Wrestling jako důvod k národní hrdosti
Volné prostranství na předměstí Chartúmu se v pátek odpoledne pomalu plní muži všech věkových kategorií. Netrpělivě očekávají zábavu a adrenalin, které v tento čas pravidelně přináší nuba wrestling.
Po delším bloudění se nám podaří najít místo zápasů díky davu lidí srocenému na prašné ploše. Uprostřed shromáždění je volný kruhový prostor a po jeho obvodu posedávají na plastových židličkách staří muži. Holemi odhánějí kluky, kteří jim brání ve výhledu na hřiště. Ti pak často lezou na nedaleký vodojem nabízející sledování zábavy z nadhledu. Se západem slunce, s hodinovým zpožděním, přicházejí do ringu wrestleři.
Zápasy se pořádají na okraji Chartúmu na prostranství vedle silnice.
Osazenstvo netrpělivě vyhlíží nastupující bosé mladíky. Cílem zápasu je dosáhnout toho, aby se soupeřova záda, trup či zadek dotkly země. K tomu zápasníci využívají nejrůznější taktik: podkopnou nohy soupeře a smýknou jím do prachu nebo ho zdvihnou, odhodí ho a povalí na zem. Údery pěstí, kopání či chytání za oblečení jsou přísně zakázány. Většina mladíků zápasí jen v šortkách, čímž se eliminuje hrozba nenápadného, ale efektivního potažení za triko.
Časový limit je stanoven na čtyři minuty a na řádný průběh dohlíží rozhodčí, který nedovoluje žádné zbytečné průtahy. Ačkoliv oba soupeři jdou do střetu naplno, panuje mezi nimi zjevná vzájemná úcta, k níž patří i to, že vítěz bere poraženého na ramena, čímž mu vyjádří svůj respekt. Atmosféru lidové zábavy umocňují prodavači drobného občerstvení a prodejci vstupenek, kteří se k nám v půlce turnaje přitočí a vezmou si pár drobných; drobné v Súdánu označují částku několika set novosúdánských liber. Oba soupeři jsou mocně podporováni nejen fanoušky, kteří v zásadě fandí všem stejně, ale hlavně trenéry poskakujícími na hranici hřiště a motivujícími své svěřence hlasitými pokyny.
Pátek tradičně patří modlitbě, odpočinku a zábavě, přičemž právě wrestling je jednou z nejdostupnějších forem trávení volného času.
Historie wrestlingu
První dochované záznamy o wrestlingu jsou starší než deset tisíc let. Na území dnešní Francie a Mongolska můžeme obdivovat jeskynní malby, na nichž jsou vyobrazeni nazí muži, jak spolu bojují před očima diváků. Zmínku o „zápasení“ mezi Jakobem a andělem můžeme najít třeba i ve starozákonní knize Genesis. Tato aktivita se těšila oblibě také ve starověkém Řecku a Římě, kde byla vyhledávanou volnočasovou kratochvílí, financovanou bohatými občany.
Vášeň pro fyzické aktivity je podstatnou součástí identity lidí z pohoří Núba. Její nedílnou součástí bylo i malování ornamentů na tělo, které měly přispět k atraktivitě jejich nositele i k zastrašení a varování soupeře.
Na africkém kontinentu byl wrestling vždy velmi populární, přičemž jeho nejvýznamnějším a nejznámějším centrem byl starověký Egypt, kde patřil k vůbec nejlépe zdokumentovaným sportovním činnostem. Za nejstarší dochovanou zmínku je považována malba objevená v hrobce v Sakkáře pocházející nejméně z roku 2400 let př. n. l. zachycující šest soupeřících dvojic. V období mezi lety 1500 až 1000 př. n. l. se zápasení stalo doslova symbolem expandujícího Egypta. Z wrestlerů z oblasti Núbie, ležící na území dnešního jižního Egypta a severního Súdánu, se staly nástroje jakéhosi „kulturního imperialismu“ egyptských faraonů. Faraoni, jejichž vláda pronikala stále více na jih, vybírali od místních obyvatel tribut, jehož součástí byli kromě zvířat či exotického zboží také wrestleři. Popularitu této zábavy dokládají i vyobrazení na stěnách hrobek. Velmi známé malby jsou například v chrámu Ramesse III. poblíž Luxoru zachycující klání mezi Egypťany a Núbijci, v nichž Egypťané zvítězí a donutí poražené políbit zem před faraonem.
Mladíci reprezentovali nejen sebe, ale také vesnice, z nichž pocházeli. Porážka soupeře tak znamenala posílení prestiže té které osady a z mladých bojovníků udělala vážené obyvatele.
