Jiný pohled na Velikonoce: Smrt a symbolika velikonočních vajec
Velikonoc i vajec jsou nyní plné stránky novin. Pojďte se ale na svátky a jejich symbol podívat trošku jinak…
Jak ukázaly události doby předvelikonoční, lidé si bez vajec svůj život těžko dokáží představit. V důsledku jejich nedostatku a zdražování se o ně téměř pobili. Vejce zkrátka je – a od počátku vždy bylo – spojené se životem a smrtí.
Ovál života
Spolu s příchodem jara počíná vegetační cyklus, půda se usebírá a obrozuje, což vždy patřičně vítaly a oslavovaly zejména kultury přímo závislé na „plodech Matky země“. Vejce (lat. ovum), jako symbol života a plodnosti, tento životní koloběh svým oválným tvarem věrně zpodobňuje.
K nejstarším historickým dokladům jeho rituálního používání pravděpodobně patří rytý reliéf z Persepole (cca 500 př. Kr.), na němž urození muži achameinovské dynastie nesou „obarvená vajíčka“ ku příležitosti oslavy svátku Nowruz.
Tento „Nový rok“ začínal první den jarní rovnodennosti a v Íránu se pomocí barvení a darování vajíček slaví a připomíná dodnes.
Stvoření světa
V pohanském Římě byla vejce především součástí dionýských a orfických mystérií. V jejich jádru se skrývalo učení o stvoření světa ze zářícího stříbrného vejce, které v lůně temnoty snesla černokřídlá bohyně Noci.
Vajíčka tak sloužila temným, „podsvětním obřadům“, ale také byla rituálně používána pro posílení ochrany či k zajištění posmrtnosti životů.
Podle legendy spálil básník Vergilius (cca 1. st. př. Kr.) „magické vejce“ při opevnění hradu nalézajícího se na pobřeží neapolského zálivu, v místě, kde dnes stojí Castel dell'Ovo, který má vejce (ovo) dosud zpřítomněn ve svém názvu.
Hippokratés a ptáci
Římané však také hojně pozorovali tvory, které vejce kladly. Ptáky. Auguři pomocí jejich letu předpovídali věci budoucí a lékaři zase byli ovlivněni hippokratovskou tradicí (cca 400 př. Kr.).
V rámci spisu De Natura Pueri bylo zrození dítěte z lůna přirovnáváno ke kuřeti, které prolamuje skořápku vejce.
Ta byla před pár lety nalezena i pod „rukou“ kosterních pozůstatků dítěte ve vatikánské nekropoli nacházející se pod někdejší Via Triumphalis.
Archeologové se na toto konto domnívají, že vejce v tomto případě představovalo symbol znovuzrození, které vykupovalo nespravedlnost předčasného konce lidského života.
Nové počátky
V Bibli se toho o vajíčkách příliš konkrétního nepíše (např. Job 6.6., Lukáš 11.12 apod.). A tak je možné se domnívat, že vejce, používané při pohanských pohřebních rituálech, v sobě neslo zárodek křesťanské ideje spojující jej s životem, smrtí a znovuzrozením Krista. Ve svém jádru totiž skrývalo potentní princip života, který probudí životní síly těch, jimž bude darováno.
Tito obdarovaní budou moci, podobně jako Kristus, „vstát z mrtvých“, jelikož prolomí skálu hrobky jako skořápku.
Pravoslavní křesťané podnes věří, že Máří Magdaléna nesla vařená vejce k Ježíšově hrobu. Ta se však záhy proměnila v kraslice zbarvené do červena (rus. krásnyj), když Máří uviděla, že Ježíš vstal z mrtvých. Ačkoliv jde jen o apokryfní legendy, je nesporné, že vejce – umělá, čokoládová či ta, která byla metána po Paroubkovi, symbolizují především nové počátky a nová zrození.
Konec konců – i početí našeho života se počítá „ab ovo“, takříkajíc „od vajíčka“.
Úvodní foto (symbol vejce v moderní vitrážové podobě): Michal Josephy
