Buďte klidní a věcní, pomůžete tak dětem zmírnit úzkost.

Školy se zavírají a všechny větší akce se ruší… Děti mají ohledně koronaviru a onemocnění COVID-19 pravděpodobně řadu otázek a celá situace v nich vyvolává obavy. Mluvit o tom všem může být opravdu velice obtížné, zvlášť když se vám hlavou zřejmě honí stejně tolik otázek a když vás sužují podobné obavy.

„Děti potřebují pocit bezpečí a neměl by je trápit strach,“ říká Katie Ryderová, rodinná lékařka z integrovaného zdravotnického konsorcia Kaiser Permanente působícího v amerických státech Středoatlantské oblasti. „A my dospělí, kteří jsme pro ně životní oporou a zdrojem důvěry, jim v tom musíme pomoci. V tom je náš největší úkol.“

Především zachovejte klid

Ano, víme: toto se snadno řekne, ale hůře se udělá. Děti však silně vnímají, jak se cítíte. Pokud budete dávat najevo paniku nebo úzkost, projeví se i u nich. Místo toho dopřejte sluchu jejich obavám a ujistěte je, že chápete, proč by mohly být nervózní. Řekněte jim také, že trochu nervozity je v tomto případě na místě. „Je ovšem důležité, abyste je ubezpečili, že není třeba propadat panice,“ říká doktorka Ryderová.

Potom v klidu povídejte o tom, co se děje, a ujistěte je, že lidé pracují opravdu tvrdě na zlepšení situace. „Je třeba, aby děti věděly, že se ti velcí ve společném úsilí snaží zaručit bezpečnost pro ty malé,“ říká Rebecca Goertzelová, ředitelka základní školy Chautauqua na Vashonově ostrově ve státě Washington.

Buďte otevření

Velmi malé děti se možná ani nebudou na nic ptát a v tom případě o problému nemusíte diskutovat. Větší děti však budou požadovat odpovědi na své otázky a dospělí by se takovým rozhovorům na aktuální téma neměli vyhýbat. „Mluvte otevřeně,“ říká Rebecca Goertzelová, „ale nestrašte je a nepanikařte.“ Pomoci tady může, pokud dětem omezíte přístup k televiznímu zpravodajství nebo na sociální sítě, zvláště v době, kdy počet nakažených setrvale poroste. Příliš mnoho informací může v dětech kvůli jejich bujné fantazii probouzet strašidelné představy podobné hororové apokalypse.

Pomozte jim mít pocit, že mají věci pod kontrolou

Jedním z nejlepších způsobů, jak děti uklidnit, je probudit v nich pocit, že jsou schopny ochránit nejen samy sebe – ale také jiné lidi. Řekněte jim, že k bezpečí dalších lidí přispějí tím, že se budou řídit pravidly nezbytnými pro zachování zdraví, a nestanou se tak šiřiteli nemoci. „A to je jejich práce: dělat to, co už znají jako svou povinnost, a tak se starat o zdraví svoje i dalších lidí,“ říká doktorka Ryderová.

Až jim budete připomínat, jak se mají chovat, aby neonemocněly – mýt si ruce, kýchat či kašlat do ohbí lokte, nedotýkat se obličeje –, vysvětlujte jim zároveň, že toto zodpovědné chování chrání také jiné lidi. „A dělejte to zábavnou formou,“ radí Rebecca Goertzelová. „Namísto tradičního pozdravu plácnutím zdviženými dlaněmi si s nimi třeba můžete vyzkoušet lehký šťouchanec lokty.“

Nezamlčujte možnost jejich onemocnění

Dobrou zprávou je, že koronavirus podle všeho napadne jen málo dětí, a i když děti přece jen onemocní, bude u nich mít nemoc zřejmě jen mírné příznaky. Vysvětlete jim, že nějakou podobnou nemocí, jako je obyčejné nachlazení nebo chřipka, si prošly už předtím a že se zase uzdravily. Pokud by se tedy koronavirem nakazily, mělo by to pravděpodobně podobný průběh.

I tak budou míst děti asi strach také o další členy rodiny. Je třeba jim vysvětlit, že většina lidí se z této nemoci vyléčila a že lékaři a vědci usilovně pracují na tom, aby ochránili všechny lidi. A jak je to s babičkou a dědou? „Naše rada zní, že pokud mají rodiče nebo děti příznaky nachlazení, neměli by na návštěvy k prarodičům vůbec chodit,“ vysvětluje doktorka Ryderová. Uklidněte děti tím, že budete babičce a dědovi často volat, třeba i s videem, ukažte jim tak, že je všechno v pořádku.

Dodržujte běžnou rutinu

Ať už se řídíte doporučením omezit sociální kontakty, nebo je škola vašeho dítěte dočasně zavřená, je důležité dbát na to, aby děti měly pocit, že se jejich život příliš neodchyluje
z vyjetých kolejí. Zaveďte si doma každodenní rutinu a věnujte se (v souladu s doporučením svého lékaře) i nadále normálním aktivitám, jako je cvičení na klavír, čtení před spaním, společné vaření nebo dokonce hry na dvorku. „Děti, které nemají žádné příznaky nemoci, si ve většině případů stále ještě mohou hrát s kamarády,“ tvrdí doktorka Ryderová. „Jen jim prostě připomeňte nutnost udržovat od druhých určitou vzdálenost. Ta by je navzájem ochránila, i pokud by jejich kamarádi, nebo ony samy, kýchli nebo zakašlali.“

Zauvažujte nad tím, jaké nové domácí aktivity byste mohli každý den ve stejnou hodinu zařadit do programu, naplánujte si například video chatování s babičkou a dědou, cvičení (říkejte tomu třeba taneční párty!) nebo ruční práce či tvoření. Být zavřený doma a bez kamarádů pro děti opravdu nebude zrovna zábava. „Ale tím, že děti se svými rodinami zůstávají doma, pomáhají všem,“ zdůrazňuje Rebecca Goertzelová. „Prostě se podílejí na řešení celé situace.“