Příběh masek
Masky nejsou jen povrchním turistickým artiklem, ale hlubokou součástí srílanské kultury.
Ambalongodu jsem poprvé spatřil přes zamžené sklo motorové rikšy. Z nebe podebraného jako monokl se spouštěly liány vody. Vylezl jsem z „tuk-tuku“ a rychle přeběhl ulici. V odraze hotelových dveří se můj obličej zjevil jako barvami rozpitá maska. Jihozápad Srí Lanky se ocital v sevření prudkého monzunu.
Když déšť asi po hodině polevil, vydal jsem se směrem k cíli, kvůli kterému jsem do Ambalangody vážil cestu. Již po staletí se zde vyřezávají a kolorují masky, jejichž “výrobní tajemství” se předává z generace na generaci. Masky, které nejsou jen povrchním turistickým artiklem, ale naopak hlubokou součástí “srílanské” kultury .
Malou rodinnou dílnu nacházím na samém konci vesnice. U vstupu se mě hbitě ujímá stařešina Aresha. Když zjistí, že jeho masky nechci koupit, jeho tvář se stáhne emocí rozladění.“Rád bych se ale o nich dozvěděl něco bližšího,” zkouším rozptýlit jeho zklamání. Nakonec snad Areshu o svém zájmu přesvědčím, protože mě nejen provede dílnou, ale seznámí i se svou širší rodinou, která s ním sdílí rodný dům.
“Masky, co se pamatuju, vyrábíme z cedrového dřeva,” vypráví mi poté, co usedneme ke stolu a on si krátce usrkne ceylonského čaje. “Rozdělujeme je na tří základní druhy…Raksha, Kolam a Sanni. První dvě se používají na divadle a při tanečních obřadech, třetí při nemoci.”
“A mohl bych ty tance někde vidět?”, ptám se zvídavě Areshi. “Když si přichvátneš, tak v Sinegamě dnes začíná menší svátek .”Ale pospěš si , ve dvě ti jede autobus.”
Vesnice Sinegama už to odpoledne praskala ve švech. Ze slavného buddhistického centra Kandy se sem totiž přestěhovala “úplňková slavnost” Perahera. Vedle tanečních škol, které se sjely z celé země a shromažďovaly se kolem chrámu, se srotil i i obrovský špalír diváků, který již stačil ucpat hlavní příjezdovou cestu.
Podvečer začalo slavnostní defilé všech myslitelných barev, kultur a pohybů, které jen dokáže život vytvořit. Vedle tradičních tanců a masek z Ambalangody se promenovaly i i ty, které mají vztah k hinduismu, jako opičí král Hanuman.
Atmosféra večera houstla. Z brány se vyvalili první sloni. Vyšlehly plameny a dav se stal neudržitelným. To vše připomínalo jeden obrovský květ, který se na zpomalených záběrech National Geographic Channel nalévá až k prasknutí a pak vybuchuje v ohnivých gejzírech až do samého rozednění…
| Masky z Ambalangody |
|---|
| Mají na Sri Lance bohatou kulturní tradici. Divadelní a taneční masky (kovil) se uplatňují v obřadech Yakun a Kolam natima . Zvláštní pozornost si zasluhuje třetí druh masek, který se uplatňuje při léčení nemocí formou exorcismu (tovil). Při rituálu zvaném Sanni Yakuma si šaman (edura) nasazuje tu nejvhodnější masku z 18- ti masek démonů a pomocí ní a obřadního tance se snaží léčit nemoci (sanni). Rituál končí tím, že se šaman zjeví v masce “vrchního démona” Maha Koly, která obvykle v miniaturní podobě zahrnuje všechny ostatní démony. Kořeny tohoto systému, jak ukázal náš indolog Otakar Pertold, jsou založeny na (ayur)védském výkladu vzniku nemocí a jejich léčení. V současnosti se masky uplatňují především na veřejných a divadelních představeních a ztrácejí svou původní funkci, se kterou se však dodnes můžeme zřídka setkat kupříkladu v odlehlejších a izolovanějších oblastech a u sinhálských etnik. |
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:
