SPECIÁL: Antarktický projekt

celý seriál

Jižní pól je dobyt! Drama staré přesně 100 let

Jižní pól je dobyt! Drama staré přesně 100 let

Jižní pól je dnes „obyčejný“ bod na mapě. Najdeme na něm stálou vědeckou stanici, vyznavači dobrodružství k němu dokáži dojít na lyžích. Přitom 14. 12. 2011 uplynulo teprve (nebo už?) 100 let od okamžiku, kdy se zde poprvé objevil první člověk. Nor Roald Amundsen.

První mohl být Brit Shackelton

Amundsen obklíčen svým antarktickým expedičním týmem. FOTO: Isifa

V roce 1911 byla Antarktida částí planety, kam se po zmapování Afriky upřely oči „profesionálních“ objevitelů. Skrývala poslední rozsáhlé oblasti, které ještě nikdo nespatřil, a vyzývala ke svému objevování. Největší mediální sláva kontinentu pak přišla na přelomu let 1911 a 1912, kdy se díky dobytí jižního pólu Antarktida objevila ve všech zprávách a prožila své nejhvězdnější hodiny.Ovšem už v roce 1908 se k pólu přiblížila britská výprava pod vedením Ernesta Shackeltona. Od cíle ji dělilo 155 kilometrů, když její postup zastavil příchod antarktické zimy a nedostatek potravin. Nepoznaný pól dál lákal. Nakonec se rozhodovalo mezi dvěma expedicemi. Norskou, vedenou Roaldem  Amundsenem, a britskou v čele s Robertem Scottem.

Obě expedice zvolily pro svoji cestu k pólu trasu z oblasti Rossova moře. Amundsen z Velrybí zátoky, Scott od McMurdova zálivu.

Unikátní dobové video, ve kterém je vidět atmosféra na lodi i vylodění Amundsena v Antarktidě, si můžete prohlédnout ZDE!

Amundsen chtěl dobýt, Scott i bádat

Oblečení Roalda Amundsena při pokusu o jižní pól v roce 1911 se prakticky v ničem nelišilo od oblečení Inuitů. FOTO: Isifa

Zatímco Amundsen podřídil vše jedinému cíli – dobytí jížního pólu, Scottova expedice měla taky náročný vědecký program. Amundsen neexperimentoval – již dříve se mu odsvědčili čtyřnozí tahouni a tak měl s sebou psy, velice důkladně vybudoval skladiště s potravinami a zásobami, jasně určil členy  finálního týmu a se čtyřmi průvodci, čtvero saněmi a  padesáti dvěma psy vyrazil v říjnu 1911 na jih.

Roald Amundsen pózuje s Literou a Kaconittou svými adoptivními inuitskými dcerkami (pravděpodobně 1922). FOTO: Isifa

Scott se vydal na cestu od McMurdova zálivu 1. listopadu. Místo psů se spolehl na sibiřské poníky, které ale drsné podmínky záhy vyřídily. Nevyvedl se ani experimentu s motorovými saněmi. Nakonec muži museli táhnout naložené saně sami. Rozdíl byl i v oblečení, kdy Amundsen používal kožešinové odkoukané od Eskymáků, zatímco Britové měli své oblečení speciálního střihu, ovšem těžší a navíc prý nikdy úplně neuschlo.

Těsně před  závěrečným pochodem pak Scott  rozšířil čtyřčlenný tým pro finální cestu k pólu o jednoho člena. Jeho největší chyba. Vše bylo vypočítáno a připraveno, ovšem pro čtyři muže, nikoliv pro pět.  Navíc pátý člen – Bowers – s sebou neměl ani lyže, musel jít pěšky, zatímco ostatní se pohybovali na lyžích rychleji. 

Nadšení z prvenství, zklamání z prohry

14. 12. 1911 se Norové objevili na jižním pólu. Vyfotografovali se, uskutečnili pochod po okolí, zanechali zde stan s dopisem Scottovi a vyrazili zpět. I s návratem jim trvala cesta 99 dnů a urazili kolem 3 000 kilometrů.

Scott dorazil k pólu 17. ledna 1912. Vyčerpání a zklamání, z toho že jsou zde druzí, muselo být neskutečné. Angličané postavili poblíž stanu mohylu, samozřejmě se taky vyfotografovali a nastoupili cestu zpět.  Na zpáteční trase jim pak Antarktida sečetla všechna logistická pochybení, omyly v organizaci a podtrhla to mimořádně nepříznivým počasím.

Češi následovníci. Vilém Rudolf (vpravo) a Oldřich Bubák stojí 31. prosince 1999 po 18 dnech a 350 km pochodu na jižním pólu. V pozadí část polární stanice Amunden-Scott. FOTO: Vilém Rudolf

 

Cestou se při sestupu zranil na hlavě Edgar Evans a zemřel ve spánku. Další člen výpravy -  kapitán Oates, měl hluboké omrzliny, nemohl už táhnout sáně a cítil se na obtíž. Jednou večer vylezl ze stanu do sněhové bouře a už ho nikdo nespatřil. Robert Scott a jeho zbylí druhové Wilson a Bowers zemřeli pouhých 18 kilometrů od posledního ze svých skladišť.  

Robert Falcon Scott s týmem před stanem, který na jižním pólu zanechali Norové. Je 17. ledna 1912 a Norové zde byli před víc než měsícem. Na fotografii vidíme Scotta, Lawrence Oatese, Edwarda Adriana Wilsona and Edgara Evanse. Fotografoval Henry Robertson Bowers. Všech pět mužů zahynulo při zpáteční cestě. FOTO: Isifa

 

Dopis na rozloučenou

Osudový tábor točnového oddílu našli až v dalším antarktickém létě – 12. listopadu 1912.

Objevitelé pomalu a opatrně listovali Scottovým deníkem… .poslední zápis měl datum 29. března 1912.

Den co den jsme byli připraveni vyrazit ke skladišti vzdálenému jen 18 kilometrů, ale venku před stanem zuří sněhová bouře. Myslím, že nemůžeme očekávat už nic dobrého. Vydržíme až do konce, ale jsme přirozeně den za dnem slabší a naše smrt už nemůže být daleko.
Je to bída, ale myslím, že už nebudu moci psát-
R. Scott
Proboha postarejte se o naše rodiny!

V té době už celý svět věděl o Amundsenově  úspěchu. Odhalená tragédie Scottovy výpravy přinesla Antarktidě další zájem o její zkoumání, který na chvíli odsunula do pozadí 1. světová válka. Po ní nastalo období skutečně vědeckého zkoumání kontinentu.

 

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:

 

Sdílejte článek

Autor

Hynek Adámek

Autor: Hynek Adámek

RNDr. Hynek Adámek 13.2. 1962 Absolvent přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity v Brně - obor fyzická geografie a kartografie. V létech 1987 - 1990 pracoval v Geografickém ústavu. Od r. 1991 externě pracuje jako průvodce pro CK S.E.N. V roce 1993 se stává jedním z členů týmu, který připravuje expedici "Živá Afrika".

Nejnovější komentáře

comments powered by Disqus

PRÁVĚ SE STALO »

Večer v TV

Nejčtenější z rubriky cestování

Další produkty Astrosat Media