Věřím i já Bohu, že po přejití vichřic hněvu, hříchy našimi na hlavy naše uvedeného, vláda věcí tvých k tobě se zase navrátí, ó lide český!

Místo narození autora spisů Labyrint světa a ráj srdce, Dvéře jazyků otevřené nebo Svět v obrazech není přesně známo, kromě Uherského Brodu se udává ještě i Nivnice nebo Komňa. Ať tak či onak, rodištěm byla Morava, kterou Komenský považoval celý život za svou vlast.

Svůj život zasvětil didaktice, metodice výuky a je chápán jako zakladatel moderní pedagogiky. Ne nadarmo si vysloužil přízvisko Učitel národů. Jeho celoživotní dílo je nutno ocenit tím víc, že v té době byla většina lidí negramotných, neexistoval organizovaný školní systém ani povinná školní docházka a studovat mohli jen majetní a navíc pouze mužského pohlaví.

Z jeho pedagogických názorů stojí za připomenutí třeba ten, kterým požadoval, aby žádné dítě nebylo vyloučeno z výchovy, ani to nejméně nadané. Protože i to lze aspoň částečně vychovat. Důležitá pro Komenského byla i kázeň. I když odmítal tělesné tresty za neznalost, za porušení kázně je v jistých případech připouštěl. Vzdělání podle Komenského nikdy nekončí, ale naopak trvá neustále.

Rodina Komenského pocházela z měšťanského prostředí a po svém otci Martinu Szegesovi, významném stoupenci Jednoty bratrské, získal Komenský vztah k protestantské církvi. Sám se pak stal posledním biskupem Jednoty bratrské.

Po studiích doma i v zahraničí se vrátil na Moravu, kde byl roku 1616 vysvěcen na kazatele a působil jako rektor školy ve Fulneku. Osud Komenskému nakloněn ale příliš nebyl. Na mor mu zemřela jeho první žena a dvě děti, navíc coby nekatolík musel od roku 1628 v souvislosti s pobělohorskou rekatolizací země po porážce stavovského povstání působit v exilu. Pohyboval se na mnoha místech Evropy – v Polsku, v Anglii, v Uhrách (dnešní Maďarsko), ve Švédsku či v Nizozemsku.

Konec nadějím na návrat do milované vlasti učinil vestfálský mír, kterým byla v roce 1648 ukončena dlouhá a krvavá třicetiletá válka. Kdo chtěl, mohl se vrátit zpět do země, ovšem musel přijmout katolickou víru a nové zákony. Reakcí na tento stav se stal Komenského Kšaft umírající matky Jednoty bratrské i s památným nadčasovým výrokem: „Věřím i já Bohu, že po přejití vichřic hněvu, hříchy našimi na hlavy naše uvedeného, vláda věcí tvých k tobě se zase navrátí, ó lide český!“ Právě takto se rozloučil s vlastí i s církví.

Podzim života strávil Komenský v Amsterodamu, kde mu společníka dělal mimo jiných i malíř a rytec Rembrandt van Rijn a kvůli zhoršujícímu se zdravotnímu stavu i lékař a amsterodamský starosta Nicolaes Tulp. Zemřel 15. listopadu 1670, poslední odpočinek našel v kostelíku v Naardenu.

Pavlína Pitrová