Sestavili seznam slov, která vyjadřují emoce: 146 slov vyjadřujících hněv, 92 strach či obavy, 224 slov naznačujících radost, a naopak 115 smutek, 30 zástupců znechucení a 41 výrazů překvapení. A pak začala analýza knih vydaných v každém roce 20. století s pomocí počítačů. Šlo o miliardu slov v milionech knih.

"Nechtěli jsme najít nic konkrétního. Byli jsme zvědaví a trochu očekávali, že používání emočních výrazů bude více méně konstantní v čase," citoval server NPR Alexe Bentleyho, který se na výzkumu podílel. Proto bylo překvapivé, že výsledná data ukázala značné výkyvy bez ohledu na to, že se měnila i popularitarůzných výrazů.

Překvapivé výsledky

"Jasnost některých modelů byla myslím překvapivá pro všechny z nás," dodal Bentley. Radost byla nejvíce čitelná ve 20. letech minulého století. Druhým protipólem byl válečný rok 1941.

Výsledky přitom nebyly dány jen tím, že během války se logicky píše více o hrůzách a obětech. Emoční výkyvy se projevily napříč všemi publikacemi - tedy i v návodech a příručkách. Zároveň vyšla najevo překvapivá skutečnost, že projevování emocí v průběhu 20. století klesalo. Předpoklad byl přitom opačný, že lidé na počátku století byli uzavřenější a nedávali své emoce najevo, a nyní s rozvojem komunikačních technologií z internetu emoce přímo tryskají.

"Kolem roku 2000 jsme používali méně častěji slova vyjadřující emoce než o sto let dříve, ať již to byl hněv, radost, zlost, znechucení či překvapení," uvedl Bentley a dodal, že výjimku představovala doba těsně před rokem 1980, kdy se zvýšila frekvence slov vyjadřujících strach.

Strach, který zvolil Thatcherovou

Ve skutečnosti tam je jen jedna výjimka, kterou Bentley a jeho kolegové zjistili: strach.

"Strach vyjadřujícící výrazy se začínají vyskytovat častěji těsně před 1980," říká Bentley a odkazuje tak na dobu před nástupem Margaret Thatcherové, kdy Británie čelila ekonomickému propadu a rostoucí nezaměstnanosti spojenými s vlnou stávek.

V anglosaském světě se podobné jazykové analýzy provádějí často a hodně se o nich píše především během voleb, kdy se rozebírá četnost výrazů v projevech předních politiků. Tedy nakolik mluví o sobě, o svých protivnících a jaká témata či hodnoty akcentují. U nás není tato metoda příliš popularizovaná.

Podobná knižní analýza, by pak byla v našich podmínkách komplikovaná tím, že přinejmenším polovinu z minulého století u nás fungovala cenzura kombinovaná s prosazováním určitých pohledů a témat, která by výzkum deformovala, protože se například užívalo termínu láska ve spojení se Sovětským svazem.