Žraločí ráj se na Kokosovém ostrově proměnil v krvavé peklo

Kokosové ostrovy by se měly jmenovat spíše Žraločí. Oceán omývající jejich břehy patří k místům, kde žije nejvíce těchto predátorů. Právě tady ale začali svůj boj prohrávat. Kvůli ploutvím.

Žraloci zdejší vody znají jako vody bohaté na potravu, a jsou tak důležitou zastávkou při jejich putování oceány. A to se jim stalo osudným - rybáři si všimli, jak jsou místní vody plné žraloků a vzali je útokem. 

Kokosový ostrov leží v Pacifiku asi několik set kilometrů od pobřeží Kostariky. Administrativně je součástí provincie Puntarenas. Jediné lidské osídlení ostrova je stanice Guardaparques Wafer, která se nachází na severu ostrova v zátoce Bahía Wafer. Plavba lodí na ostrov z kostarické pevniny trvá přibližně 36 hodin. Celý ostrov spolu s okolním mořem je součástí Národního parku Kokosový ostrov. 

NEROVNÝ A NELÍTOSTNÝ BOJ: 30 SRŠNÍ PROTI 30 000 VČEL. KDO ZVÍTĚZÍ?

Řezání zaživa

Ilegální rybolov v okolních vodách Kokosového ostrova je asi největší problém - týká se nejen žraloků, ale i tuňáků a dalších mořských živočichů. Vzrůstající poptávka ohrožuje místní křehký ekosystém.

A jedním z nejpalčivějších problémů je poptávka po žraločí polévce, která se vaří z ploutví. Tento těžko pochopitelný trend spustil nevídané peklo - alespoň v tamějších širých vodách. Než si však v nějaké asijské restauraci poručíte polévku ze žraločích ploutví, na chvíli se zamyslete, zda to za to stojí. 

Je považována za vybranou pochoutku už staletí. V současné době na to doplatí ročně miliony žraloků. A co je na ní tak zázračného? Údajně posiluje orgány, působí jako afrodiziakum a bojuje proti stárnutí organismu. A měla by bránit vzniku rakoviny. Nikdo to však dosud vědecky nepotvrdil. 

Proč musíme chránit oceány? Jak jejich záchrana může ovlivnit naše životy?

Rybolov kvůli ploutvím neprobíhá zrovna etickým způsobem - rybáři odseknou živému žralokovi ploutve a žraločí torzo (stále živého živočicha) hodí zpět do moře, kde se mořský predátor po několika hodinách udusí nebo jej ve větších hloubkách roztrhají jiní predátoři. 

Z lodí pak ploutve (po vysušení) putují na talíře luxusních i méně luxusních restaurací v Hongkongu, Japonsku, Číně a jinde v Asii. A tam už se odehrává jiný příběh - většina strávníků o tom, co předcházelo vzniku polívky, ani netuší. Jde však o velký byznys - kilogram sušených ploutví stojí několik set dolarů. V některých zemích je tzv. finning (odřezávání ploutví ze živých žraloků) nezákonný, ale efektivní potírání se zatím příliš nedaří.

Kostarická vláda je obviňována z pasivity, a někteří ji dokonce viní ze spojení s ilegálním obchodem. Budoucnost je velmi nejistí - efektivní hlídání vod v koordinaci s propracovanějším právním systémem zatím příliš nefunguje. Stále dokola se ukazuje, že ilegální rybolov se provozuje v obrovských měřítkách a za pomoci velmi vyspělé techniky.

Podívejte se, jak nelítostně se dokáže člověk ke žralokům chovat (pozor, video obsahuje kruté záběry):

Špičková technika k zabíjení

Rybářské lodě si rozhodně nepředstavujte jako pohupující se bárky s jedním rybářem uprostřed moře. Jejich vybavení je technologicky na špičkové úrovni. Rybáři mají k dispozici nejmodernějšími sonary a GPS navigace je naprostým základem. Při hledání ryb se používají také letadla, která dokážou shora vysledovat hejna tuňáků a jiných ryb. A současné sítě jsou obrovské. A některé "umí" lovit nejen ryby, ale ničit korálové útesy a všechno, co jim přijde do cesty. 

Pristine Seas: Volání o pomoc

V roce 2009 se vyrazil na Kokosový ostrov mořský ekolog National Geographic Society Enric Sala a průzkumnice Sylvia Earleová spolu s týmem předních mořských biologů ze Střední Ameriky. Společně si dali za cíl prozkoumat zdejší oceán a zmapovat jeho roli v rámci světového ekosystému, a především se zasadit o to, aby byly tyto vody chráněny. 

Misi Pristine Seas zaštiťuje společnost National Geographic a spolu usilují usilují o vytvoření chráněných oblastí na území oceánů. Vzniká tak šance, že se oceán podaří zachránit.

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:

Související články