Patrně byl identifikován nový druh kosatky

Vědci poprvé ve volné přírodě nafilmovali a studovali těžko zachytitelné kosatky dravé „typu D“.

Nově objevená kosatka typu D nebo subantarktická, je velmi pravděpodobně nový druh. Má jedinečné rysy v podobě kulatějšího tvaru hlavy, špičaté hřbetní ploutve a velmi malého bílého pruhu za okem.

V jedněch z nejbouřlivějších moří jižní polokoule žijí tajemné kosatky, které se od ostatních kosatek odlišují.

Vědci teď poprvé tyto živočichy lokalizovali a studovali ve volné přírodě. Podle Roberta Pitmana, výzkumníka z Národního úřadu pro oceán a atmosféru (National Oceanic and Atmospheric Administration), jsou tyto kosatky „velmi pravděpodobně“ novým druhem.

Toto zjištění učinil vědecký tým v lednu 2019 asi 100 kilometrů od pobřeží mysu Horn v Chile. „Na samé špičce Jižní Ameriky, oblasti s nejhorším počasím na světě,“ dodává Pitman.

Tyto kosatky označované jako typ D byly dříve známé z amatérských fotografií, popisu rybářů a jednoho jejich masového uvíznutí na mělčině. Odborníci na kytovce se však s nimi nikdy nesetkali v jejich přirozeném prostředí. „Na rozdíl od dalších známých typů kosatek mají kulatější hlavu, špičatější a užší hřbetní ploutev a velmi malý bílý pruh za okem. Také jsou na délku o několik centimetrů kratší,“ říká Pitman.

Nově objevená kosatka typu D nebo subantarktická, je velmi pravděpodobně nový druh. Má jedinečné rysy v podobě kulatějšího tvaru hlavy, špičaté hřbetní ploutve a velmi malého bílého pruhu za okem.

Nově objevená kosatka typu D nebo subantarktická, je velmi pravděpodobně nový druh. Má jedinečné rysy v podobě kulatějšího tvaru hlavy, špičaté hřbetní ploutve a velmi malého bílého pruhu za okem.

„Typická“ kosatka, která se objevuje po celém světě, je větší, má větší oční skvrnu a zaoblenější hřbetní ploutev.

„Typická“ kosatka, která se objevuje po celém světě, je větší, má větší oční skvrnu a zaoblenější hřbetní ploutev.


Tým, který vyplul na lodi Australis, se vydal do oblasti, kde nedávno kosatky zahlédli rybáři, a na víc než týden tam zakotvil. Nakonec k lodi připlulo hejno asi pětadvaceti kosatek.

Vědci filmovali predátory pod hladinou i nad ní. Jedné kosatce běžnou neškodnou metodou odebrali malý kousek kůže a tuku. Brzy prozkoumají DNA této kosatky, což definitivně potvrdí, jde-li skutečně o nový druh. (Momentálně tým čeká na vývozní povolení, aby mohl vyvézt vzorek z Chile.)

Kosatky několik hodin kroužily kolem lodi, jako by byly zvědavé na ty lidi a jejich plavidlo. I když zaujatě zkoumaly hydrofon, který vědci spustili do vody, nevydávaly žádné zvuky.

Fotografický důkaz

Kosatky typu D byly poprvé spatřeny, když v roce 1955 přes deset jedinců uvízlo na mělčině na Novém Zélandu. O víc než půl století později v roce 2005 viděl Pitman sbírku fotografií Paula Tixiera, francouzského vědce, který prováděl výzkum u odlehlého souostroví na jihu Indického oceánu známého jako Crozetovy ostrovy.

Fotografie jasně ukazovaly stejný typ kosatky, který vyplavil oceán v roce 1955. „Díval jsem se na ty fotografie a klesla mi čelist,“ říká Pitman. „Byly tam po padesáti letech.“ „O těchto kosatkách je známo, že u Crozetových ostrovů a Chile kradou rybářům z udic ulovené ledovky patagonské. Někdy jim seberou až třetinu úlovku,“ říká Pitman.

Oba vědci spolupracovali s dalšími odborníky a využili fotografie a popisy k sepsání první studie o kosatkách typu D publikované v roce 2010 v časopise Polar Biology. Pitman však byl rozhodnutý, že najde tuto kosatku ve volné přírodě.

„Odběrem prvních bioptických vzorků, které byly kdy z této formy kosatky získány, Pitmanova expedice dává příslib, že rozšíří naše poznání o genetice, evoluci, preferované stravě a rozdělení zdrojů u kosatek typu D i obecně,“ říká v emailovém rozhovoru Tixier, který je momentálně vědeckým pracovníkem Deakin University v Melbourne v Austrálii.

Skutečně existují odlišné „ekotypy“ kosatek, z nichž některé mohou představovat jiný druh, včetně čtyř variant jen u Antarktidy. Kosatky typu A jsou podobné typickým kosatkám (které se objevují všude na světě) a loví většinou plejtváka jižního. Typ B je menší a loví většinou tuleně. Typ C loví ryby. (Podívejte se na výjimečné video mladých kosatek lovících mořské želvy.)

Kosatky typu D však mají navíc odlišný vzhled. „Tahle se liší úplně nejvíc,“ říká Pitman.

Kosatky jsou inteligentní lovci a k ulovení kořisti využívají různé metody. Tady v norském fjordu Andfjorden začíná kosatka směrovat hejno sleďů k hladině, aby mohla kořist snadněji ulovit.

Jedna, nebo mnoho?

„Kosatky jsou stále oficiálně pokládány za jeden druh Orcinus orca. Některé z jejich různých typů jsou však pravděpodobně tak odlišné, že by si zasloužily svůj vlastní vědecký název,“ říká John Ford z Fisheries and Oceans Canada a University of British Columbia.

To však vyžaduje formální vědecký proces zahrnující rozsáhlá měření, analýzu DNA a podobně. „Existují dobré důvody pro rozlišení i dalších druhů kosatek, ale určit, kde je hranice jejich odlišnosti, je velmi obtížné,“ říká Ford. Pitman navrhuje, že dobrý obecný název pro kosatky by byl kosatka subantarktická. Ten výstižně popisuje jejich habitat v pobřežních vodách u Antarktidy a nezahrnuje ty nejchladnější vody.

V oblasti, kde se nacházejí, mezi 40. a 60. stupněm zeměpisné šířky, panuje jedno z nejnevlídnějších počasí na planetě. Kvůli silným větrům a častým bouřím dostala tato oblast přezdívku „řvoucí čtyřicítky“ a „zuřivé padesátky.“ Jejich volba místa, kde žijí, a život na volném oceánu, objasňuje, proč jsou kosatky tak málo známé. „Když jste velký živočich a snažíte se ukrýt před zraky vědy, uděláte to přesně tady,“ říká Pitman.

Napsal: Doug Main je zkušený autor a editor časopisu National Geographic, který píše o zvířatech a životě v přírodě.