Jak homosexuálové zachránili západní civilizaci
Každý, kdo ví něco o dějinách (anebo viděl film Zacka Snydera 300), tuší, že nebýt řeckých vojáků, byla by dnes Evropa nejspíš pod vládou Peršanů a jejich potomků. Už méně se však ví, jak moc byla drsná sparťanská vojenská kultura založená na homosexuálních vztazích.
Sparťané prosluli jako nejlepší válečníci starověku – oprávněně. Kolem války a bojování se točila celá jejich kultura. Už od mládí byli chlapci vychovávaní k tomu, aby zabíjení a boj ve formaci byli tím, co ovládají nejlépe na světě. A právě na Spartě a jejích těžkooděncích byl postaven úspěch řeckých měst ve válkách proti Peršanům. Proti přesile z východu jim pomohl jen dokonalý výcvik, vynikající zbraně a špičková tělesná kondice. A homosexualita.
Homosexuální vztahy se pro Sparťany staly základem společnosti armády. Mladí chlapci žili s rodinou jen do sedmi let, pak jejich výchovu převzala komunita. A už od dvanáctiletých holobrádků bylo běžné, že měli staršího milence-patrona. Homosexuální vztahy pak mladíky provázely celý život, vždy však byly z dnešního pohledu „nerovnoprávné“. Starší muž byl dominantní, a to jak v sexuální oblasti, tak v oblasti práva a moci. Šlo tedy o vztahy mladšího a staršího muže. Velmi podobný model však znaly i Athény. Řekové měli homosexuální vztahy podložené i filozoficky. Na homosexualitu vojáků a její smysl pro soudržnost bojové jednotky upozornil poprvé už Platón v rozpravě Symposion. Slovy Faidra zde tvrdí, že žádný bojovník neuteče z boje, pokud se na něj přitom dívá jeho milenec, který by se za něj styděl.
Válka nade všechno
![](https://g.denik.cz/s/ng/2012/08/sparta-196x240.jpg)
Proč se tento způsob života tak ujal? Tento podivný model se ukázal jako nesmírně funkční. Sparťanské válečné umění se zakládalo na útvaru nazvaném falanga, tedy několika řadách bojovníků, kteří s těžkými štíty pobitými bronzem a s dlouhými kopími postupovali proti nepříteli jako neporazitelná stěna.
Tento útvar nazývaný falanga byl závislý na tom, aby si muži stojící vedle sebe stoprocentně věřili – byla právě tak silná jako její nejslabší článek. Pokud se jeden z mužů v řadě rozhodl, že uprchne, mohla se celá rozbít.
Proto bylo důležité, aby všichni bojovali nejen za sebe, ale i za muže vedle sebe. A čím hlubší byly vztahy mezi nimi, čím lépe se bojovníci znali, tím pevněji při sobě v boji drželi. Láska a sexuální pouto mezi muži se tak staly další silnou zbraní sparťanské armádní mašinérie. A fungovalo to nadmíru dobře.
Homosexualita přitom jako pojem ve staré Spartě vůbec neexistovala, homosexuální chování bylo tak běžné, že pro ně nebylo potřeba vymýšlet speciální pojmenování. A homosexuálové (tedy prakticky všichni dospělí muži) ani nebyli spojováni se zženštilým vystupováním – tak, jak to bývá tematizováno dnes. Ono to ani nešlo, sparťanská kultura byla tak drsná a muži tak nebezpeční, že na nich nebylo zženštilého vůbec nic. Malý příklad: rituál přechodu do dospělosti se nazýval crypteia. Během něj se mladý Sparťan vydal pryč ze svého rodného města s jediným úkolem – vlastnoručně podříznout alespoň jednoho cizince…
O Spartě a způsobu tamního života toho (například oproti Athénám) dnes víme překvapivě málo. Z archeologických výzkumů se příliš vyčíst nedá, historici tedy vycházejí především z římského historika Plutarcha – ale ten žil až na počátku našeho letopočtu. Mnoho dalších zpráv pochází od Athéňanů, kteří měřili život ve Spartě vlastním metrem a přenášeli na Sparťany vlastní pohled na svět. Zdaleka všechno tedy není tak jisté, jak by se mohlo zdát: řada moderních historiků významnou roli homosexuality ve Spartě pokládá za nesmysl.
Vojenská bratrstva homosexuálů
![](https://g.denik.cz/s/ng/2012/08/erotic_scene_cock_ng-list-article-p.jpg)
Homosexualita byla ve Spartě způsobem, jak zachovat fungující stát. Podle reformátora Lýkurga, jenž dal Spartě v 7. století př.n.l. zákony, podporovaly vztahy (i ty sexuální) harmonii a rovnoprávnost mezi muži. Vojenské spolky milenců však fungovaly nejen ve Spartě, ukázaly se jako velmi úspěšné i v ostatních řeckých městských státech. Po celém Peloponésu se proslavila Svatá skupina z Théb.
Tato obávaná vojenská jednotka vznikla ve 4. století př.n.l. Její bojovníci byli tak stateční a sehraní, že právě díky nim dokázala řecká města porazit i Sparťany, například v bitvě u Leuctry. Elitní jednotka se podle letopisce Plutarcha skládala ze 150 pederastických mileneckých párů: každý pár byl složený ze staršího muže nazývaného erastês (neboli milenec) a mladšího vojáka přezdívaného erômenos (neboli milovaný). Existence těchto vojáků je doložené několika historiky, není tedy důvod nevěřit v jejich existenci.
Sparta byla zřejmě jediným státním útvarem, kde byla homosexuální pederastie vyžadována zákonem – „chlapec, který odmítl sexuální styk se starším mužem, mohl být podle zákonů potrestán,“ píše Tom Holand v knize Perský oheň.
Snímek 300 o homosexualitě ve Spartě mlčí:
A co ženy?
Role ženy byla ve Spartě výjimečná. Na jednu stranu měly ženy ve Spartě mnohem víc svobody než kdekoliv jinde v Řecku. Mohly vlastnit majetek, směly se na veřejnosti pohybovat v krátkých šatech, a dokonce se několikrát staly vítězkami jinak čistě mužských olympijských her. Ale to vše bylo vykoupené tím, že jinak byly odsouzené v podstatě jen k plození dětí. Pro svobodné muže byl sexuální styk se ženami zřejmě tabuizovaný, ale problematický byl i poté, když došlo ke sňatku. Mj. výběr partnerky nejspíš fungoval jako únos – muži si z množství žen vybrali tu nejkrásnější a pak s ní zplodili dítě.
Se ženami však většina z nich vůbec nežila; nejvíc času typický Sparťan trávil ve společných prostorách s ostatními muži a k ženě chodil jen výjimečně – navíc zřejmě za posměchu anebo žárlivosti ostatních.
FOTO: Záběry z filmu 300 - Warner Bros. Pictures, Wikimedia Commons