Jak vzbouřenci z Bounty založili vlastní civilizaci. Aneb 200 let na Pitcairnu

Ostrov Pitcairn není zajímavý jen svou úžasnou přírodou, ale také tím, kde se na něm vzali lidé. Byli to vzbouřenci z lodě Bounty, kteří zde založili úspěšnou civilizaci.

Jak vzbouřenci z Bounty založili vlastní civilizaci. Aneb 200 let na Pitcairnu

Naprostá většina obyvatelů Pitcairnu jsou potomci britských námořníků a Tahiťanek. Přestože byly Pitcairnovy ostrovy objeveny už roku 1767, kvůli nepřesné navigaci byly do map zaneseny na špatné místo. Staly se tak ideálním útočištěm pro vzbouřence, jimž hrozil trest smrti. Potomci těchto mužů na Pitcairnu žijí dodnes. Jak to celé začalo?

Pitcairn byl naposledy zkoumán v rámci programu ZACHRAŇTE OCEÁN: Mise Pristine Seas

Rok 1789 byl rokem revolucí. Došlo nejen k francouzské revoluci, která změnila svět, ale také k mnohem menší revoluci na palubě lodi Bounty – ta zase změnila osud ostrova Pitcairn. Celá plavba Bounty byla od začátku prokletá: nepříliš dobře vybraná posádka, netolerantní velicí kapitán poručík Blight – to všechno přispělo ke katastrofě. Poté, co loď opustila idylické Tahiti, došlo ke vzpouře; asi polovina posádky vedená důstojníkem Fletcherem Christianem donutila kapitána nasednout do záchranného člunu a Bounty opustit. Část vzbouřenců se vrátila na Tahiti, ale většina, vedená Christianem, se vydala na Bounty dál. Mladý důstojník si byl dobře vědomý toho, že jakmile se Blight dostane do Anglie, vydá se po stopách vzbouřenců trestná výprava.

 

Britská spravedlnost

Christian měl pravdu; Blight byl sice nepříliš schopný velitel, ale o to lepší námořník. Trestná výprava pak vzbouřence žijící na Tahiti pozatýkala a v okovech dovezla do Anglie. Po Fletcheru Christianovi a zbytku rebelů se však slehla země… Byli totiž na ostrově Pitcairn, jenž byl na mapách o 300 kilometrů vzdálenější než ve skutečnosti.

Když Bounty k Pitcairnu 15. ledna 1790 dorazila, měla na palubě devět anglických námořníků, kteří si s sebou vezli devět tahitských dívek a dalších šest Tahiťanů, z nichž tři měli manželky. Posledním člověkem na Bounty byla malá tahitská holčička – těchto 28 osob založilo na Pitcairnu civilizaci, která přežila až do současnosti.

TADY najdete kompletní genealogii všech vzbouřenců z Bounty, kteří se dostali na Pitcairn

Ostrov byl v té době neobydlený, většinu zařízení získali osadníci tak, že odstrojili Bounty. Když už jim loď nemohla sloužit, potopili ji, aby na sebe nepřilákali pozornost případných pronásledovatelů. Vrak Bounty leží u pobřeží Pitcairnu dodnes. Pro Fletchera Christiana a jeho komunitu to však znamenalo i symbolické gesto: Není cesty zpět, odsud se už nemůžeme dostat. 

Společnost bez mužů

Už za krátkou dobu se však ukázalo, že vybudovat civilizaci jen na lásce a svobodě není tak snadné, jak si námořníci představovali. Dvěma největšími problémy se staly spory o ženy a doma pálený alkohol. O této době se ví jen málo, historici vycházejí jen ze vzpomínek těch, kdo tu dobu znali, ze vzpomínek svých prarodičů. Jisté je jen jedno: stále častěji docházelo k hádkám, které končily rvačkami. A protože nožů i střelných zbraní byl dostatek, muži začali umírat… Po čtyřech letech zůstali naživu jen dva: Edward Young a John Adams, všichni ostatní zemřeli násilnou smrtí.

Střih o dalších šest let: na astma umírá Edward Young. John Adams zůstává na ostrově sám s 11 ženami a 23 dětmi – pro někoho by to možná byl sen, pro Adamse se to však stalo spíše peklem. Ukázalo se však, že tento námořník má vůli i sílu společnost měnit. Pro řešení krizové situace se obrátil k jediné knize, kterou znal – k Bibli.

Tam našel inspiraci pro vedení své komunity, začal podle ní učit děti, a dokonce postavil na ostrově školu, kde tuto "minicivilizaci" vedl ke správnému křesťanskému způsobu života.

Když roku 1808 k Pitcairnu dorazila v podstatě náhodou americká plachetnice Topaz, našli zde námořníci fungující křesťanskou společnost. O 6 let později sem dopluly dvě britské fregaty, které se postaraly o to, aby se příběh vzbouřenců i ostrova stal slavným. Britové byli zaskočeni tím, jak dobře společnost založená vzbouřenci funguje; proto ji nechali, ať si dál běží svým životem. Dokonce i poslední přeživší rebel z Bounty John Adams směl na ostrově zůstat. Zemřel 6. března 1829 ve věku 63 let, 42 let poté, co se Bounty vydala na svou neslavnou plavbu.

Přesídlení, nebo vyhnání?

Jen o dva roky později však komunitu potkala další katastrofa – a opět kvůli něčemu, co bylo míněné dobře. Angličané si mysleli, že potomci Tahiťanů touží po své pravlasti, proto nechali osadníky z Pitcairnu převézt na Tahiti. Jenže generace, která se na Pitcairnu už narodila, neměla protilátky na nemoci zde běžné. Než se směli vrátit zpět na Pitcairn, asi polovina jich zemřela.

Ve své opravdové vlasti se jim skvěle dařilo, dokonce až příliš. Po dalších 20 letech jich bylo na relativně malý ostrov příliš – proto přišlo další přesídlení. Tentokrát na ostrov Norfolk. Dopadlo to však stejně jako minule, touha po Pitcairnu zvítězila a potomci vzbouřenců se vrátili.

Potomci vzbouřenců na ostrově žijí dodnes - prakticky všichni obyvatelé ostrova mají stále příjmení námořníků z Bounty. Roku 2004 se Pitcairn opět dostal do hledáčku médií: 13 mužů z ostrova bylo obžalováno ze sexuálního zneužívání dětí. Během procesu byl odsouzen dokonce i starosta ostrova Steve Christian, praprapravnuk vůdce vzpoury Fletchera Christiana…

 

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:

Související články

Jsme na Facebooku

Večer v TV

Celý program

Přihlášení k odběru newsletteru

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru a neuniknou vám žádné novinky z webu i časopisu National Geographic.