Kolébka lyžování

„Být lovcem znamená být zároveň lyžařem,“ říká sedmasedmdesátiletý Tuntuk, který celý život stopoval wapiti, medvědy a soboly. A dodává: „Až už nebudu moci lovit zvěř, budu lovit ryby.“

Wapiti chycený do lasa se vzpíná. Serik předvedl starodávnou techniku lovu v hlubokém sněhu. Čína zakazuje lov wapiti, proto bylo zvíře osvobozeno.

Je to životní styl starý tisíce let, jak dokazuje rytina ve skále zobrazující lyžaře při sledování kozorožce.

Kůň se snaží táhnout chana, typ saní, hlubokým sněhem. Zkušení altajští lyžovníci jsou také vyhlášení jezdci a hlásí se původem k mongolským válečníkům, kteří kdysi ovládli tyto hory.

Již od dětství se altajští muži učí žít v lese a se sekyrami umějí mávat na mnoho způsobů. Používají je ke všemu, od štípání dříví na podpal po tesání kmenů na stavbu srubu.

Na začátku slavnosti „lámání kostí“ rozbíjí Pathnasan sekyrou vařenou hovězí stehenní kost, aby z ní vysál morek.

Altajský lyžař na dřevěných lyžích s koňskou kůží na skluznici obratně sjíždí prachovým sněhem z prudkého svahu a tyčí udržuje rovnováhu. Předvádí umění a vybavení, které jeho dávní předkové dovedli k

Ašatu vyvrtává do téměř dokončených lyží otvory pro vázání. Tuvštinou hovořící muži z vesnice Aukoram umějí pomocí jednoduchých nástrojů vyrobit ze smrkového kmenu lyže během dvou týdnů.

Zavřít galerii