V Jižní Africe není neobvyklým jevem, že se lidem do zahrady zatoulá jedovatý had. Kdo nemá srdce ho zabít, zavolá ochránce přírody, kteří hada přijedou odchytit a přemístí ho do bezpečí přírodní rezervace. V telefonu vás většinou uchlácholí, že se není čeho bát, protože hadi mají z lidí hrůzu a sami od sebe neútočí, když je nedráždíte. Kromě toho je podle nich většina jedovatých druhů smrtelně nebezpečná jen pro malé děti a jedince se sníženou imunitou, zdravý dospělý člověk s pomocí lékařů většinou uštknutí přežije.

Mamba černá je ovšem těžší kalibr. V jejím jedu převládají neurotoxiny, jež způsobují kolaps nervového systému, a přítomné jsou i hemolyziny rozkládající červené krvinky. Jed působí velmi rychle. Nezáleží na tom, jakou máte imunitu, smrt nastává po uštknutí během půl hodiny. Zachránit vás může jen speciální antisérum, které je ale velmi vzácné a museli byste ho mít s sebou v kapse, abyste ho stihli aplikovat.

Není proto divu, že se při odchytu mamby černé klepaly ruce i zkušeným herpetologům, jakými jsou Simon Keys a jeho družka Susie. Jedovatý had zahnaný do rohu vypuštěného bazénu byl tvrdým oříškem i pro ně. Celou akci zachycuje následující video:

Simon Keys se věnuje hadům přes 25 let. Spolu se svou partnerkou vytvořili ve vlastním domě jakousi záchrannou stanici, kde o odchycené hady pečují před jejich vypuštěním do přírody. V uzamčené místnosti chovají běžně okolo 80 exemplářů.

"Had mě uštknul v životě dvakrát, což není tak hrozné číslo na to, že s hady pracuji tolik let. Ale nechtěl bych si to zopakovat. Ruku jsem měl oteklou do velikosti paže Arnolda Schwarzeneggera a začala mi černat. Bylo štěstí, že jsem o ni nepřišel. Dva týdny jsem trpěl bolestí, jako bych tu ruku máčel ve vařící vodě," popsal svou zkušenost Simon.

Hadí místnost v jeho domě je chráněna dvojitými uzamčenými dveřmi a každý pohyb je hlídán kamerovým systémem. Sousedé podle Simona o přítomnosti hadů vědí a nestěžují si. "Z nějakého neznámého důvodu k nám ale na kávu moc často nezajdou," zavtipkoval Simon.