Roztomilí klokani na mušce Nového Zélandu

KOMERČNÍ SPOLUPRÁCE: Příroda Nového Zélandu je nádherná a na první pohled zdravá. Ekosystém však od příchodu lidí nesmírně trpí. Jeden z největších problémů vytvořili lidé vědomým i nevědomým zavlečením nepůvodních živočichů na pevninu. K těm se řadí i menší druhy klokana wallaby.

Ať jsou malí klokani seberoztomilejší nebo na jiných kontinentech populární, zde patří mezi škůdce.

Wallaby je velice rozšířený název pro druhy klokana menšího a středního vzrůstu. V jejich domovině Austrálii se je snaží spíše chránit a turisté se často těší, že je v přírodě spatří nebo si je v zoologické zahradě pohladí. Na nedalekém Novém Zélandu je však řazen mezi škůdce, kteří jsou hromadně hubeni a povoleni lovit.

Vačnatci a většina savců do unikátního ekosystému Nového Zélandu nikdy nepatřila. Před více než 200 miliony lety byla území Antarktidy, Austrálie, Indie, Arábie, Afriky a Jižní Ameriky spojena v jeden superkontinent zvaný Godwana. Pevnina budoucího Nového Zélandu se od něj oddělila před 85 miliony let jako první. V tu dobu po pevnině chodili dinosauři. První savci se začali vyvíjet, ale na této části se nestihli usadit. Dlouhá odloučenost vytvořila bohatý svět endemitů, ale jediní savci na pevninu doletěli až v zastoupení netopýrů.

Kdy a jak se vlastně ostatní savci a vačnatci na Nový Zéland dostali? Již první mořeplavci, kteří k břehům ostrovů doveslovali před tisíci lety, s sebou v lodích přiváželi krysy a psi. Tu největší vlnu, stovky nových druhů rostlin i živočichů, však dovezli až noví usedlíci teprve před méně než 200 lety. Za tak krátkou dobu se místní příroda nestihla naučit bránit těmto novým konkurentům a nepřátelům přicházejícím ze všech možných koutů světa. Statistiky vyhynulých druhů ptáků to jen dokazují.

Proč s sebou lidé tyto živočichy vlastně brali? Důvodů napočítáme hned několik. Některé druhy vypustili, aby se cítili více jako doma. Například zpěvné ptáky, jejichž melodie na Novém Zélandu postrádali. Desítky druhů zase pro účel lovu. Bohatí cestovatelé té doby vytvářeli sbírky exotických zvířat. Především však potřebovali savce pro praktické využití, například ovce, krávy, králíky a mnoho dalších.

V období 1858-1870 bylo z Austrálie dovezeno dvanáct druhů vačnatců. Pouze kusu liščí a klokan wallaby se v místních podmínkách úspěšně zabydleli. Klokany využívali pro jejich kožešinu, jako lovecké trofeje, domácí mazlíčky i součást sbírek exotických zvířat. Pohybovali se ve třech menších oblastech South Canterbury na Jižním ostrově, u jezera Rotorua na Severním ostrově a na ostrůvku Kawau severně od Aucklandu.

 

Kolem roku 1960 se jejich počty zvedly na 500 000 až 1 000 000. Tuto hrozbu se na čas podařilo zastavit plošným trávením jedy a celou populaci snížit na několik tisíc. Do nedávna tak nepředstavovali velkou hrozbu, ale jejich počty se v posledních letech dramaticky zvýšily a z původních tří oblastí se začali nebezpečně rozšiřovat. Odhady tvrdí, že pokud se i nyní nezačne radikálněji jednat, klokani by mohli během 50 let skákat na třetině území.

Proč je jejich rozmach nežádoucí, když si jich v Austrálii tak cení? V Austrálii jsou součástí místního ekosystému, do novozélandského nepatří. Tady na ně příroda není vybavena. Klokani se nejraději pasou na pastvách, což vadí především farmářům, protože ničí ploty, úrodu a zkonzumují stejné množství jako tři ovce. Na jejich jídelníčku se však objevují i vzácné endemické rostliny a mladé výhonky v lesních porostech, což má dopad i na život ptáků. Ekonomické ztráty díky tomuto vačnatci činí po přepočtu na české koruny 400 milionů ročně. Dva druhy klokanů jsou proto povoleni lovit po celý rok a vláda jejich odstřel i dotuje.

TIP: Vydejte se na Nový Zéland a vyberte si jeden ze zájezdů na Nový Zéland a poznejte místní přírodu, památky a kulturu. 

Existuje však jedno místo, kde se hubení klokanů místním nelíbí, a to na ostrůvku Kawau. Na tomto ostrově slavný guvernér John Grey nechal kolem roku 1870 vysadit i několik doteď vzácných druhů wallaby. V Austrálii se od té doby dostali na pokraj vymření, a tak je právě z Kawau posílali do zoologických zahrad, aby se zachovali. Některé jedince vraceli přímo zpět do Austrálie, aby mohli tento druh vzkřísit. Část místních obyvatel tak považuje klokany za důležitou součást historie ostrova a oblíbenou turistickou atrakci.

Klokani nemají i přes nesouhlas hrstky místních obyvatel pozitivní vyhlídky. Celý národ se víc než kdy jindy spojuje pro záchranu ohroženého ptactva. V roce 2016 se vláda zavázala vyhladit nejproblematičtější škůdce, a to především krysy, kusu liščí a hranostaje do roku 2050. Pokud uspějí, wallaby přijdou o hlavní konkurenty a budou se šířit ještě rychleji. Dokáže-li však Nový Zéland zlikvidovat miliony drobných živočichů, klokan nebude překážkou.

Chce-li Nový Zéland ochránit svůj ekosystém, musí pokračovat v boji s cizokrajnými živočichy, kteří způsobují ohromnou škodu. Ať jsou malí klokani seberoztomilejší nebo na jiných kontinentech populární, zde patří mezi škůdce, kteří jsou na nemilosrdném hledáčku vlády a většiny národa.