EXKLUZIVNĚ: National Geographic odhaluje tajemství Kristova hrobu

Vědci zjistili stáří údajného hrobu Ježíše Krista! National Geographic získal exkluzivní přístup do posvátné stavby v Chrámu Božího hrobu v Jeruzalémě. Restaurační práce odhalují jedinečné historické důkazy. Hledání skutečného Ježíše je věnováno i prosincové číslo National Geographic.

Chrám Božího hrobu dnes představuje pro řadu křesťanských církví hlavní cíl poutníků v Jeruzalémě.

V průběhu staletí zakusil jeruzalémský Chrám Božího hrobu násilné útoky, požáry a zemětřesení. V roce 1009 byl zcela zničen a potom znovu obnoven. Moderní vědci si položili otázku, zda by skutečně mohlo jít o místo, jež delegace vyslaná z Říma přibližně před sedmnácti stoletími označila za hrob Kristův. Nyní, jak se zdá, výsledky vědeckých testů poskytnuté časopisu National Geographic potvrzují, že zbytky vápencové jeskyně uchované uvnitř chrámu jsou pozůstatky hrobu vypátraného starými Římany.

Odkrývání hrobu

S exkluzivním přístupem k jednomu z nejsvětějších míst křesťanství, hrobu Ježíše Krista v Jeruzalémě, sleduje National Geographic skupinu expertů usilujících o záchranu hroutící se edikuly (z latinského aedicula = malý dům). Jde o jakousi "kapličku", která obklopuje Ježíšovu pohřební komoru. Vinou špatného stavu hrozí posvátnému místu zkáza.

Hodinový pořad Tajemství Kristova hrobu je vysílán ve 171 zemích a 45 jazycích.

Náročné opravy rozpadající se stavby probíhají pod vedením profesorky Antonie Moropuluové, hlavní manažerky pro vědu Národní technické univerzity v Athénách. Práce jsou tím naléhavější, že církevní představitelé stanovili pevný termín dokončení oprav. Chrám Božího hrobu v Jeruzalémě je poutním místem pro dvě miliardy křesťanů celého světa. Proto obnova musí být hotova k nejdůležitějšímu datu církevního kalendáře – k velikonoční slavnosti Svatého ohně.

Pořad Tajemství Kristova hrobu popisuje usilovnou spolupráci církví, architektů, vědců a historiků a jejich usilovnou snahu citlivě hrob restaurovat, ochránit a odhalit jeho dávná tajemství.

Když vědecký tým zjistil, že škody na edikule jsou mnohem rozsáhlejší, než se kdo obával, bylo jasné, že je třeba otevřít sám hrob. Ten byl stovky let zapečetěn. Nikdo dlouho nespatřil na vlastní oči místo Kristova posledního odpočinku. To je tak cenné, že církevní hodnostáři povolili jeho otevření na pouhých šedesát hodin.

Dr. Fredrik Hiebert, archeolog spolupracující s National Geographic Society, a Tim Samuels, dopisovatel National Geographic, byli na místě, aby zdokumentovali a vysvětlili význam všeho, co po otevření hrobu vědci odhalili.

Unikátní vědecké testy potvrzují, že hrob je datován minimálně do doby prvního křesťanského císaře Konstantina, tedy do čtvrtého století našeho letopočtu. Toto zjištění by mohlo zásadně ovlivnit naše dosavadní úvahy o místě Kristova posledního odpočinku.

Co nám archeologie může – a nemůže – říci o Ježíši Kristu?

Malta získaná z prostoru mezi původním vápencovým povrchem hrobu a mramorovou deskou, která hrob zakrývá, byla datována přibližně do roku 345 našeho letopočtu. Podle historických popisů byl hrob objeven Římany a zabezpečen kolem roku 326.

Až doposud nalezené nejstarší archeologické důkazy objevené v pohřebním komplexu a kolem něj pocházely z křižáckého období, což nepřesahuje tisíc let. Archeologicky je prakticky nemožné doložit, že hrob je místem posledního odpočinku konkrétního Žida známého jako Ježíš z Nazaretu, který podle Nového zákona byl v roce 30 nebo 33 ukřižován v Jeruzalémě. Přesto výsledky nového datování kladou původní stavbu stávajícího komplexu spolehlivě do doby prvního křesťanského římského císaře Konstantina.

12/2017Jak žil Ježíš?
Archeologové ve Svaté zemi pomáhají rozlišit skutečnost a fikci.

Mesiášský komplex
Fotograf Jonas Bendiksen sledoval muže, kteří tvrdí, že jsou druhým vtělením Ježíše Krista.

Více se dozvíte v tištěné verzi National Geographic, která vychází 8. prosince.

Hrob byl poprvé po staletích otevřen v říjnu 2016, když svatyně obklopující hrob, známá jako edikula, prodělala důkladnou obnovu realizovanou týmem vědců řady oborů z Národní technické univerzity v Athénách.

Tehdy bylo z různých míst uvnitř edikuly odebráno pro datování několik vzorků malty. Výsledky jejich rozboru poskytla pro National Geographic Antonia Moropuluová, která projekt restaurování edikuly řídí.

