Obsah časopisu – červenec 2011

Obsah časopisu – červenec 2011

Objednejte si toto číslo časopisu za 99 Kč

Hledání královny Kleopatry

 

Hledání KleopatryKde jen je ta Kleopatra? Je všude: její jméno zvěčňují výherní automaty, stolní hry, čistírny oděvů, exotické tanečnice, dokonce i projekt sledující znečištění ve Středomoří. Obíhá okolo Slunce jako planetka (216) Kleopatra. Její „koupací rituály a dekadentní životní styl“ se staly inspirací pro parfém. Dnes žena, která vládla jako poslední egyptská královna a údajně zkoušela jedovaté lektvary na odsouzencích, otravuje své oběti v podobě nejoblíbenějších cigaret na celém Blízkém východě.

 

Text Chip Brown

 

 

Bagdád po bouři

 

Bagdád po bouřiNevrátil jsem se do Bagdádu jako válečný turista, abych se zaměřil na ony četné dlouhé stíny, jež vrhá prožité trauma, je však těžké právě toho se vyvarovat. Když jsem tu byl naposledy – jako seržant druhé pěchotní divize americké armády -, chodil jsem v pouštní maskovací uniformě a s útočnou puškou M4. To bylo v letech 2003 a 2004, kdy bylo v Iráku až 150 000 amerických vojáků. V následujících letech jsem si často kladl otázku, co to pro Iráčany musí znamenat, když se snaží znovu získat možnost žít: co to musí být pro svářeče, studenta, taxikáře, starou ženu, novomanželský pár. Také bych byl rád věděl, jaké by to bylo, jít po bagdádské ulici bez ochranné vesty a bez 210 dávek střeliva na hrudním popruhu.

 


Text Brian Turner
Foto Lynsey Addariová

 

Mladí a rozhněvaní

 

Mladí a rozhněvaníByla to generace, která čekala. Čekala na dobré vzdělání, které přišlo jen málokdy. Potom čekala na zaměstnání, které vynášelo velmi málo, pokud se vůbec našlo. Bez vyhovujícího zaměstnání mladí čekali, až se ožení, a často bydleli u rodičů, i když už překročili třicítku – nebo s nimi bydleli i po svatbě. To nejdůležitější, na co čekali, však byla svoboda: právo svobodně volit, podílet se na politice, měnit svět.
Nakonec už déle čekat nemohli. Kolem šedesáti procent lidí na Blízkém východě je mladších třiceti let a mnozí z nich jsou naštvaní. Mají ambice, stejně jako mladí lidé kdekoli jinde. Chtějí, potřebují, dožadují se. Cítí se omezováni – možná zvláště tehdy, když sledují satelitní televizi nebo surfují po internetu.

 


Text Jeffrey Bartholet
Foto Michael Christopher Brown

 

Potravinová archa

 

Heirlooms enderZachovat semena je životně důležité, máme-li nasytit svět. Devět a půl kilometru od města Decorah ve státě Iowa se prostírá farma zvaná Heritage. Plodiny na 360 hektarech mírně zvlněných polí jsou ponechány samy sobě a volně se vysemeňují. Zdá se to být nelogické, avšak vše, co souvisí se zdejší farmou, ostře kontrastuje s okolními mnohahektarovými poli, jež jsou úhledně osetá kukuřicí a sójou a jsou příkladem moderního zemědělství. Farma Heritage se však spíš než pěstováním zabývá sbíráním semen – je sídlem společnosti Seed Savers Exchange, jedné z největších nevládních semenných bank ve Spojených státech.

 


Text Charles Siebert
Foto Jim Richardson

 

Na tenkém ledě

 

Lední medvědiMrazivá loviště medvědů ledních se zmenšují, avšak stále zbývá trocha naděje. V srpnu 1881 se u aljašských břehů plavil na parníku Thomas Corwin přírodovědec John Muir. Pátral po třech plavidlech, která se ztratila v arktických vodách. V blízkosti Point Barrow spatřil tři medvědy lední, „majestátní, vypasená, zdravím kypící zvířata, která se přímo radovala ze své síly v srdci zamrzlé divočiny“. Nyní by v létě u Point Barrow rozhodně medvědy lední neuviděl. Jejich biotop totiž mizí, a to velmi rychle. Medvědi lední se pohybují v arktickém pásu, kde se protíná působení vzduchu, ledu a vody. Díky skvělé adaptaci na drsné podmínky tráví celý život na zamrzlé mořské hladině, kde celoročně loví potravu. Na souš se vydávají jen vybudovat porodní doupata. Loví zejména tuleně vousaté a kroužkované (umí prý vyčenichat díru v ledu, kde se tuleni nadechují, na 1,5 km), někdy však uloví i mrože, nebo dokonce běluhy.

 


Text Susan McGrathová
Foto Florian Schulz

 

Pěší túry, plavání, …

 

Peneda GeresBiolog Francisco Álvares prochází za soumraku vesnicí Pitões das Júnias v severním Portugalsku a zdraví staré přátele. Dvě ženy oblečené do vdovské černi sedí na rohu ulice, pobrukují si tradiční písně, a když jde okolo nich, přátelsky ho poklepou po ruce. Kývne hlavou na hezkou mladou blondýnku, která právě zahnala do ohrady dvě stě koz svého otce, a vymění si několik uštěpačných poznámek s pasákem krav ženoucím rohaté svěřence z polí domů. Na okraji vesnice se zastaví a podívá se k západu, kde mozaika polí a políček přechází v hustý dubový les. Výše pak jsou ostré žulové vrcholky hor. 


Text Tom Mueller
Foto Peter Essick

 

Hora, která požírá lidi

 

Doly v PotosíKdyž Simón Bolívar v roce 1825 poprvé spatřil Potosí, vzpomněl si, že město bývalo označováno za „střed nezměrného světa“. Bolívar měl na mysli dobu, kdy zdejší stříbro a mincovny financovaly dobyvačná tažení španělské říše, kterou právě přemohl. Potom se však Potosí stalo zaprášeným provinčním městem v zemi, jež nese Bolívarovo jméno. Hora jménem Cerro Rico, která se nad Potosí tyčí, byla v době svého objevení nejcennějším nalezištěm stříbra v historii. Objev bohatého naleziště znásobil počet trhů i obyvatel města stejně rychle, jako naplnil španělské pokladnice a lodi, které vytěžené stříbro odvážely do Španělska. V roce 1650 mělo Potosí 160 000 obyvatel, což bylo dokonce více, než mělo hlavní město říše Madrid, a bylo v té době největší metropolí Nového světa.

 


Text William Shubert
Foto Tim Hussin

 

 

 

 

 

 

Kdo by neznal Kleopatru? Je jednou z prvních celebrit v moderním slova smyslu. Sice to nebyla nijak oslnivá panovnice, přesto je slavnější, než mnohé její předchůdkyně a následovnice. I dnes jsou celebritami ženy a muži, kteří se s někým důležitým vyspali, než ti, kteří opravdu něco významného dokázali. Stejně tak nikdo nezná představitele arabských revolucí, většinou vidíme anonymní naštvaný dav a vlastně nevíme, co z toho vzejde. Máme dost problémů i s naší údajně vyspělou částí světa, schováváme si geny rostlin a asi musíme schovat i geny všech živočichů i ty své – jednou by se mohly hodit.

Předplatné časopisu

Archiv časopisu

Jsme na Facebooku