Speleologie je obor zabývající se především výzkumem jeskyní. Marek se tímto oborem zabývá již 30 let. Venezuelu navštívil několikrát, natočil zde i stereoskopický 3D film Domino – hra v podkroví Ztraceného světa, a vydal také stejnojmennou 3D knihu. Marek se při focení v posledních letech zaměřuje na stereoskopii – techniku, která byla objevena již na konci 19. století. Nyní je však známější pod pojmem 3D.

Akopán není Tvojí první venezuelskou expedicí. Po té minulé jsi v jednom rozhovoru řekl, že jsi za Venezuelou udělal pomyslnou tečku a neplánuješ se tam vracet. Co Tě přimělo ke změně rozhodnutí?
Hlavním motivem byly tentokrát peníze. Slovenští vědci dostali astronomický grant na geologický výzkum našich jeskyní. Přizvali nás a slíbili, že zaplatí dopravu vrtulníkem na stolovou horu Churí, kde jsme objevili ty největší jeskyně. Taková nabídka se neodmítá. Slib ale nakonec nedodrželi a tak jsem se domluvil s domorodci, že nám pomohou odnést materiál na vedlejší Akopán.

Proč sis zvolil právě stolovou horu Akopán?
Akopán je jednou z mála stolových hor, na kterou lze jít pěšky. V roce 2004 jsem při přeletu kolem části Akopánu vyfotografoval mohutné vyvěračky i portály jeskyní. V roce 2014 jsme pak s Ríšou Boudou pořídili řadu stereoskopických snímků vrcholového plata. Ve 3D je dobře vidět reliéf povrchu. Připravili jsme logistiku pro přístup k obrovským propastem. Rozměr jícnu té největší jsme odhadovali na 300x100 m. Až po několika dnech se nám podařilo přes skalní města a specifickou horskou džungli k propastem dojít. Na dně, v hloubce přes 200 m, byla skutečně podzemní řeka, jak jsme předpokládali.
Zdroj: www.pohora.cz
Co na Tvé bádání říkali místní?
V pemonské vesničce Yunek je náš příjezd vždy velkým svátkem. Starosta Leonardo byl dokonce s námi na slavné expedici, která propojila jeskyně Kolibřík a Brewer do nejdelšího pískovcového systému světa. Podle indiánské mytologie jsme tuto klíčovou část podzemí nazvali Muchimuk. Více se o tom dá dočíst ve výše zmíněné knize Domino.
Pemoni si velmi dobře uvědomují turistický potenciál naší jeskyně. Při poslední expedici jsem na domorodce hodně apeloval, aby velmi zvážili jestli v budoucnu promačetují a vybojují cestu až ke vchodu do jeskyně. Jsou chytří a myslím, že dobře pochopili, jaký civilizační boom by jejich panenskou zemi postihl. Porozuměli také dobře, že profitovat budou přitom výhradně "bohatí" budoucí majitelé hospod a hotelů nikoliv Indiáni. O zničení vstupní části jeskyně ani nemluvě.
Naše výsledky jsou dnes ve Venezuele velmi vysoko ceněné. Aktuality jsou průběžně publikované v prestižním časopisu Río Verde. V některých tamních kruzích jsem si získal vážnost, které se mi u nás dostává mnohem méně. Pouze hrstka českých vědců si totiž uvědomuje obrovskou náročnost výzkumu podzemí stolových hor. Většinou jsou to jen ti, kteří si tepui zkusili na vlastní kůži.

Co je na výzkumu podzemí stolových hor tak náročné?
Nejnáročnější je bezesporu přístup k jeskyním. Máme nespočet leteckých fotografií velmi zajímavých lokalit z předchozích expedic. S kolegy pak na dálku (po mailu) vymýšlíme, jak se k nim dostat, kde uděláme tábor, kde může přistát vrtulník. Překážkou jsou neprůchozí skalní města a vegetace. Při poslední výpravě lilo každý den. Pár dnů boje s živlem člověk nějak přežije, ale po týdnu i ti nejotrlejší ztrácí motivaci na nějaký výzkum.

Při posledních venezuelských expedicích došlo ke dvěma tragédiím. Při natáčení dokumentu Domino přišel jeden člen týmu o oko a během expedice Akopán zahynul pilot vašeho letadla. Odradí Tě tyto nešťastné události od případné další expedice v této oblasti?
Po smrti našeho venezuelského kamaráda jsem začal bilancovat. Došlo mi, že úrazů jsme měli bezpočet a ještě více štěstí. Mnohé naše objevy předcházelo riskantní lezení a slaňování ve stěnách porostlých džunglí, v labilních závalech, v nevhodném počasí s extrémními dešti. Za největší riziko jsem vždy považoval přesuny vrtulníkem na stolovku a zpět. Dnes je také nepříznivá a nebezpečná politická situace ve Venezuele. Přesto všechno bych se tam rád vrátil, i když vím, že výzkum Systému Kolibřík-Muchimuk-Brewer nelze dokončit. Je to nekonečný příběh.

Plánuješ nějaké další expedice?
Rozhodně! Každý rok jezdím pravidelně na Balkán do vápencových jeskyní. Ze vzdálenějších destinací mám roky vytipovanou jednu hodně unikátní lokalitu v Turkmenistánu.

Čemu se ve svém volném čase věnuješ, když zrovna neprozkoumáváš jeskyně a nefotíš?
Měl bych konečně dokončit střih 3D filmu z nejdelší solné jeskyně světa, ale raději bych si sjel nějakou středně divokou vodu někde v blízkém Rakousku.

Marek Audy (*1969)
Narodil se v Brně, vystudoval VUT Fakultu strojní, ale už odmala čerpal speleologické i fotografické zkušenosti od svého otce. Je místopředsedou České speleologické společnosti. Účastnil se řady expedic do krasů Polských Tater, Orjenu v Černé hoře, Bosně a Hercegovině. Od roku 2002 při expedicích ve Venezuele objevil největší pískovcové jeskyně světa. V mezičase pomáhal při výzkumu solných jeskyní v Jižním Iránu. Patří k světově uznávaným jeskyňářským fotografům. Věnuje se také natáčení 3D filmů.

Těšte se na přednášku Marka Audyho na letošním festivalu OBZORY v neděli 13. 11. 2016 ve 13:30. Čerstvé expedice, známé osobnosti, důkladné know-how a praktické rady pro milovníky všelijakých aktivit v přírodě, inspirace, exotické jídlo, večerní koncert, skvělá atmosféra, místo, kde se potkávají fajn lidi… vše na jednom místě v Praze (Filozofická fakulta UK), o víkendu 12. – 13. 11. 2016. www.FestivalObzory.cz