Maroko: Kulinářské orgie na shromaždišti mrtvých
Marrakéšské náměstí Djemaa El Fna je jedním z nejživějších míst severní Afriky, a to i navzdory skutečnosti, že v překladu jeho jméno údajně znamená „shromaždiště mrtvých“. Ještě v devatenáctém století bývalo místem poprav.
Hlavy lidí, kteří zde přišli o život, byly v souladu s pokyny panovníka napichovány na kůly a ponechávány jako výstraha všem živým. O století později otevřela vláda na části náměstí obilní trh a ze zbytku se snažila vytvořit parkoviště. Tento návrh naštěstí neprošel.
Pokud by se tak stalo, Marrakéš by přišel o svoji největší atrakci.
Večer přináší změnu
V horkých letních dnech, kdy rtuť teploměru běžně šplhá přes čtyřicet, je Djemaa El Fna poloprázdným tržištěm s několika stánky, a jen máloco nasvědčuje tomu, že je to nejnavštěvovanější místo ve městě. S příchodem večera se však ospalý dojem vytrácí a náměstí se začíná měnit k nepoznání.
Těsně před západem slunce se na scéně objevuje početná parta zručných stavitelů podivných konstrukcí, ze kterých během hodiny vyrostou desítky pouličních restaurací. Většina z nich je tvořená mobilními kuchyněmi, kolem kterých jsou čtverce nebo obdélníky úzkých stolů a lavic.
Každá občerstvovna má vlastní číslo i originální menu, které již zdálky láká hladové hosty. Ti přicházejí v hojném počtu ze všech stran. Mnoho z nich se řídí čichem. Nejdříve jen lehce zavětří, aby posléze zhluboka nasáli a identifikovali některou z nepředstavitelného množství vůní i pachů linoucí se ze stovek obřích pánví, kotlů a hrnců po celém náměstí.
Za stovku můžete prasknout
Zatímco část podniků sází na co největší výběr, jiné spoléhají na úzkou specializaci a nabízejí pouze smažené kapry, pečené skopové hlavy, uzené jazyky nebo vařené hlemýždě. Nutno dodat, že své zákazníky má každý z nich. Jejich příliv s přibývající nocí rozhodně neustává, a chvílemi se zdá, že čím je malá ručička hodin blíže ke dvanáctce, tím více lidí je na „shromaždišti mrtvých“ nashromážděno.
Jídlo, které je připravováno snědými kuchaři přímo před zraky stolujících, je zaručeně čerstvé. Co je ještě důležitější - je levné! Narvat se téměř k prasknutí je možné v přepočtu za necelých sto korun.
Mnoho strávníků proto nezůstává pouze u jednoho stánku, ale testuje rozmanitost nabídky na několika místech současně. Po polévce u stánku č. 20 přebíhají ke stánku 27, aby vyzkoušeli jejich smaženou specialitu, kterou namáčí do vyhlášené omáčky ze stánku č. 40. První večeři spláchnou mátovým čajem ze stánku 50, aby po krátké procházce opět zasedli ke stolu na konci řady.
Mohou vás připravit o peněženku i o zub
O program mezi první a druhou, případně třetí či čtvrtou večeří je na náměstí postaráno. Večer co večer se zde totiž kromě kulinářských orgií odehrává i nejúžasnější divadlo pod širým nebem. Desítky pouličních hudebníků, akrobatů, klaunů, žonglérů a bavičů všeho druhu zaplňují téměř celé prostranství. Jsou zde cvičitelé opiček, krotitelé hadů, věštci i lidoví vypravěči.
Každý je obklopen hloučkem lidí, kteří ho poslouchají a pozorují nebo se svíjejí smíchy, přecházejíce k další atrakci. Není to žádná umělá atrakce, ale autentické dění, které zde v téměř neměnné podobě probíhá již od nepaměti.
V dobách, kdy nebyla televize, byla podobná místa jediným zdrojem zábavy, za kterým přijížděli lidé z dalekého okolí. Přijíždějí i dnes, a bohužel ne každý má čisté úmysly. Mezi skupinkami diváků se proplétá i spousta podvodníků, kapsářů a zfetovaných nezletilců. Své věci si je dobré hlídat se zvýšenou opatrností, ačkoliv kazit si kvůli přehnaným obavám večer, není nutné.
Pokud by vám měl v kulinářských zážitcích bránit třeba bolavý zub, za pár dirhamů vám jej s chutí vytrhne pouliční zubař, který má živnost na okraji náměstí. Ordinuje v záři petrolejové lampy a jeho stoleček zdobí krabice plná vytrhaných stoliček. V těsném sousedství dentisty mají své stánky nejrůznější šarlatáni a bylinkáři, připraveni vám předepsat lektvar na cokoliv. Třeba na bolení břicha z přejedení.
