Voodoo se považuje za synkretické náboženství, jinými slovy tedy jde o víru, která spojuje více náboženských vlivů. V případě voodoo je to západoafrická tradice mnohobožství včetně vlivů římského katolicismu. Kořeny voodoo sahají ke karibskému ostrovu Haiti a spojují i tak zdánlivě nesourodé tradice náboženství indiánských kmenů a svobodného zednářství. Voodoo najdeme také v Dominikánské republice, na Kubě, a dokonce i v americké Louisianě.

Voodoo je v přirozenou součástí beninského života. V západoafrickém Togu, Ghaně a Nigérii jej lidé také vyznávají, ale jen v Beninu se k voodoo hlásí velká část obyvatel, kolem poloviny populace. Nicméně i ti obyvatelé, kteří se oficiálně hlásí ke křesťanství nebo islámu, zahrnují nějaké prvky voodoo do své víry. Voodoo zkrátka prostupuje celou beninskou společností. 

Zdroj: nullCo je vlastně kult voodoo?

Voodoo je velmi těžké definovat, není to jenom víra, ale také způsob života, kultura, filozofie, jazyk, umění, tanec, hudba a třeba i medicína.

Součástí spirituálního světa voodoo je Mahou, nejvyšší bytost a dalších asi 100 božstev (voodoo), která reprezentují různé jevy (třeba válku, nemoc, zemi, vodu, blesky nebo kováře aj.). Kněží žádají bohy, aby zasáhli ve prospěch lidí, ale s černou magií nebo čarodějnictvím to nemá nic společného. Žádné propichování panenek nebo nic podobného zde neuvidíte. 

Někteří kněží používají různé bylinky na léčbu nemocí a možná někteří umí zneužít své znalosti i proti svým nepřátelům. Někdy jsou součástí obřadů i oběti (nejčastěji kuře nebo ovce, které jsou obětováni božstvům), někdy se používá alkohol, kterým se pokropí země… To vše v případech, kdy věřící prosí bohy o pomoc nebo svolení. 

Věřící prosí bohy o pomoc v nejrůznějších případech - léčba nemoci, hledání práce, obchodní jednání, hledání partnera nebo těhotenství. 

Pěkně od začátku

Historie voodoo se začala psát v roce 1697, kdy získala západní Hispaniolu (dnešní Haiti) Francie. Ta začala do své kolonie dovážet otroky z celé Afriky. Časté vzpoury a protesty proti špatnému zacházení končívaly útěky otroků do hor, kteří zde vytvářeli komunitu Maroonů. 

Komunita Maroonů se snažila zachovávat svoji původní kulturu a tradice. Zde se setkávali otroci z různých afrických zemí a později začala vznikat společná víra v božstva nejrůznějších afrických kmenů a etnik. Svůj vliv měl samozřejmě i římský katolicismus, který ve voodoo zanechal své stopy v podobě uctívání svatých (například uctívají svatého Patrika). V neposlední řadě sehrálo svoji roli i svobodné zednářství.

Kolonistům se družení otroků samozřejmě nelíbilo a snažili se náboženství potlačovat, jak se dalo. Výjimkou nebyly ani popravy kněží a kněžek. Obavy ze vzpour dohnaly kolonialisty ke krutým akcím, nezastavili se před ničím. 

Kněží François Mackandal vedl v letech polovině 18. století velkou vzpouru a vzápětí následovala vzpoura další. Jako vyjádření podpory se konal nejvýznamnější obřad voodoo v historii Haiti - Bwa Kayiman v roce 1791. Byl to vlastně začátek haitské války o nezávislost. 

Tanec mrtvých předků 

Každoroční setkání věřících v Beninu je oslavou tohoto náboženství. Věřící se setkávají na pláži, na místě, "ze kterého není návratu", tak mu říkají - protože jde o místo, odkud byli odváženi jejich předci jako otroci do Ameriky.

Věřící tancují, slaví. V historii již bylo voodoo zakázáno, takže je důvod k radosti. Ze 7 milionů obyvatel se k voodoo hlásí kolem 65 % věřících. 

Zvířecí oběti

K oslavám patří i zvířecí oběti. Stoupenci kultu voodoo věří, že život řídí duchovní síly, které mají původ v přírodních jevech, jako je voda, země, vzduch. Ty by měly být uctívány rituály spojenými se zvířecími oběťmi.

Věřící uznávají existenci nejvyšší bytosti, ale i mnoha dalších božstev, která jsou vlastně prostředníky mezi nejvyšším bohem a lidmi. 

FOTO: Isifa