Obyčejný Karibik
I při druhé návštěvě Dominikánské republiky jsme neobjevili nic co by změnilo náš názor, že "všude dobře doma nejlíp" už dávno neplatí. Jde o jediné, jako ostatně všude tam kde jsme byli. O nějaké rozumné srovnání jen samotného a prostého bytí, života, lidiček tam…
O "Dominikáně" to platí dvojnásob. Lidé jsou tak nějak spokojenější, šťastnější, ač mají k životu mnohonásobně méně hmotných statků a vymožeností než my u nás. Dávno neplatí, že je to jen tím, že v těch lokalitách je více sluníčka…
V současnosti je nesmírně těžké popsat v několika větách cokoliv, neboť čtenář zahlcen informacemi nemá na nic čas, čte pouze perex nebo jen pár vět z reportáže. Bohužel efekt vnímání je o to horší. Otázkou je, jak to tedy všechno do těch pár vět dostat.
Slunce, oceán, příroda, ano skvělé. Lidé? Usměvaví příjemní, někdy vlezlí, když vám nabízí cokoliv k prodeji. Není divu, mnohdy jen turismus je živí. Spěch, stress, neexistuje a nic není nemožné.