Embéčkem kolem světa: Česko-slovenská výprava se starou škodovkou
Dva obyčejní kluci a staré embéčko. Tak trošku hec, tak trošku pokus o navázání na tradici Hanzelky a Zikmunda. A hlavně nápad, který na sto procent vyšel.
Dva mladí dobrodruzi, bratranci Michal a Martin, se vydali na cestu kolem světa. Neměli k tomu miliony ani špičkovou techniku, ani vytuněnou tatrovku jako jejich předchůdci Hanzelka se Zikmundem. Kolem zeměkoule se vydali v prastarém embéčku (neboli Škodě 1000 MB), které překřtili na Julii. Už na začátku knihy je jasné, že to s autem s rokem výroby 1969 nebudou mít vůbec lehké…
Osobně jsem měl hodně špatný pocit, když nám ráno na brazilské hranici někdo zabušil na okno pistolí.
Během cesty psal Michal deník a současně e-maily domů – z kombinace těchto dvou zdrojů po návratu vytvořil velmi zábavnou a současně poučnou knihu. Příběh sedmiměsíční výpravy popisuje s nadhledem a přitom přináší spoustu informací; velmi moderně, čtenáři se skoro zdá, že brouzdá po webu.
Na Sibiř i do tropů
Cestovatelé během cesty kolem světa projeli dvaadvacet zemí ležících na čtyřech světadílech. Překonali přitom překážky, na které konstruktéři MBčka rozhodně nemysleli. Například překonat trasu Transsibiřské magistrály nebo jihoamerické džungle není věc, pro kterou by bylo eméčko stavěné.
Na autorech je sympatické, že cestu chápou jako setkávání se s jinými lidmi. Nepopisují zbytečně notoricky známé památky, ale raději povypráví, jak to vypadá na moskevské diskotéce nebo jak se povídá s litevskou stopařkou. Styl, který přesně vyhovuje mladé generaci cestující za zážitky, mají autoři dokonale vycizelovaný – možná si sice občas něco přimyslí, ale vy jim to stejně věříte.
Michal Vičar je vystudovaný psycholog a umí načtené vědomosti velmi prakticky využívat při glosování různých situací, které na cestách zažívá. V rozhovoru nám prozradil, jak celou cestu vnímal.
Jak vás myšlenka objet svět „embéčkem“ vůbec napadla?
Jako většina dobrých věcí – v hospodě po pátém pivu. Ten večer jsme se nápadu ještě smáli, ale hned druhý den jsme to vzali vážně. A začali se připravovat…
Jak taková příprava na cestu kolem světa vypadá?
Trvalo to nám to skoro rok. V první fázi jsme si plánovali, kudy jet a čemu se vyhnout, v té druhé, náročnější, jsme sháněli peníze od sponzorů a řešili detaily.
Když už jsme u peněz, na kolik vás osmiměsíční cesta kolem světa přišla?
Celkem nás to stálo asi půl milionu korun, z toho jsme sami dali 100 000, zbytek jsme sehnali od sponzorů a také díky mediální podpoře.
Hlavním hrdinou vaší cesty byla stará škodovka – embéčko, kterému říkáte Julie. Co byste nám o ní řekli?
Julie byla středobodem celé výpravy. Na embéčku je skvělé, jak snadno se opravuje; dokázali jsme to po osm měsíců přesto, že ani jeden z nás nemá technické vzdělání. Samozřejmě jsme se u tak starého auta potýkali se spoustou problémů, ale na jejich vyřešení nám stačil rozum a manuál k autu.
Jaká nejhorší nehoda Julii potkala?
Rusko. Některé tamní benzínky totiž dávají do benzínu vodu a nám zrezla nádrž. To byl pořádný problém. Naštěstí se nám to podařilo vyřešit.
Jaká situace byla za celou dobu nejrizikovější?
Určitě bouračka ve Venezuele. Srážku s autobusem Julie odnesla pomačkaným předkem, ale i to bylo řešitelné. Vždycky jsme si říkali, že když se auto rozbije úplně, tak aspoň nebudeme muset platit poplatky za jeho dopravu zpět přes oceán. Osobně jsem měl hodně špatný pocit, když nám ráno na brazilské hranici někdo zabušil na okno pistolí. Pak se sice ukázalo, že šlo o policisty v civilu pátrající po nějakém uprchlém vězni, ale příjemné to rozhodně nebylo.
| Knihu Embéčkem kolem světa od Michala Vičara a Martina Beťka vydalo nakladatelství Jota. Dá se pořídit i verze s filmovým DVDčkem. |
Co vám tento projekt dal? A hodláte na něj nějak navázat?
Uvědomil jsem si spoustu věcí o světě i sám o sobě. Asi nejvíc to, že pokud máme nějaké sny, měli bychom se je snažit nejen snít, ale i naplnit. Možnosti na to máme. Taky mi došlo, že nejspokojenější jsem doma – čímž už vlastně odpovídám na vaši druhou otázku; cítím, že mám momentálně necestováno dost.
Je nějaký zážitek, na který nikdy nezapomenete?
Je jich víc, neustále jsme se setkávali se zajímavými lidmi. Ale určitě si vzpomenu třeba na situaci, kdy jsme se na jihu Mexika chtěli zajet vykoupat k nějakému jezeru. Přijeli jsme k jakési chatrči, před kterou stál mladý indián. Opíral se o zábradlí, podíval se nás a povídá:“Už jsem na vás čekal.“ To bylo neskutečné…
