Rockefeller: Příběh syna dřevorubce, který se stal prvním miliardářem planety

Jak se stát ze syna dřevorubce nejbohatším mužem planety? Návod vám nedáme, ale třeba vás tento příběh alespoň inspiruje…

Rockefeller: Příběh muže, který se stal prvním miliardářem planety
Rockefeller: Příběh muže, který se stal prvním miliardářem planety
Zdroj: archiv

Z nuly hrdinou - Rockefeller symbolizuje americký sen, jako nikdo jiný.

Velryby byly v polovině 19. století jedním z největších průmyslových odvětví své doby. Jejich olej se používal na svícení i topení – byl to obrovský byznys, který živil statisíce lovců, námořníků i zpracovatelů. Jenže s tím, jak přibývalo lidí, kteří ho používali, se zdánlivě nekonečná stáda mořských savců začala tenčit. Cena velrybího oleje stoupala a zoufale se hledala náhrada.

Brzy se ukázalo, že jediný prostředek, který může velryby nahradit, je ropa a její produkty. A právě na tom zbohatla celá generace Američanů – ale nejvíc John Davison Rockefeller (8.6.1839 – 23.5.1937). Podle průzkumu časopisu Forbes z roku 2008 se stal prvním člověkem, jehož majetek překonal hodnotu miliardy dolarů. A to v době, kdy měla miliarda úplně jinou cenu než dnes. Rockefeller v době své největší slávy ovládal 90 procent všech světových zásob ropy, financoval více výzkumů než americká vláda a zaměstnával statisíce lidí. Začátky přitom byly víc než skromné…

Škola života

„Big Bill“ přijížděl do nejrůznějších městysů docela často. Místní ho měli docela rádi, obchodoval sice především s krajně podezřelými všeléky a zázračnými mastičkami, ale občas přivezl i něco užitečnějšího. A hlavně s ním byla zábava. Lidé, kterým dryáky prodával, naštěstí netušili, že tento muž medicíně vůbec nerozumí a původně dělal dřevorubce. Z cest se „Big Bill“ Rockefeller vracel domů jen občas. Vždy, když se ale do rodného Richmondu vrátil, svému synkovi Johnovi vyprávěl, jak správně rozjet obchod. Na chlapce to působilo stejně jako výchova jeho silně věřící baptistické matky. V dospělosti, když se John D. Rockefeller stal nejbohatším mužem světa, vždy kombinoval bezskrupulózní obchodní praktiky s překvapující dobročinností – už od prvních kšeftíků vždy odevzdával šest procent zisku své církvi.

John D. Rockefeller je osobností tohoto týdne proto, že právě 10. ledna 1870 založil společnost Standard Oil, která se později stala největší korporací celého světa. Tento den se někdy pokládá za začátek "doby ropné".

Práce jeho otce nebyla sice úplně čistá, ale rodině zisk přinesla, John mohl vystudovat dobrou střední školu a po ní ještě absolvoval kurz účetnictví. Logicky pak v šestnácti letech nastoupil na místo účetního – s příjmem 50 centů denně. Postupně se dal sám na obchod, nejprve s potravinami a pak objevil, v čem je kouzlo ropy. Pořídil si vlastní rafinérii a začal s ropou obchodovat. Toto odvětví bylo teprve v začátcích, ale Rockefeller správně pochopil, že páchnoucí tmavá hmota se brzy stane černým zlatem. Nebál se půjčovat si, investoval a vždy dokázal být o krok napřed před konkurenty.

I v době, kdy jeho příjem začínal překračovat stonásobek průměrné mzdy, si dokázal najít čas na kostel. O víkendech kázal, ale dokonce mu připadalo přirozené, že občas v kostele osobně uklízel. V porovnání s dnešními miliardáři se zdá, jako by Rockefeller pocházel z jiného živočišného druhu. Ale dokázal být i nemilosrdný. V červnu 1870 založil společnost Standard Oil a během pouhých dvou let dokázal zlikvidovat veškerou konkurenci. Používal přitom nejrůznější praktiky, od umělého snižování cen, aby odrovnal soupeře, až po jeho oblíbený trik: šéfy soupeřících firem nechal nahlédnout do svých účetních knih, aby se přesvědčili, proti čemu stojí.

A Rockefeller stvořil ropovod

Rockefeller dokázal přicházet s novými a netradičnímu myšlenkovými postupy. Když se pohádal s největší firmou, která přepravovala ropu po železnici, přišel s ropovody. Ke konci 80. let 19. století měl Rockefeller prakticky monopol na obchod s veškerými ropnými produkty v USA. Dokázal je dostat ke koncovým zákazníkům levně a spolehlivě – a na ničem jiném už vlastně nezáleželo. Jeho obří společnost, kterou přeměnil na trust (neboli korporaci korporací) každým rokem zvedala zisk, a to i v letech, kdy si Amerika procházela krušnými roky. A tím také získával Rockefeller nepřátele. Vláda se snažila jeho nekontrolovatelné podnikání kontrolovat; zdálo se jí, že se jí vymyká zpod kontroly – a to byla pravda.

Rockefeller, místo, aby stál na místě, své impérium dále rozšiřoval. Aby nebyl závislý na dopravcích, začal skupovat železniční tratě i automobily. Přesto osobně žil stejně skromně jako doposud – do zaměstnání například jezdil vždy jen tramvají. 

Sentiment proti monopolům, podpořený řadou investigativních článků odhalujících nekalé metody Standard Oil vedl k zákonům, jimž se podařilo částečně moc ropné megakorporace zlomit. Roku 1909 bylo federálním zákonem rozhodnuto, že se společnost musí rozdělit na 34 korporací, jména řady z nich známe dodnes: Exxon, Amoco, Conoco, Mobil nebo Chevron. Rockefeller však dokázal vydělat i na tomto – dokonale předvídal, jak se budou vyvíjet pohyby akcií po nucené rozluce a díky tomu ještě víc zboohatl.

Miliardář v důchodu 

V té době se však už miliardář pomalu odebíral do důchodu a víc než na obchod se zaměřoval na charitu. Podporoval univerzity, zakládal nadace bojující proti nemocem, daroval peníze i na umění. Na stará kolena si vybudoval několik podivných zvyků, které by asi nikomu jinému neprošly. Tak třeba, když přišel mezi děti, rozdával jim měďáky, dospělým zase dával stříbrné deseticenty – a to třeba i multimilionářům…

Ve svých pamětech z roku 1906 Rockefeller napsal, že má v životě dva cíle: vydělat sto tisíc dolarů a dožít se sta let. Zatímco první cíl tisícinásobně překonal, ten druhý mu o fous unikl. Zemřel ve věku 98 let.

 

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:

Související články