Doprava na Bali

Jakmile se octnete na letišti a nasednute do taxi nebo pronajatého auta, dojde vám, že na ostrově bohů zřejmě pravidla stanovili opravdu bohové sami.

Pravidla tu totiž téměř neexistuji, na silnicích nezahlédnete žádné značení s povolenou rychlostí a pravidlo že helmu na skútru musíte mít pořád, dodržuji všichni pouze na místní hlavní cestě. Ta se jmenuje Bypass, a místní jí považují za dálnici.

Ač provoz na balijských silnicích může na první pohled připomínat naprostý chaos, jsou tu i nepsaná pravidla, která ač neznalému turistovi nedávají smysl, je nutné je dodržovat.

V první řade je důležité to, ze se tu jezdí na červenou! Ano čtete správně. Pokud jedete rovně a nikam neodbočujete, můžete jet na červenou, která je pouze indikátorem stůj pro odbočující.

Je to občas dost nepřehledné a proto u velkých križovatek zpravidla stojí policista, který hned velmi rád vysvětlí, jak to tady na Bali funguje.

Informace však poskytuje výhradně za poplatek – totiž pokutu, kterou vám musí vystavit protože jste zastavili na červenou :)

Zastavení na červenou bývá tím nejčastějším přestupkem, který našinci na tomto ostrově mohou spáchat.

Dalším velice běžným přestupkem je stav vašeho opálení. Když se totiž projíždíte v autě nebo na skútru a je na vás vidět ze jste sluničko neviděli už půl roku, jste pro místni policii snadná kořist.

To kvůli tomu, že místní policie ví, že jste pravděpodobě zrovna dorazili na Bali a bude vás možné obviňovat z přestupku, který jste možná ani vůbec neprovedli.

Vychytralí policisté totiž počitají s tím, že jste tu tak krátce a neměli jste ještě čas nasbírat informace u večere od dalšich turistů, jak to tady vůbec na silnicich chodí. Na Bali se jednoduše musí smlouvat, a to i s policíí, stejně jako na trhu. Když vás zastaví za nezastavení na červenou, je potřeba se ohradit tím, že se u nás doma prostě na červenou zastavuje a je to pro nás přirozené.

Dalši věcí co vás na Bali určitě pobaví je fakt, že Balijci na skútru skoro žijí. Jsou schopni přepravit cokoliv - čtyrčlennou rodinu, 20 slepic, malý zverimex, pojízdnou polívkarnu zvanou Bakso a přitom ležérně při jízdě pokuřovat tolik oblíbené hřebíčkové cigarety.

Indonésané mohou řídit motocykl od 15 let. Ovšem na vedlejších silnicích zcela běžně uvidíte šestiletého klučinu, který se prohání ulicemi s kamarády na skútru bez helmy, ale se souhlasem rodičů.

Další zajímavostí je doplňování paliva. Pokud uvidíte na okraji cesty malý stánek s lahvemi vodky, vězte, že to není vodka, ale benzín pro skútry a motorky. Stačí jen zastavit a nechat si načepovat u této miničerpací stanice. Za litr benzínu tu zaplatíte 5000 rupií, tzn asi 10 korun.

Jedno je jisté, na silnici to nikdy není nuda a je potřeba být neustále na pozoru. Na silnicích se totiž rádi vyhřívají balijští psi, kterým hluk vůbec nevadí a někdy se ani neráčí zvednout, když se na ně střemhlav řítí skupina automobilů. Nezbývá než dát slušné pozdravení, objet pány psy a pokračovat v jízdě dál.

Nejbezpečnejší alternativou je pronajmout si řidiče a pěkně ten celý shon pozorovat a fotit z okénka. Mužete tak bezstarostně pozorovat úžasný nekontrolovatelný chaos, na který budete ještě dlouho vzpomínat.

Autor: Gabriela Charvátová, Dovolená Bali

Průvodkyně a cestovatelka žijící dlouhodobě na Bali.