Indický tanec bharatanátyam je jeden z nejstarších v Indii. Podívejte se, jak se tančí ve 21. století
Podívejte se, jak z jedné Indky v okamžiku stane překrásná tanečnice a předvede tradiční chrámový tanec bharatanátyam, který se v Indii tančí už staletí. Tento sólový tanec je považován za jeden z nejstarších ze všech klasických stylů v Indii.
Původně chrámový tanec bharatanátyam pochází z jihoindického státu Tamilnádu. Jeho název vznikl kombinací čtyř slov: bha (bhavam znamená "výraz"), ra (ragam je "hudba"), ta (talam značí "rytmus") a slovo natyam představuje "tanec". Je založen na starověkém indickém spisu Natya Shastra z oblasti divadelního umění, tance a hudby, který byl psán v období mezi 200 př. n. l. a 200 n. l.
Tradiční tanec tančily devadasis – chrámové tanečnice, které dokonale ovládaly nejen tanec, zpěv a hru na hudební nástroje, ale i filozofii. Začátkem 19. století byl tanec bharatanátyam přesunut z chrámů na královský dvůr. Později byl tento tanec čtyřmi bratry známými jako Tanjore kvarteto kodifikován a zdokumentován jako divadelní umění. Bratři mu dali základy jeho moderní podoby a jejich hudební a taneční kompozice se staly součástí stylu bharatanátyam až dodnes. Hlavními výrazovými prostředky jsou gesta rukou a pohyby očí. Je doprovázen klasickou karnatickou hudbou.
Představení pro jednoho
Vezmu za obrovskou kliku, opřu se o těžké dřevěné dveře, které se pomalu začínají s velkým vrzáním otevírat. Vstupuji do tmavé chodbičky a pak nahoru po úzkém schodišti. Rukama se dotýkám stěny, našlapuji po schodech výš a výš.
![](https://g.denik.cz/s/ng/2012/07/Picture-149-493x493.jpg)
Dostávám se do malé místnosti, která podle kamen a dřezu vypadá jako kuchyňka. Rozhlédnu se kudy dál, když se náhle otevřou dveře a v nich se objeví stará paní v modrém sárí. Znejistím. Pozdravím a vysvětluji. „Hledám svou kamarádku Teju, která tady má na mě čekat“. Paní se usměje a ukáže na další dveře. Otevře je a pustí mě na úzkou terasu.
Tanec i zbraň otroků. Jak capoeira změnila Brazílii
„Ahoj Jana, pojď dál,“ ozve se z místnosti vedle terasy. Zahlédnu postavu, která postupně otevírá jednu okenici za druhou. Okny začíná proudit světlo a já už rozeznávám, co je uvnitř. Jednoduše zařízená místnost s několika křesílky a stolkem, obložená dřevěnými palubkami. V čele místnosti mě zaujme obraz staršího muže s knírkem a červeným turbanem. „To je pradědeček mé kamarádky, která tady bydlí,“ zachytí můj pohled Teja. „Dal postavit tento dům pro svou rodinu před více jak sto lety,“ vysvětluje.
![](https://g.denik.cz/s/ng/2012/07/Picture-163-493x493.jpg)
Odchází do zadní místnosti. „Jdu se obléknout a nalíčit, tak tady zatím počkej. Na stole je džbánek s čerstvou vodou,“ zaslechnu. Pohodlně se posadím do křesla, napiji se osvěžující vody a těším se na úžasné představení, které bude tady a teď jen pro mě. Tradiční indický tanec bharatanátyam, kterému se Teja věnuje už od sedmi let.
Nečekaná proměna
Čekání se prodlužuje, tak otevřu prosklené dveře a vejdu na terasu. Naproti je kamenné zábradlí s ornamenty v růžové barvě stejně tak jako okolní stěny. Několik květin v květináčích a modrý přehoz na šňůře dotvářejí zvláštní atmosféru místa pro taneční představení. Pak zaslechnu hudbu, tiché cupitání bosých nohou a zvuk rolniček. Otočím se a přede mnou se objeví překrásná dívka, kterou ani nemohu poznat. Beze slova se postaví se do základní pozice. Na jednu nohu s druhou pokrčenou vpřed. Ruce rozpažené a prsty v jemné gestikulaci dle daných poloh rukou tzv. hasthamudry.
![](https://g.denik.cz/s/ng/2012/07/Picture-180-493x493.jpg)
Má na sobě tradiční tamilské nařasené sárí v kontrastních barvách zelené a červené se zlatě zdobenými okraji. Vlasy má sepnuté dozadu do drdolu, který je obtočen věnečkem s jasmínových a růžových poupat. Třpytivá čelenka zdobí její čelo i perfektně upravenou pěšinku. Na obou jejích stranách má připevněný kulatý šperk zvaný pingala – slunce. Další šperky zdobí její nos, uši, krk, ruce a pas. Kotníky pak rolničky – ghungru. Vše je doladěno dokonalým nalíčením očí a domalováno tahy štětcem v červené barvě, a to na čele, dlaních a chodidlech.
INDIE: Santhalští domorodci bojují o půdu. S jednou z největších soukromých firem na světě
Teja něžně otočí hlavu, pomalu zavře oči a pak je rychle zase otevře. Vypadají mnohem větší, než ve skutečnosti jsou. Dynamicky a v citlivém souznění s hudbou začíná měnit pozice těla, gestikulace rukou, pohyby hlavy, krku a očí. Každý detail má svá přísná pravidla.
![](https://g.denik.cz/s/ng/2012/07/Picture-231-493x493.jpg)
Náhle uslyším jemné cvaknutí dveří, kterými tiše do tmavého pokoje s obrazem muže s černým knírem a červeným turbanem projde stará žena v modrém sárí. Zahlédnu její siluetu ve velikém zrcadle na protější stěně. Zastaví se u dveří na terasu a opře se o dřevěnou hůlku.
Brýle z dob koloniálních časů posune více k očím a zasněně se zahledí na taneční kreace. Možná se jí hlavou honí vzpomínky na doby minulé, kdy i ona takto na terase tančila už jako malá holka. Čas běží, doba se mění, ale sounáležitost k tradicím a radost z pohybu zůstává.