Co si asi myslí?
Jak moc se zvířecí mysl podobá té naší? Mají jiné živočišné druhy myšlenky, pocity a vzpomínky jako my? Ať už jsou to empatické krysy, nebo naříkající opice – je jisté, že některá zvířata jsou schopna složitých emocí jako my lidé.
My lidé se stále považujeme za výjimečné bytosti, zásadně odlišné od jiných zvířat. V uplynulých padesáti letech však vědci shromáždili důkazy o inteligenci mnoha živočišných druhů. Vrány novokaledonské vyndávají larvy z kmenů stromů tak, že je napichují na větvičky, které si k tomu účelu ulomily. Chobotnice řeší hádanky a svá obydlí chrání tím, že u jejich vchodu stavějí kameny. Už nepochybujeme o tom, že mnohá zvířata mají úžasné poznávací schopnosti. Nebo snad jsou to jen důmyslné autonomní stroje, které se zabývají pouze svým přežitím a rozmnožováním?
Truchlí sloni?
Další a další behaviorální studie a řada neověřených pozorování ve volné přírodě – například kosatka postrkující celé týdny své mrtvé mládě – prozrazují, že mnohé živočišné druhy mají s lidmi společného mnohem více, než jsme si dříve mysleli. Sloni truchlí. Delfíni si hrají pro radost. Sépie jsou rozmanité osobnosti. Krkavci patrně reagují na emoční stavy jiných jedinců. Mnozí primáti navazují pevná přátelství. Starší sloni a kosatky předávají mladším soukmenovcům své znalosti založené na zkušenostech. Příslušníci jiných druhů, například potkani, dokážou projevit empatii a laskavost.
Straky, stejně jako krkavci patří k několika málo nesavčím druhům, jež úspěšně zvládli zrcadlový test. Jakmile na svém těle zahlédnou skvrnu, kterou mohou spatřit jen při pohledu do zrcadla, snaží se ji odstranit.
Vnímající bytosti
Rodící se představa o vědomí a bohatém vnitřním životě příslušníků překvapivě rozmanitých živočišných druhů je něco jako kopernikovská revoluce našeho vnímání jiných tvorů žijících na Zemi. Ještě před třiceti lety nebyla mysl zvířat považována za něco, co by si zasloužilo vědecké zkoumání. „A emoce zvířat – ty byly jen pro romantiky,“ vzpomíná etolog Frans de Waall z Emoryho univerzity, který celý život studoval chování primátů. Byl jedním z prvních zastánců představy o zvířecím vědomí. Říká, že před několika desítkami let začali vědci připouštět, že některé živočišné druhy jsou schopné vnímat, ale současně tvrdili, že jejich prožitky nelze srovnávat s našimi, a nejsou tedy významné.
Makak červenolící hledí na svůj obraz ve zpětném zrcátku.
Zvířecí emoce
Dnes začínají být někteří behavioristé přesvědčeni, že „vnitřní procesy mnohých zvířat jsou stejně složité jako vnitřní procesy lidí,“ říká de Waall. „Rozdíl je v tom, že my je dokážeme vyjádřit slovně, dokážeme o svých pocitech mluvit.“ Pokud začne být tento nový názor obecně přijímán, povede to možná k zásadnímu přehodnocení vztahu a chování lidí k ostatním živočišným druhům. „Připustíme-li existenci emocí u zvířat a vědomí u hmyzu, začnou nám zvířata i hmyz připadat morálně relevantní,“ vysvětluje de Waall. „Nejsou jako kameny. Jsou to vnímající bytosti.“
Více v říjnovém vydání National Geographic, které si můžete stáhnout v elektronické podobě ZDE
