo jiné možnost pravidelně navštěvovat zdravotní střediska na předporodní konzultace.

 

Matkami v nešťastné době

Konžské Kitutu je odlehlá, bezpečnostně nestabilní oblast, kde fungování zdravotních center není hrazeno státem, a tak pravidelné dodávání základních léků, zdravotního materiálu, průběžné školení, supervize zdravotního personálu a finanční podpora přispívají k dlouhodobému zlepšení zdravotní péče. Vnitřní uprchlíci, jejichž počet se neustále mění v závislosti na přesunech ozbrojených rebelských skupin, a oběti znásilnění mají přitom díky projektu nárok na zdravotní péči zdarma.

Po dokončení kontroly v Sugulu usedáme opět na motorky, na kterých nás zkušení řidiči náročným terénem dopravují do dalších dvou zdravotních center. Během těchto pravidelných kontrol ve všech podporovaných zdravotních střediscích se sleduje, zda a jak se zlepšuje kvalita poskytované zdravotní péče a zdravotní personál dostává odborná doporučení, co a jak je možné zlepšit.

Úroveň vybavenosti a poskytované péče není všude stejná. Někde jsem šokovaná, jak mohou i přes opakovaná školení o hygieně vyhazovat zdravotní odpad do ničím nechráněné vykopané díry sotva deset metrů od vchodu do centra, přestože o kousek dál je postavená nová k tomu určená betonová spalovna. Jinde mě naopak udivuje zodpovědný přístup a neutuchající energie zdravotníků znovu začínat od nuly poté, co bylo středisko několikrát vybrakované a zničené ozbrojenými rebely.

Člověk v tísni v DR Kongo | Člověk v tísni založil stálou misi v DR Kongo na počátku roku 2009 díky příspěvkům české veřejnosti. S projekty zaměřenými na zlepšení přístupu k pitné vodě, kvalitnější a dostupnější zdravotní péči i vzdělání nebo pomoci obětem sexuálního násilí působí v provincii Jižní Kivu na východě země. Dlouhotrvající válečný konflikt zanechal zdejší zdravotnictví v katastrofálním stavu. Člověk v tísni v oblasti rekonstruuje poničená zdravotní střediska, poskytuje lékařské vybavení a léky, organizuje osvětové kampaně a školí místní zdravotníky.  Pomoc ECHO | Generální ředitelství pro humanitární pomoc a civilní ochranu (ECHO) Evropské komise financuje pomoc obětem přírodních katastrof a konfliktů mimo Evropskou unii a zároveň podporuje rozvojové aktivity pro ohrožené lidi v krizových oblastech po celém světě.

I přes omezené personální kapacity, vybavení či hygienu jsou dobře zásobená zdravotní střediska s vyškoleným personálem pro zdejší přínosem. Minimálně si mohou vybrat mezi tradičními praktikami a odbornou, finančně dostupnou zdravotní péčí. Zároveň dostávají prostřednictvím osvětových kampaní lepší informace, které přispívají k prevenci nejčastějších onemocnění a ke zlepšení stravovacích návyků. V oblasti, kde stále panuje riziko možných útoků různých rebelských skupin, kde je široce rozšířená malárie, kde má pouhé 1,5 % obyvatel přístup k tekoucí filtrované vodě a kde průměrná sedmičlenná rodina žije s 18 dolary na měsíc, zatímco lístek na autobus do nejbližšího města stojí 50 dolarů, je skutečnost, že místní lidé mají možnost využít služeb zdravotnického zařízení a účastnit se osvětových programů, neocenitelná.

AUTORKA: Daniela Hranaiová, někdejší finanční manažerka mise společnosti Člověk v tísni v DR Kongo
FOTO: Lucie Pařízková

Společnost Člověk v tísni vznikla v roce 1992 v okruhu válečných zpravodajů a novinářů věnujících se zahraničí, kterým už nestačilo jen přivážet do České republiky informace, a začali ven vyvážet pomoc. Postupně se společnost etablovala jako profesionální humanitární organizace s cílem pomáhat v krizových oblastech a podporovat dodržování lidských práv ve světě. Během dvaceti let své existence se stala jednou z největších neziskových organizací ve střední Evropě, začala se věnovat oblasti vzdělávání a pomoci lidem žijícím v sociálním vyloučení. Dnes se Člověk v tísni zaměřuje na čtyři základní oblasti, kterými jsou humanitární pomoc a rozvojová spolupráce, podpora lidských práv, programy sociální integrace a vzdělávací a informační programy.

 

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:

Související články

Jsme na Facebooku

Večer v TV

Celý program

REKLAMA

Přihlášení k odběru newsletteru

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru a neuniknou vám žádné novinky z webu i časopisu National Geographic.