… celý den jsem tahal kuře z latríny

Jako malý kluk jsem se rád staral o kuřata, ale získat kuře je velký problém. Vedle nás bydlel nějaký můj příbuzný a ten měl slepice. Jednou mu jedno malé kuře spadlo do latríny. Když to zjistil, říkal, že je tam nechá a nebude je vyndávat. Ptal jsem se ho, jestli to myslí vážně, a on řekl, že ano, ale pokud kuře vyndám, můžu si je nechat. Snažil jsem se skoro celý den ho z latríny vytáhnout. Nakonec jsem ho dostal ven. Problém byl ale v tom, že málo rostlo. Uplynuly skoro dva roky a pořád bylo malé. Spával jsem s ním, abych ho zahřál. Jednou mě navštívil starší bratr a já jsem mu řekl, že mám malou slepici. Bratr se smál a já jsem mu řekl, že až to kuře vyroste, prodám je a získám nějaké peníze.

Jednou večer se moje kuře někde potulovalo, přiletěl orel a sebral je. Viděl jsem to a rozbrečel se. Rozběhl jsem se za ním a běžel a běžel asi dva kilometry. Házel jsem po něm kamení. Přiběhl jsem na místo, kde bylo hodně stromů. Orel usedl na strom, já jsem po něm házel kamení, on poskakoval a nemohl slepici v klidu sežrat. Tak ji konečně pustil, ale už byla mrtvá. Spadla na zem, bylo po ní a já jsem plakal.

 Zdroj: Redakce

… chodil jsem do Konga pro avokáda

Když mi bylo asi osm nebo devět let, pustil jsem se do obchodování, abych si vydělal na živobytí. Začal jsem chodit přes hranice do Konga a kupoval tam avokáda. Dal jsem si je na hlavu a donesl do Ugandy na prodej. Do podnikání jsem vložil svůj první kapitál, bylo to čtyři sta šilinků (asi 2,40 Kč). Peníze mi dala jedna příbuzná z Butogota, byla něco jako moje sestřenice. Jednou jsem k ní přišel, když mi bylo hrozně, a ona mi dala ty čtyři stovky, abych si cestou zpátky koupil banány. Já jsem si ty peníze nechal, protože jsem věděl, že když je použiju k obchodování, můžu získat tisíc šilinků (6 Kč) a můžu s nimi něco udělat. Vydal jsem se se svými čtyřmi stovkami do Konga a koupil za ně pět avokád. Byla velká, každé vážilo asi kilo, a já jsem nezvládl odnést všechna najednou. Dvě avokáda jsem si proto schoval v lese. Tři jsem odnesl sem, do Buhomy, a pak jsem se vrátil do Konga pro zbylá dvě. Jedna cesta mi trvala asi čtyři hodiny. Když jsem se vrátil se zbývajícími avokády, byla už skoro půlnoc. Přestože jsem šel sám a potmě, nezabloudil jsem. My totiž známe všechny cesty v okolí vesnice a nezabloudíme.

Prodával jsem avokáda po 150 šilincích, a když jsem jich prodal všech pět, měl jsem 750 šilinků (4,50 Kč). Našel jsem jednoho kamaráda, který také nechodil do školy, a s ním jsem šel do Konga nakoupit za těch 750 šilinků další avokáda. Nakoupil jsem za 600 šilinků (3,60 Kč), protože jsem po návratu musel kamarádovi zaplatit za pomoc. Prodával jsem je v neděli na trhu, kde bylo hodně lidí, a i když jsem je nabízel po 150 šilincích, někteří lidé mi dali dvě stovky a nechtěli nic zpátky. Tak jsem vydělal asi 2 000 šilinků (12 Kč).

Potom jsem začal pražit buráky, které jsem nakoupil za ty dva tisíce. Smíchal jsem je s kukuřicí a opražil je. Nasypal jsem je do košíku, vzal jsem lžíci, obcházel vesnici a nabízel lidem, aby ochutnali. Lidé ochutnávali a kupovali, takže nakonec jsem vydělal skoro deset tisíc šilinků (60 Kč). Jenomže otec rodiny, u které jsem tenkrát bydlel, měl nějaký problém a potřeboval peníze.

 Zdroj: Redakce

… a zase jsem neměl nic

Požádal mě, abych mu ty peníze půjčil. Vrátí mi je za týden. Dal jsem mu své peníze… ale on mi je nevrátil. Nejprve řekl, že možná příští týden, má totiž nějakou kávu na prodej a až ji prodá, peníze mi vrátí. Za týden řekl, že žádnou kávu neprodal a musím ještě týden počkat. Za další týden to samé a tak to šlo pořád dál. Byl jsem zase na nule.

Když jsem nic neměl, obrátil jsem se na staršího bratra, který v té době pracoval u nějakých lidí na zahradě. Vysvětlil jsem mu, co se stalo, a on mi dal tisíc šilinků (6 Kč). Znova jsem se pustil do podnikání a zase jsem chodil do Konga kupovat avokáda. Dělal jsem to až do toho roku, kdy v Ugandě zavedli základní všeobecné vzdělání.

Medardovo vyprávění zpracovala Hana Antonínová