Grenada: Najdete tam údajně nejkrásnější přístav Karibiku
O grenadském přístavu Saint George´s se říká, že je nejhezčím přístavem v Karibiku. Přesvědčte se, jestli je to pravda. Provede vás Mart Eslem.
Grenada je nejmenší nezávislý stát (spíš státeček) na západní polokouli…
Karibské ostrovy a ostrůvky od sebe navzájem nejsou příliš daleko, takže při návštěvě jednoho často neplánovaně dochází k návštěvám i těch okolních. Jednou z takových možností je návštěva Grenady, která je ze souostroví Trinidad a Tobago doslova co by kamenem dohodil.
Dvouvrtulový jednoplošník pro zhruba dvacet pět pasažérů řídí pilot oblečený do okrově zelených barev společnosti Caribbean Star Airlines. Let trvá sotva pětadvacet minut.
Z oblasti letiště jsme se přesunuli do hlavního města Saint George's. Cesta mikrobusem stála sice pouhý jeden východokaribský dolar a padesát centů, ovšem i ten jsme ušetřili. Omylem jsme totiž mávli na mikrobus policejní. Paní policistka za volantem však byla tak laskavá a dovezla nás až do přístavní zátoky zvané The Carenage.
Sotva jsme vystoupili, ujal se nás další přívětivý člověk. Sice napůl bezdomovec, ovšem velice znalý místní historie a reálií. Neholená tvář zhruba padesátníka, červené tričko, sportovní čepice v karibských barvách a světlé plátěné kalhoty, to je hrubý popis našeho průvodce krásami Saint George´s.
Ve městě žije asi třetina z více než jednoho sta tisíc všech obyvatel Grenady. Jedná se o nejmenší nezávislý státeček na západní polokouli.
Je opravdu nejkrásnější? Kdo ví…
Kráčeli jsme po Wharf Road obepínající přístav, obklopený strmými stráněmi posetými pestrobarevnými domečky. Atmosférou zátoka připomíná pobřeží Jaderského moře s plno rozmanitými zákoutími. S trochou nadsázky je tato část Saint George´s prezentována jako nejhezčí přístav celého Karibiku. Možná tomu tak i bude, plně to nemohu posoudit, a proto nezbývá než si to myslet také.
Po strmé silnici jsme opustili úroveň mořské hladiny a kousek za budovou finančního úřadu šplhali k pevnosti Fort George. Pevnost postavená Francouzi v roce 1705 slouží nyní jako policejní základna a ubytovna.
Stopy kolonialismu
Šlapání do příkrého kopce nás stálo dost tekutin. Teplota na slunci se vyšplhala snad k padesáti stupňům. Lil z nás pot jako z konve. Velice jsme proto záviděli našemu průvodci, který si v bílých odřených mokasínech poskakoval pomalu do tanečního kroku a na čele neměl ani kapku. Byl na vlhkost vzduchu i vysoké teploty zvyklý od dětství, a netrpěl proto jako my.
Pohybovali jsme se v útrobách pevnosti zcela bez problémů, překvapivě jsme mohli nahlédnout a filmovat i uvnitř policejní ubytovny a vůbec nikdo nic nenamítal.
Z hradeb Fort George, posetých rezavějícími děly ještě z koloniální éry, je krásný výhled. Kromě města, které jsme viděli pod námi jako na dlani, lze dohlédnout až do zátoky s naším hotelem, nacházejícím se necelé tři kilometry jihozápadně.
Krvavý den grenadských dějin
Hradby však také byly svědky jedné smutné události grenadských dějin. A příští rok od temného okamžiku uplyne rovných třicet let. V říjnu 1983 došlo v okolí pevnosti ke střelbě do davu demonstrujícího proti zatčení premiéra Maurice Bishopa pučistickým vojenským režimem.
Rovných čtyřicet obětí z třicetitisícového davu protestujících společně s premiérem a skupinou jeho věrných popravených na dvoře pevnosti. To byl smutný účet tohoto krvavého dne v dějinách malé karibské země.
Na dvoře pevnosti stojí starý sloup s přišroubovanou deskou a basketbalovým košem. V dřevěné desce jsou dodnes patrné otvory od kulek vyslaných z pušek popravčí čety, sloužící jako memento onoho krvavého dne.
Po prohlídce pevnosti jsme zamířili dolů na veřejné tržiště. U presbyteriánského kostela Svatého Ondřeje (St. Andrew) jsme poděkovali našemu společníkovi, dali mu každý po pěti dolarech za výklad, načež se po něm jako mávnutím kouzelného proutku slehla zem. Zmizel, aniž jsme se vůbec dozvěděli jeho jméno. Svou odměnu si však zasloužil, ať již za znalosti či za příjemné vystupování.
