Jak vlastně spal pračlověk? Objev nejstarší matrace přináší odpověď
Když se dnešní cestovatel navrací z cest domů, těší se zpravidla na „svou postel“. V dobách dávno minulých takové štěstí neměl. Často musel „složit hlavu“ na ne zrovna pohodlných místech a někdy byl vůbec rád, že našel přístřeší. Jak vlastně spali pravěcí lidé?
Vědecký tým Lyn Wadley odhalil, že si obyvatelé jeskyně Sibudu pravidelně přestýlali.
O tom, jak uléhal lovec a sběrač - náš „nomádský předchůdce“ - toho moc nevíme. Díky archeoložce Lyn Wadley si však můžeme udělat představu o tom, jak vypadala jeho matrace, na kterou uléhal v jeskyni Sibudu před 77.000 lety.
Pravěký penzion
V současnosti nejstarší objevená matrace byla součástí jeskynního obydlí , které se nachází pod skalnatým převisem nad řekou uThongathi v jihoafrické provincii KwaZulu-Natal . Pokud lze dnes nedaleký Durban považovat za vyhledávané centrum batůžkářů, pravěcí lovci a sběrači osidlovali Sibudu už před 80.000 lety a tento „bed and breakfast“ jim sloužil dobrých 40.000 let. Tato jeskyně představovala obydlený prostor, který neodděloval společné jídlo, práci a spánek, a tak zde možná „snídaně do postele“ nebyla výjimkou. A podobně jako batůžkáři zde lovci a sběrači pobývali pár dnů až týdnů: dokud měli „z čeho žít“, a poté se posunuli dále po vlastní ose.
Neusnout na vavřínech, ale na rákosu a ostřici
Pro to, aby si byla Wadley svým objevem nejstarší matrace jista, podrobila její fosilizované zbytky mikroskopické analýze. Ve chvíli, kdy měla výsledky „na stole“, mohla konstatovat, že rostlinné součásti matrace vykazovaly znaky opakované komprese a slehávání. A také to, že pravěcí nocležníci v Sibudu neusínali právě „na vavřínech“.
Základ matrace totiž tvořil u řeky nasbíraný rákos, ostřice a také listy Cryptocarya woodii. Mezi vlastnosti této aromatické rostliny, která se dodnes používá v tradiční medicíně, patří, že dokáže odpuzovat člověku obtížný hmyz.Tyto repelentní schopnosti musely být vysoce ceněny jak pro klidný spánek, tak zejména jako prevence proti přenosu životu nebezpečné malárie.
Voňavé a čisté prádlo? Oheň to zařídí
Pravěké lůžko však nebylo díky rostlinným materiálům jen „voňavé“, ale také „čisté“. Vědecký tým Lyn Wadley totiž odhalil, že si obyvatelé jeskyně Sibudu pravidelně přestýlali. Ve chvíli, kdy se jim matrace zdála příliš zanesená nepořádkem, zbytky škůdců či jídla, tak ji prostě spálili. Z tohoto hlediska je pozoruhodné, že oheň zde nebyl používán pouze pro účely vaření či udržování tepla, ale pravděpodobně také jako „hygienický nástroj“. Jeho pomocí se jeskynní příbytek udržoval „čistý“ a připravený pro další příchozí „pra-nomády“, kteří zde mohli na poměry bezpečně a pohodlně složit hlavu…
Úvodní ilustrační foto: Isifa
