Nová studie: Čím více miminko žvatlá, tím lépe mu půjde čtení

Zpočátku se novorozenec vyjadřuje jenom pláčem a křikem. Na konci šestinedělí maminka zpravidla zaznamená změnu: miminko si začíná spokojeně broukat, kolem druhého měsíce už dokonce vydává nesouvislé zvuky obsahující zřetelné samohlásky. Právě tady začíná tzv. předřečové období, které by se podle odborníků nemělo podcenit.

Jak naznačuje nedávný výzkum vědců ze Státní univertirzity na Floridě, legrační žvatlání miminek v prvním a druhém roce života může souviset s pozdější schopností naučit se číst. Batolata, která si ráda a často "povídají", prý mívají ve škole méně problémů se čtením než děti tiché. Vědci doufají, že tento objev umožní lékařům rozpoznávat dyslexii u dětí už ve velmi raném věku.

Experimentu se zúčastnilo devět batolat, jejichž žvatlání bylo průběžně nahráváno. Vědci se při jeho analýze zaměřili na jeho komplexitu a na četnost výskytu souhlásek. Všech devět zkoumaných dětí se později v šesti letech podrobilo testu rozeznávání písmenek, přičemž se ukázalo, že děti, u nichž bylo žvatlání komplexnější a bohatší, zvládaly rozlišovat písmena lépe.

Už předchozí výzkumy potvrdily, že dětské žvatlání, které našemu sluchu nedává žádný smysl, je velice důležité pro rozvoj řeči. Batole svým legračním "bla bla" reaguje na okolí a snaží se s námi komunikovat - v podstatě napodobuje naši řeč a osvojuje si výslovnost jednotlivých souhlásek a samohlásek. V roce 2003 američtí vědci doporučili, aby maminky na žvatlání dětí reagovaly - třeba jen úsměvem nebo dotykem, ale i slovně. Pozitivní zpětná vazba rodiče totiž rozvoj řeči u dítěte výrazně podpoří, batole bude s radostí žvatlat čím dál víc a brzy od něj uslyšíme první smysluplná slůvka.