Několik posledních desetiletí její svit na vrcholu oje souhvězdí zvaného běžně Malý vůz (Malý medvěd) slábl, takže nová pozorování byla pro astronomy překvapením. 

"Bylo to nečekané zjištění," uvedl pro Space.com Scott Engle z Univerzity Villanova v Pensylvánii. Pokles jasu Polárky byl zaznamenán na počátku 90. let minulého století. Englův tým začal zkoumat hvězdy v roce 2000, kdy se jas začal narůstat. 

Engle porovnával výkyvy hvězdy i s pomocí Hubbleova vesmírného teleskopu, který byl i kvůli Polárce pootočen, aby získal detailní snímkování aktuálního stavu. Vzhledem k tomu, že je pro některé moderní přístroje Severka až příliš jasná, využili však Američané i pozorování svých kolegů z České republiky a Chorvatska, kteří měli k dispozici méně citlivá fotoelektrická zařízení.

Kromě moderních záznamů a pozorování se astronomové také vrhli i na historické záznamy a pokoušeli se určit, jaký byl jas Severní hvězdy v minulosti. Ze záznamů pak vychází, že hvězda je nyní nejjasnější za posledních 100 let. Ale pokusili se i hlubší sondu.

Jako podklad jim posloužily zprávy dánského astronoma Tychona Brahe ze 16. století (působil na pražském dvoře Rudolfa II.) a perského astronoma Abdurrahmán ibn Umar as-Súfí z 10. století. Ačkoli nejde o zcela spolehlivé srovnání, zdá se, že je hvězda 2,5krát jasnější než v posledních 250 letech a ve srovnání s údaji od Klaudia Ptolemaia (2. století) je Severka oproti pozdnímu starověku jasnější dokonce 4,6krát.

Astronomové už od počátku minulého století zařadili Polárku do třídy pulsujících hvězd, nebo-li cefeid. Její pulsy, jsou však na rozdíl od většiny ostatních cefeid velmi pomalé.

"Kdyby nešlo o tak známou hvězdu, nejspíš by si toho kolísání nikdo ani nevšiml," dodává Engle. Obecně se uvádí, že Polárka má zářivost 5000 Sluncí a je také 30krát větší než naše hvězda.