Je osud roztomilých stvoření zpečetěn? Zachraňte nártouna filipínského!
Tento zajímavý tvor bývá často nazýván nejmenší opičkou světa. Žije pouze na Filipínách a značně doplácí na svou roztomilost – místní si ho loví jako domácího mazlíčka. Nártoun je symbolem ostrova Bohol, ale kdyby nebylo jedné Češky, která se pere za zlepšení podmínek pro jeho život, zbyl by z něj možná už jen obrázek v turistickém centru.
Ptáte se, jak se Češka dostala k zachraňování filipínských primátů? Studovala biologii se zaměřením na primáty a jednoho dne se vydala na Filipíny. "Patří mezi tzv. biodiversity hotspots, tedy místa s nejvyšší rozmanitostí. Chtěla jsem se zapojit do nějakého ochranářského projektu, a nakonec jsem založila svůj vlastní."
Velikostně se nártoun filipínský skutečně řadí mezi nejmenší primáty na světě (váží cca 110 – 140 gramů). České, latinské i anglické jméno dostal podle neobyčejně prodloužených nártů, zejména zánártních kostí. Další charakteristikou je k trupu neúměrně velká hlava, které dominují obrovské oči. Zabírají skoro celý obličej a dohromady váží více než celý mozek tohoto živočicha. Tak velké oči jsou nezbytné při jejich nočním způsobu života. Dokonalý zrak je pro ně extrémně důležitý, ale na rozdíl od nočních poloopic nártouni nemají tapetum lucidum (odrazovou vrstvu za sítnicí oka pro lepší vidění). Neobvykle pohyblivá krční páteř nártounům umožňuje při sledování kořisti otáčet hlavu o 180° na každou stranu, aniž by pohnuli tělem.
Stop domácím mazlíčkům
"Tarsius, což je latinský název nártouna, je ohroženým druhem hned z několika důvodů. Jednak je to úbytek přirozeného prostředí, tedy lesů. Lidská populace se množí na Filipínách velkou rychlostí a les ustupuje zemědělským plodinám. Dalším důvodem je lov pro černý trh se zvířaty. Nártouni jsou neuvěřitelně roztomilá a charismatická zvířátka a místní si je rádi pořizují domů jako domácí mazlíčky," vysvětluje Milada Řeháková, zakladatelka Projektu Tarsius. "Nártoun je také symbolem Filipín a donedávna byla situace taková, že ho odchytávali z přírody, aby ho mohli ukazovat turistům. Bohužel velmi záhy po umístění do zajetí většina zemřela. Netušili, jak je chovat, a tak umíraly desítky nártounů, které okamžitě nahrazovali dalšími z volné přírody."
Díky Miladě a jejím kolegům se toto počínání podařilo zastavit. "Byl to jeden z velkých úspěchů projektu Tarsius. S podporou české ambasády v Manile a ministra životního prostředí se nám podařilo dosáhnout uzavření všech podobných stanic, kde byla zvířata držena v otřesných podmínkách. Nártouny, kteří zbyli, jsme převezli do nové a podstatně lepší voliéry. Je velká, zalesněná a i když se na ně stále jezdí dívat turisté, žijí v mnohem lepších podmínkách."
Naděje pro novou generaci?
Nyní se projekt Tarsius ve spolupráci s lokálním ochranářským centrem soustředí na vytvoření profesionálního centra, které bude mít výzkumný a ochranářský potenciál. Miladiným cílem je naučit se nártouny chovat. "Právě chov nártounů je velmi náročný. V minulosti se o to pokoušelo mnoho zoologických zahrad po celém světě, ale nikdy to nedopadlo dobře. Buď zvířata zemřela už při transportu, nebo záhy po převezení do nového domova. Jsou velmi citliví na stres a pokud se jim podaří přežít, přestanou se množit," vysvětluje Milada s tím, že by se rádi pokusili odchovat novou generaci nártounů přímo na Boholu, kde vzniká vědecké centrum pro jejich výzkum a ochranu.
"Podařilo se nám také rozjet ekoturistický program nočních safari, díky kterému mohou návštěvníci vidět nártouna v lese, v jeho přirozeném prostředí a biorytmu. Žijí totiž v noci a přes den spí. Také proto byl pro ně příval turistů v době odpočinku obrovským stresem," dodává ochránkyně nártounů s tím, že tahle zvířátka se specializují na lov hmyzu, svou kořist loví skokem. Jsou jedinými striktně masožravými primáty. Živí se převážně hmyzem, ale mohou pozřít i pavouky, korýše a drobné obratlovce, např. ještěrky. Hlavními predátory jsou kromě člověka domácí kočky, cibetky, dravci, hadi nebo varani.
