Konec světa podle starých Mayů: Jak si ho představujeme my a co by na to řekli M

V posledních čtyřech dílech jsme si představili nejvýznamnější autory, kteří klíčovým způsobem ovlivnili vývoj moderního mýtu o velkých událostech v roce 2012. K nim se však přidružuje řada dalších postav a témat, která celý fenomén ještě rozšiřují. Množství těchto různých vlivů pak vytváří barvitý a místy dosti fantastický obrázek.

Konec světa podle starých Mayů: Jak si ho představujeme my a co by na to řekli Mayové?

Jedna z vizí například tvrdí, že se prohodí severní a jižní pól…

Viděli jsme, že první, kdo propojil „fenomén 2012“ s astrologií a s děním na obloze, byl již otec celé myšlenky Frank Waters. V jeho stopách kráčí další autoři, z nichž nejvýznamnější je asi John Major Jenkins, autor představy, že v roce 2012 dojde ke konjunkci ekliptiky s „galaktickým rovníkem“ a lidstvo vstoupí do nového věku.  

SPECIÁL: Mayský kalendář a rok 2012

 Zde už se objevují tóny katastrofy – Jenkins říká, že buď do této etapy vstoupíme dobrovolně, nebo do ní budeme násilně vtaženi. Podobně, byť ještě katastrofičtěji, vidí situaci Maurice Cotterell, jehož myšlenky byly jednou z hlavních inspirací hollywoodského filmu 2012. Mayský kalendář podle něj popisuje cyklus slunečních skvrn, který má vyvrcholit v roce 2012 erupcemi takové síly, že spustí velké kataklyzma. Je zajímavé, že z této apokalypsy má přeživší část lidstva opět vyjít očištěná a proměněná, byť není zcela jasné proč.

Součástí Cotterellovy vize je idea o pohybu zemských pólů, která později začala žít vlastním životem, zlidověla a nabyla různých verzí. Tvrdí se tak například, že se prohodí severní a jižní magnetický pól, případně se na zemské kůře póly poněkud posunou, výsledkem budou každopádně změny klimatu, zemětřesení, apokalypsy a podobné věci. Tyto myšlenky, stejně jako proroctví o slunečních skvrnách a představa o průletu galaxií „na druhou stranu“, patří mezi nejčastější témata, která kritizují přírodovědci a astronomové. V českém prostředí se vyvracení mýtů o tomto typu katastrof věnuje především Česká astronomická společnost. Mezi vědci kritizované scénáře patří i mýtus o planetě Nibiru (zvané též např. Planeta X, planeta Maldek apod.), která se má přiblížit a narazit do Země. Tato představa vznikla zlidověním a zkreslením knih Ericha von Dänikena a Zecharii Sitchina – astronomové pak dokola rezignovaně opakují, že žádná taková planeta neexistuje.

Zlí ještěři a laskaví mimozemšťané

Temná mračna nad mayskými ruinami v Belize. FOTO: Thinkstock

Jak jsme však viděli v minulých dílech, hlavním a původním jádrem „fenoménu 2012“ není předpovídání fyzické katastrofy, ale touha po proměně a obrodě lidstva. Zde najdeme nejfantastičtější představy a ideje, které však mají povšechně řečeno dosti podobné jádro – totiž myšlenku, že lidstvo je nějakým způsobem manipulováno zlovolnou skupinou (mohou to být např. tajemní ilumináti, zlí vesmírni ještěři, mocichtivé finanční elity planety a podobně), která tyje z jeho práce a trápení. Úkolem člověka je osvobodit se.

K tomu mu pak mohou pomoci různé ochranitelské skupiny ne nepodobné Argüellesovým „galaktickým Mayům“ - někdy jde o vlídné a moudré mimozemšťany, jindy o tajuplná starověká božstva. V každém případě se blíží rok 2012, moment záchrany lidstva ze spárů zlých mocností, a právě proto je nyní útlak člověka tak silný – zlovolný protivník se snaží vší silou zabránit univerzální spáse. Netřeba konstatovat, že se v těchto myšlenkách silně projevuje konspirační, paranoidní podtext.

„Fenomén 2012“ však už dávno není pouze záležitostí konkrétních esoteriků, spisovatelů, vizionářů a šílenců. Útržky jednotlivých názorů, mýtů, teorií, vidění, halucinací i pustých výmyslů přecházejí volně mezi lidi a kvasí v kavárenských diskusích, propojují se s individuální frustrací a osobními zážitky jednotlivých lidí a vlévají se jako tisíce proudů do sociálních sítí, kde se transformují, navzájem propojují a upevňují.

Jak vypadalo mayské divadlo? Byla to krvavá podívaná - dokazuje amfiteátr

Po internetu kolují tisíce textů na blozích, v klubech a v diskusních fórech, kde se projevuje jak strach z neodvratně se blížící katastrofy, tak touha a naděje, podle níž bude konečně možné vyřešit vše špatné v lidském životě a vstoupit do věku, kdy bude život snazší, plnější a duchovnější. Ne knihy new age proroků, ale právě masivní a spontánní odpověď lidstva na ně je hlavní silou „fenoménu 2012“. Bez nich by byl jen další z řady fantasmagorií ze zaprášených regálů knihkupectví. Takto se však mění v plnokrevný moderní mýtus, který můžeme sice kritizovat, odmítat nebo jím pohrdat, nemůžeme jej však odmávnout jako bezvýznamný.

Úvodní ilustrační foto: Thinkstock

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:

Související články

Jsme na Facebooku

Večer v TV

Celý program

Přihlášení k odběru newsletteru

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru a neuniknou vám žádné novinky z webu i časopisu National Geographic.