Keporkakové patří k největším tvorům, kteří se kdy pohybovali po zemi. Váží až 40 tun – tedy jako šest tyranosaurů dohromady. Přesto jsou zranitelní jedem malé bylinky.
Oměj pravý, v Čechách tradičně nazývaný šalamůnek, je nenápadná rostlinka s modrofialovými květy. Naší předkové ji využívali jako přírodní lék proti dně, ochrnutí a zánětech. Zejména v Krkonoších, kde rostl nejvíc, pak sloužil i jako prostředek proti kašli a migréně. Češi si byli sice vědomí jeho vražedných účinků na zvířata, ale využívali ho spíše pro jejich léčbu. To Eskymáci z oměje vyráběli jed – tak prudký, že jen několik kapek zabije i tu největší velrybu.
Kmeny Alutiiqů, které žijí na ostrově Kodiak (na Aljašce), se naučili používat oměj jako biologickou zbraň. Zabít keporkaka, který vážil víc, než všichni dospělí příslušníci kmene dohromady, bylo s pomocí primitivních zbraní téměř nemožné. Harpuny, šípy i kopí se jen zabodly do silné vrstvy tuku a velrybě neublížily. Proto Alutiiqové vyráběli směs z oměje a lidského tuku a tou potírali hroty oštěpů a harpun.
Jed byl tak prudký, že podle alutiiqských legend stačilo, aby nad ním přeletěl pták a nadechl se – a padnul k zemi mrtvý. Jed sice velrybu nezabil hned, ale společně se ztrátou krve, kterou způsobila zbraň, dokázal keporkaka vysílit natolik, že zvíře po pár dnech pošlo. V ideálním případě nedaleko pobřeží, kde se ho domorodci mohli zmocnit.
Lovci velryb měli díky své schopnosti zabíjet o tolik větší tvory mezi Alutiiqy výjimečnou pozici. Tito lovci nazývaní ahhuhsulet byli současně šamani. Na lov vyráželi sami, jen na kanoích ušitých z kůží lachtaních samic (ty samčí byly kvůli neustálým bojům příliš roztrhané) – vydávali se na oceán, aby zabili tvora, který byl 400krát těžší než oni.
| Jed štíra zabíjí i léčí. Jak? |
Velrybáři však žili na okraji společnosti, jejich moc byla na obyčejné lidi příliš velká. Stejně osaměle jako žili, také umírali. Bývali pohřbíváni ve svých vratkých loďkách, společně se zbraněmi.
FOTO: http://alaska.si.edu/record.asp?id=226.
Úvodní foto: ISIFA
Nejnovější komentáře