Bohatství dělá z lidí sobce a darebáky, potvrdila vědecká studie
Co myslíte, kdo má větší tendenci lhát, podvádět a krást – chudí, nebo bohatí? Studie amerických psychologů dospěla k poměrně jednoznačné odpovědi.
Mohlo by se zdát, že bohatí lidé mají k nemorálnímu chování méně důvodů – jsou zajištění, nebojují o přežití a jen si zvedají sociální status. Podle psychologů Paula Piffa a Dachera Kellnera z univerzity v Berkeley je opak pravdou. O jejich výzkumu informoval vědecký časopis Scientific American.
Tato dvojice v řadě studií analyzovala, jak moc se lidé zajímají o pocity ostatních. Autoři zkoumali, do jaké míry se starost o potřeby bližních liší podle sociálního statusu. Výsledek se dá shrnout jednoduše: Čím výše člověk na žebříčku vystoupá, tím lhostejnější jsou mu problémy ostatních.
V jedné ze studií například psychologové pozorovali chování řidičů na rušné čtyřproudové křižovatce. Výsledek? Čím luxusnější automobil, tím bezohlednější chování řidiče. Majetnější automobilisté méně respektovali pravidla – a platilo to shodně pro muže i ženy z vyšších tříd. V jiné studii zase odhalili, že řidiči luxusních aut častěji zrychlovali, když se pokoušeli projet přechod, k němuž se blížil chodec. A to dokonce tehdy, pokud už navázali s chodcem oční kontakt…
Jsou sobci bohatí, anebo boháči sobečtí?
Psychologové řešili i otázku, zda sobecké chování vede k bohatství, anebo jestli se bohatí lidé stávají sobci. Vytvořili pro to zvláštní studii, v níž manipulovali pocity testovaných osob, aby se cítily jako zástupci jiné sociální třídy. Dali účastníkům experimentu nějaký čas, aby pobyli s lidmi z nižších a vyšších vrstev, s nimiž se mohli porovnávat.
Pak jim nabídli cukroví z mísy – řekli jim, že si mohou vzít, kolik chtějí. Současně jim řekli, že zbytek dostanou děti odvedle. Účastníci, kteří se předtím srovnávali s příslušníky nižších vrstev, si brali výrazně víc cukroví, a ponechali tak dětem méně. Zdá se tedy, že příčinou sobeckého chování je bohatství – a ne naopak.
Na tyto studie navázaly další experimenty. Ty zjišťovaly, jak mění bohatství pohled na utrpení ostatních. Psychologové došli k závěru, že chudobnější lidé se častěji ztotožňují s výroky jako „Všímám si lidí, kteří potřebují pomoc“ a „Je důležité pomáhat zranitelným.“ I v tomto testu převažovaly ekonomické faktory nad ostatními. Další pokus spočíval ve sledování dvou videí, přičemž lékaři monitorovali účastníkům tepovou frekvenci. Na prvním videu sledovali výstavbu domu, na druhém děti trpící rakovinou.
Poté, co s videem skončili, dostali účastníci experimentu otázku, kolik soucitu cítili při sledování filmů. Výsledky studie ukázaly, že ti s nižšími příjmy a horším vzděláním cítili více soucitu při sledování videa s trpícími dětmi. Potvrdily to i výsledky měření tepové frekvence: zpomalila se při sledování trpících dětí. To se stává, když člověk nějakému vjemu věnuje větší pozornost.
| Výrazné úspěchy mají i čeští psychologové. Třeba na misi na Mars dohlíží český psycholog. |
Bohatí ostatní lidi nepotřebují
Zmíněné studie navazují na starší výzkum, který zjistil, že bohatí lidé jsou horší při rozeznávání emocí ostatních a také méně sledují lidi, s nimiž komunikují. Proč by ale bohatství a sociální status měly snižovat míru soucitu? Logické by bylo, že čím méně zdrojů člověk má, tím sobečtěji by s nimi měl hospodařit. Psychologové z Berkeley na to odpověď zatím nenašli. Pracují však s hypotézou, že bohatství dává člověku pocit nezávislosti – a zbavuje ho tak potřeby sledovat zbytek společnosti. Nemusí se tolik na ostatní spoléhat a mohou si dovolit ten luxus, že se nestarají o jejich pocity a problémy. V podstatě tedy psychologové jen vědecky potvrdili pravdivost přísloví „sytý hladovému nevěří“.
Vědci také dokázali, že čím bohatší člověk, tím pravděpodobněji bude souhlasit s tvrzením, že „chamtivost je dobrá.“ Piff a jeho kolegové věří, že takové postoje vedou k častějšímu neetickému chování.