Byl to Ježíšův hrob?

Když kolem roku 325 přicestovali do Jeruzaléma Konstantinovi vyslanci, aby zjistili, kde hrob leží, byli údajně posláni k římskému chrámu postavenému asi o 200 let dříve. Římský chrám zbourali a při vykopávkách pod ním našli hrob vytesaný ve vápencové jeskyni. Aby odhalili vnitřek hrobu, horní část jeskyně odsekali. Kolem ní pak byla postavena edikula.

Jednou ze zajímavostí hrobu je dlouhá police – „pohřební lože“, na nějž podle tradice bylo uloženo tělo Ježíše Krista po ukřižování. Takové police a výklenky vytesané ve vápencových jeskyních byly obvyklé v hrobech zámožných jeruzalémských Židů právě v prvním století.

Soudí se, že mramorové obložení zakrývá „pohřební lože“ nejpozději od roku 1555. Podle zpráv poutníků tu ale nejspíš bylo už od poloviny 14. století.

Když vědci hrob 26. října 2016 otevřeli, překvapil je nález pod mramorovým obložením: našli tam starší rozlomenou mramorovou desku s vytesaným křížem. Spočívala přímo na původním vápencovém povrchu „pohřebního lože“. Někteří badatelé se domnívají, že tato starší deska tu mohla být uložena v křižáckém období. Jiní usuzují, že je mnohem starší a mohla tu být již v roce 1009, kdy byl chrám zničen. Nikdo si však nemyslí, že jde o první hmotný důkaz existence nejranější římské svatyně na tomto místě.

Výsledky nových testů překvapivě odhalují, že spodní deska byla nejspíše uložena na místo v polovině čtvrtého století na příkaz císaře Konstantina.

„Je to zřejmě zcela přesné určení Konstantinova počinu,“ říká archeolog Martin Biddle, který v roce 1999 vydal klíčovou studii o dějinách hrobu.

Během celoroční obnovy edikuly vědci zjistili, že značná část pohřební jeskyně zůstává obehnaná zdmi svatyně. Vzorky malty ze zbytků jižní stěny jeskyně byly datovány do let 335 a 1570. To přináší dodatečné důkazy o stavebních pracích z římského období a rovněž dokumentují restaurační práce v 16. století. Malta ze vstupu do hrobu byla datována do 11. století a odpovídá rekonstrukci edikuly po jejím zničení v roce 1009.

Vzorky malty byly nezávisle zkoumány ve dvou různých laboratořích za použití techniky opticky stimulované luminiscence (OSL), která je schopna zjistit, kdy byl křemenný sediment naposledy vystaven světlu. Vědecké výsledky uveřejní profesorka Moropuluová a její tým v příštím čísle Journal of Archaeological Science: Reports.

  • Pořad Tajemství Kristova měl v Americe premiéru v neděli 3. prosince na National Geographic Channel.
  • Trojrozměrná výstava „Kristův hrob: prožijte atmosféru Chrámu Božího hrobu“ je otevřená v National Geographic Museum ve Washingtonu až do podzimu 2018.

Pořad Tajemství Kristova hrobu vyrobila společnost Pioneer Productions pro National Geographic.

Ukázky z filmu:

Prvních 90 sekund dokumentárního filmu. V ukázce vystupují dr. Fredrik Hiebert, archeolog spolupracující s National Geographic Society; reverend dr. Robin Griffith-Jones, reverend a duchovní představený chrámu Temple Church; profesor John Taylor, profesor počátků křesťanství na londýnské King’s College; a profesorka Antonia Moropuluová, hlavní manažerka pro vědu z Národní technické univerzity v Athénách.

Hrob je otevřen. V ukázce vystupují Tim Samuels, dopisovatel National Geographic, a dr. Fredrik Hiebert, archeolog spolupracující s National Geographic Society.

Malta z hrobu pochází podle uhlíkového datování ze čtvrtého století. V ukázce vystupuje profesorka Antonia Moropuluová, hlavní manažerka pro vědu z Národní technické univerzity v Athénách. Stavební materiály pocházejí z římských dob, což naznačuje, že dědictví původního posvátného místa přežilo, přestože místo samo bylo před tisíci lety zničeno.

Redakční poznámka: Veškeré studie se uskutečňují v rámci projektu Opatření k zachování, zpevnění a obnově Svaté edikuly v Chrámu Božího hrobu v Jeruzalémě, na který dohlíží interdisciplinární tým Národní technické univerzity v Athénách pro ochranu památek, jmenovitě M. Korres, A. Georgopulos, A. Moropuluová, C. Spyrakos a Ch. Muzakis. Staré vzorky malty analyzovala Laboratoř vědy o materiálech a inženýrství Fakultě chemického inženýrství Národní technické univerzity v Athénách (prof. A. Moropuluová, E. Delegu, M. Apostolopulu a A. Kolaiti) a Laboratoř archeometrie při oddělení historie, archeologie a správy kulturních zdrojů na Peloponéské univerzitě (prof. N. Zacharias a E. Palamaraová).

Text: Kristin Romeyová