Proměny české lebky: jak jsme se změnili z kulohlavých pivařů na krátkolebé

Antropologická měření odhalila skutečnost, že Češi nerostou jen do výšky a šířky, ale v průběhu času se také mění tvar jejich lebky.

Proměny české lebky: jak jsme se změnili z kulohlavých pivařů na krátkolebé

Svatý Václav a nejstarší Přemyslovci by pro nás byli zřejmě jenom pouhými netělesnými přízraky, nebýt především antropologů Jindřicha Matiegky a Emanuela Vlčka a jejich antropologických analýz kosterních pozůstatků panovnických rodů, z nichž se právě lebky dochovaly nejčastěji a také nejlépe.

Český středověk však nereprezentují pouze „hlavy velikánů“, ale i běžný, velkou historií pomíjený lid. K dosud nevysvětleným antropologickým otázkám týkajícím se tvaru české lebky tak patří to, proč ve 13. století došlo k náhlé a prudké proměně do té doby převážně dlouholebých Čechů v krátkolebé typy.

K možným odpovědím na tuto otázku se tak řadí jak vliv migrací, tak vlny hladomoru či rostoucí urbanizace a sociální aspekty s ní spojené. 

Konec kulohlavých pivařů

Kulaté hlavy, která byla do té doby pro Čechy velmi pravděpodobně typická, si povšiml i básník Guillaume Apollinaire, který popsal Pražany počátku 20.století jako „kulohlavé lidi popíjející ve svém městě pivo“. Na základě antropologických výzkumů se však ukázalo, že zhruba od 80. let 20. století se hlavy nejmladších Čechů zužují a prodlužují při zachování stejného obvodu.

Jak se měří lebky Určení tvarové konfigurace lebky (hlavy) se stanovuje pomocí tzv. kraniálního (cefalického) indexu, který je vypočítán z poměru největší šířky a délky mozkovny násobeného 100. Největší délka hlavy se stanovuje změřením vzdálenosti od bodu glabella k bodu opisthokranion. Glabella je nejvyvýšenější místo na dolním okraji čelní kosti mezi nosním kořenem a nadočnicovými oblouky. Opisthokranion je bod nejvíce vzdálený od glabelly v mediální rovině ležící na týlní části hlavy). Největší šířka hlavy je přímou vzdáleností mezi pravým a levým párovým bodem euryon, který se nachází nejvíce laterálně (na straně) a leží nejčastěji na dolních částech kostí temenních nebo na okraji kostí spánkových.

Klinická auxoložka Hana Krásničanová k tomuto procesu tzv. debrachycefalizace říká: „Jedním z významných faktorů ovlivňujících tvar hlavy patří polohování kojence v prvních měsících jeho života. Zhruba do osmdesátých let dvacátého století u nás platilo, že kojenci v postýlkách a kočárcích leželi na zádech, zabalení a fixovaní v tzv. zavinovačkách. Osvojování západních trendů s sebou přineslo tzv. dupačky a s nimi i liberalizaci polohy kojenců v postýlce, včetně polohy na břiše. Tímto způsobem docházelo k jinému tlaku podložky na hlavu (na záhlaví) oproti minulosti, a lebka se tak formovala ve smyslu zúžení a prodloužení.“

 

Na šikmé ploše

„V současnosti, resp. od konce 20. století, je pediatry vyžadováno výhradní polohování kojenců na zádech, a to v důsledku informací plynoucích z poznatků o tzv. syndromu náhlého úmrtí dítěte (SIDS). Poloha na zádech je dle pediatrických propozic možnou prevencí vzniku SIDS,“ sděluje docentka Hana Krásničanová. Vedle již popsaných změn tvaru české lebky v 80.letech lze tak u nás nejnověji zaznamenat úbytek dlouhohlavých jedinců (dolichocefalů), nárůst krátkohlavých (brachycefalů) a s nimi zvýšený výskyt nepravidelného „zešikmení“ lebky, tzv. plagiocefalie.

„Epidemie“ plagiocefalie byla zaznamenána v 90.letech v USA - jako nechtěný důsledek zádového polohování, a v současnosti tento trend silně ovlivňuje i nejmladší českou populaci,“ objasňuje Hana Krásničanová a dodává: „Přestože má odborné sledování rozměrů i tvaru hlavy v medicíně značný význam (v pediatrii, plastické chirurgii, stomatochirurgii, porodnictví apod.), nemáme v Česku v současnosti žádná reprezentativní populační data."

Auxologie (z řec. auxó, rostu) je disciplína komplexně studující růst a vývoj člověka od narození do dosažení dospělosti). Fyzická antropologie se kromě toho zabývá i fylogenetickým vývojem člověka, evolucí a morfologickou variabilitou současných i minulých populací.

Od roku 2001 dokonce odborná pediatrická veřejnost postrádá i recentní data o celkové velikosti soudobé populace, včetně velikosti hlavy (mezi lety 1951 - 2001 byli pediatři zdrojem dat pro tzv. Celostátní antropologické výzkumy dětí a mládeže). Paradoxně tak česká fyzická antropologie v čase EU Evropu v daných souvislostech „opouští“… 

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:

Související články

Jsme na Facebooku

Večer v TV

Celý program

REKLAMA

Přihlášení k odběru newsletteru

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru a neuniknou vám žádné novinky z webu i časopisu National Geographic.