Návrat Čechů do Tří údolí
Ještě před šedesáti lety, kdy ve Špindlerově Mlýně už léta fungovala sedačková lanovka, žádný Courchevel, Meribel ani Val Thorens nebyly… Byla jen tři údolí rolníků a pastýřů, kteří začali proměňovat své vysokohorské pastviny na nejslavnější lyžařskou destinaci. Dnes se díky připojení střediska Orelle rozkládá největší lyžařský areál světa Tři údolí – navzdory svému názvu – ve čtyřech údolích.
Rozměry celé této propojené lyžařské zóny jsou ohromující. Při sjezdech často překonáváte tisíc výškových metrů a z každého druhého vrcholu dohlédnete na Mont Blanc. Ať se podíváte kamkoliv, na blízkém i vzdáleném obzoru jezdí lanovky. A za horizontem se po kopcích šplhají další a další vleky… Není divu, že na počátku devadesátých let se právě do Tří údolí hrnuly stovky českých lyžařských fajnšmekrů, aby lyžařskou Mekku v Savojských Alpách konečně navštívily.
Val Thorens je vysokohorským lyžařským centrem, kde se mezi hotelovými komplexy proplétají sjezdovky a lanovky.
Saint Martin de Belleville úplně vypadává z konceptu futuristických francouzských center. Do útulné historické vesničky s barokním kostelíkem se jezdí ukrývat celebrity, které se nechtějí ukazovat v noblesním Courchevalu.
O tom všem si povídáme na terase vyhlídkové restaurace Chez Pepe Nicolas, což je zároveň věhlasná horská farma ukrytá na sjezdovkách v údolí Belleville na horním okraji Les Menuires. Právě tady se začal psát příběh slavného superstřediska s nejvýše položeným ubytovacím resortem Alp, kde spíte v nadmořské výšce 2 300 metrů – Val Thorens.
Většina lyžařské oblasti Tři údolí se nachází v nadmořské výšce nad 1 800 metrů, takže tu uměle zasněžují jen polovinu terénů. Nad historickým městečkem St. Martin se tyčí vrchol Roc des Trois Marches.
Vrchol Mont de la Challe s populární vyhlídkovou restaurací Le Bouche à Oreille leží na cestě z Les Menuires do St. Martin.
Nápad, kde vybudovat Val Thorens, dostal zapálený horal Nicolas Jay, přezdívaný Pepe. Jako starostu vysokohorské vesničky St. Martin de Belleville ho inspiroval úspěch sousedního Courchevelu, který se v šedesátých letech začal měnit v zimní středisko. Nicolas Jay si však vzal do hlavy, že lyžařský resort nepostaví v St. Martin (1 400 metrů), ale ještě o 900 výškových metrů dál v kotli, který se rozevírá jako amfiteátr pod třítisícovkou Cimme Caron. Na svou dobu to byl nesmírně ambiciózní projekt, jenž zahrnoval celé horní údolí, kde je dnes nejen slavné Val Thorens, ale i Les Menuires.
Symbolem Les Menuires je kozoroh, jehož dřevěnou sochu potkáte u sjezdovky v oblasti La Masse.
Nezdálo se pravděpodobné, že by tak vysoko chtěl někdo pracovat. Nicolas Jay proto přišel s návrhem, že vznikající lyžařské středisko bude mít vlastní infrastrukturu, včetně škol pro místní, aby se zaměstnanci nemuseli denně vracet zpátky do údolí.
Les Menuires je cenově dostupné a představuje ideální základu pro rodiny s dětmi a zároveň tu najdete tratě s převýšením přes tisíc metrů.
Projekt padl na úrodnou půdu, protože právě na počátku šedesátých let se Francouzi pustili do změny dosavadního systému zimní rekreace. Po instalaci prvních tří vleků v zimě 1964 tak vzniklo jako první Les Menuires. O tři roky později umožnila lanovka La Masse přístup k pohádkovým sněhovým pláním v ještě vyšší nadmořské výšce, kde začaly práce na rozvoji Val Thorens.