Historie wrestlingu, kterého jsme svědky v prašné aréně na chartúmském předměstí, je ale spíše než s Egyptem spojena s pohořím Núba v Jižním Kordofánu při hranicích s Jižním Súdánem. Podle ústně předávané tradice se má za to, že pro místní lidi měl wrestling úzkou vazbu na sociální a náboženské rituály, jež je provázely na každém kroku. Sám zápas byl vnímán jako způsob, jak vzdát hold svým předkům a naklonit si bohy zodpovědné za úrodu, a současně byl formou transformačního obřadu chlapce v muže. Zápas byl přitom dostupný každému bez ohledu na jeho sociální či etnický původ.
Ve venkovských lokalitách se klání odehrávají zpravidla po sklizni. Důvody jsou dva: za prvé oslavit úrodu a poděkovat za ni, za druhé to je čas, kdy se obvykle válčilo.
Wrestling dnes
Cesta wrestlingu z periferie Jižního Kordofánu do Chartúmu a dále do světa byla poměrně komplikovaná a docela dobře odráží složitou povahu Súdánu, který ani po rozdělení v roce 2011 rozhodně není etnicky homogenní. Tradiční napětí mezi jednotlivými kmeny žijícími na území Súdánu má řadu podob, přičemž právě wrestling ukazuje jeden z jeho specifických aspektů. Obyvatelé pohoří Núba, centra wrestlingu, vedli s převážně arabizovaným Chartúmem ostré spory, které vyvrcholily v šedesátých letech 20. století silnou islamizací. Jejím cílem bylo ovládnout jednotlivá etnika žijící na území obrovského Súdánu. Toto tažení mimo jiné znamenalo, že wrestlerům byla zakázána tradiční nahota. Postupná centralizace ale rovněž vedla k tomu, že postupem času a pokračující migrací uvnitř Súdánu se z wrestlingu stala během druhé poloviny 20. století celosúdánská zábava, které co do popularity konkuruje jedině fotbal.
Během turnaje se tradičně hrála hudba, tančilo se a vyprávěly se příběhy předávané z generace na generaci. Bylo to dychtivě očekávané společenské setkání, jehož přípravy nebyly podceňovány.
Dnes Chartúm představuje centrum súdánského wrestlingu a sídlí zde několik klubů. Ty jsou sdruženy v Súdánské wrestlingové asociaci, jež má za cíl kvalifikovat se se svými zápasníky na olympijské hry. V tomto smělém plánu jí mělo pomoci Japonsko, když nabídlo své zkušené trenéry a uspořádalo pro súdánské bojovníky tréninkový kemp. Společným cílem súdánsko-japonského wreslingového přátelství bylo přivést v roce 2020 súdánské zápasníky do Tokia, a rozšířit tak velmi skromnou súdánskou olympijskou výpravu. S ohledem na pandemii covidu a revoluci v Súdánu ale výprava nakonec na hry neodjela. I přesto nabyté zkušenosti výrazně napomohly k profesionalizaci tohoto sportu, který současně slouží jako způsob ochrany jedinečného kulturního dědictví, předávaného z generace na generaci.
Jižní Súdán je všeobecně hodnocen jako nejméně funkční stát světa. Velká část obyvatel žije za méně než jeden dolar na den a wrestling je jednou z mála forem odreagování se od každodenních starostí.
Přístup chartúmské administrativy doznal zásadního obratu a dnes je wrestling vnímán jako zdroj národní pýchy. O tom konečně svědčí to, že pozvánka na páteční „mače“ patřila k tomu prvnímu, co jsme z úst Súdánců uslyšeli, když jsme během zastávky naší Expedice Z101 pátrali, co zajímavého v hlavním městě navštívit. Jakožto cizincům s kamerou se nám dostalo místa v první řadě. Na chvíli jsme se potom stali největší atrakcí my, neboť, jak nám prozradil mladík z Jižního Súdánu, není zvykem tady vídat turisty, a už vůbec ne ženy.
V Jižním Súdánu je wrestling chápán jako nástroj budování společnosti a národní identity. Kmenová animozita nehraje během zápolení podstatou roli a příslušníci různých etnik tráví společně čas, během kterého se mohou lépe poznat.
Autoři: Linda Piknerová a Tomáš Vaňourek jsou členy Expedice Z101, která se v dubnu 2021 vydala po stopách první cesty Hanzelky a Zikmunda napříč polovinou planety. Jejich cílem je zachytit, jak se mění svět a my s ním a zdokumentovat jeho proměnu po 75 letech.