Na oslavu nového tisíciletí vyrostla na hlavním náměstí v Les Menuires věž se zvonem a stala se dominantou lyžařského městečka.
„Co se týká polohy vesnice, je Val Thorens nejvýše položeným letoviskem v Evropě, kde se lyžuje do výšky 3 230 metrů,“ vysvětluje Alix Ostynová z turistické kanceláře ve Val Thorens a dodává, že třeba ve švýcarském Zermattu se lyžuje až do 3 880 metrů, ale sama obec tak vysoko neleží.
Ve Třech údolích mají lyžaři k dispozici 160 lyžařských vleků a 340 sjezdovek v nadmořských výškách od 1 100 do 3 230 metrů.
„Francouzská vláda tehdy podpořila největší průlom, který kdo kdy v zimním průmyslu vymyslel,“ vypráví Estelle Royová z turistické kanceláře v Les Menuires. „Hlavní princip spočíval v tom, že se nová střediska posunou nad dosavadní nejvyšší horské vesnice. A navíc tak, aby rekreanti mohli vystoupat ze svého ubytování rovnou na sjezdovku a na lyžích se pak k pokojům zase vrátit.“
Ale to nebylo všechno. Cílem francouzské vlády bylo vybudovat cenově dostupná střediska, kam pojedou i „obyčejní“ návštěvníci. A tak uprostřed divoké přírody rostly betonové komplexy s pokojíky plánovanými jen pro přespání. „Francouzi stejně chodí na obědy i večeře do hospody,“ směje se Estelle. A levné ubytování bylo právě to, co lákalo i Čechy, po pádu komunismu natěšené na nekonečné sněhové dálnice v nejúchvatnějším lyžařském ráji. Přespávání v malých krcálcích nikomu zpočátku moc nevadilo… Postupně se ale česká klientela přelila do bližšího Rakouska a hlavně do Itálie, která ke sportovnímu zážitku dokázala nabídnout i mnohem lepší ubytování, vstřícnější služby, modernější lanovky i skvělé jídlo.
Tři údolí jsou přehledně značená, na rozcestích se neztratíte. Tam, kde přejíždíte z jedné zóny do druhé, jsou obří brány s velkými nápisy.
Letošní sezonu to bude padesát let, co se v roce 1973 propojily sjezdovky se sousedním údolím a byl položen základ toho, co se brzy mělo stát Třemi údolími – největším lyžařským areálem na světě. Díky zahraniční konkurenci se v posledních letech znovu měnila i koncepce ve Francii. Vznikají moderní, krásné hotely a v původních betonových monstrech se rekonstruují nevyhovující ložničky na mnohem větší a příjemnější apartmány. Francouzi jdou s dobou, investují do služeb, sněžných děl i nových lanovek – areál se rozšířil o přístup z Orelle. Tři údolí dnes nabízejí diverzitu: od luxusu v Courchevelu přes sportovní Val Thorens, lidovější Les Meniures a Mottaret až po stylový St. Martin, kde se ukrývají celebrity.
Ve Třech údolích je na lyžích všude blízko, z Les Menuires jste za chviličku ve Val Thorens. V Meribelu také – stačí dvě lanovky a sjezd. Z Meribelu pak překonáte jeden hřeben a jste v mondénním Courchevelu s letištěm na skále.
„Tři údolí zůstávají od devadesátých let nejprodávanější francouzskou destinací, protože zdejší alpská panoramata v kombinaci se skvělými terény opravdu berou dech. Nepotřebujete tam skibusy. Aniž sundáte lyže, máte k dispozici 600 kilometrů propojených tratí,“ říká Pavla Elsterová, česká zástupkyně Atout France, státní agentury pro podporu cestovního ruchu.
Francouzské obří středisko Tři údolí má 600 kilometrů tratí. Ani za šest dní všechno neprojedete.
Boom českých autobusů jako po revoluci už se asi nevrátí, ale kdo je opravdu zapálený lyžař, měl by alespoň jednou v životě tuto lyžařskou Mekku navštívit.
